Marauder's life | • FF - HP

72_Výročí

25. Června 1977

Byl docela zázrak že se bez problému dostala do zmijozelské společenky. Podařilo se jí proklouznout po boku jedné skupinky šesťáků, která zrovna přicházela z velké síně.

Eleven se podařilo podrazit nohy jednomu velmi známému studentovi Zmijozelu, kterého už od prvního ročníku nesnáší. Thomas Nott. Bylo úsměvné vidět jak se valí na zemi.

Vlastně to byla její osobní pomsta za všechny ty urážky a pády z koštěte které zavinil on.

Několik studentek se kolem něj seběhlo aby mu pomohli na nohy a on je naštvaně odháněl. Ale Eleven to moc nevnímala a mířila si to do Zmijozelských chlapeckých ložnic.

Remus jí už po několikáté pomohl ukradnout plášť i plánek od jejího bratra, ale přesto je to poprvé co je ve Zmijozelském sklepení sama. Vždycky tu byla s klukama když dělali nějaký ten žert, nebo připravovali něco většího, jako vytopení zmijí.

Věděla že jsou Barty, Evan a Regulus v ložnici sami. Ta čtvrtá postel kterou tam mají není obsazená nikým. Není to poprvé co je sledovala na plánku a docela štěstí, že jsou teď taky sami v pokoji.

V chodbě zrovna nikdo nebyl a tak schovala plášť a plánek do bezedné tašky. A lehce zaťukala.

,,Neotravujte!" Byl slyšet zevnitř Bartyho hlas. Eleven se zašklebila a přesto otevřela dveře. Barty stál u okna kde mohli vidět pod hladinu Černého jezera, Evan ležel zahrabaný v přikrývkách v posteli a Regulus seděl v tmavě zeleném křesle a četl si.

,,To je milé přivítání." Nadhodila Eleven nevinně. Všichni tři se na ní překvapeně podívali. Eleven zamkla dveře a odložila si vedle nich tašku.

Regulus se vzpamatoval jako první. Odložil knížku a několika dlouhými kroky u ní byl. Eleven ho políbila. Byl to procítěný polibek, který si mohli dovolit jen když byli sami.

Rukama ho tak jako obvykle objala kolem krku a zajela i do jeho tmavých vlasů. Regulus jí skousl spodní ret. Eleven se prohla v zádech a natiskla se k němu blíž.

,,Fajn, fajn! To už stačilo." Vyhrkl Evan a hlavu zmučeně zabořil do sametového polštáře. ,,Nepřipomínejte mi že jsem pořád sám." Tyto slova už byla tlumená přes látku.

Eleven se od Reguluse neochotně odtáhla, ale nadále u něj zůstávala a tichým hlasem mu sdělila.

,, Krásné výročí půl roku od prvního polibku." Řekla s úsměvem a pak od něj odešla. Regulus zůstal stát na místě, nejspíš byl chvíli zmatený. Toho Eleven s radostí využila a obsadila jeho místo na sedačce.

,,Jak si se sem dostala?" Zeptal se Barty, který si jí měřil zkoumavým pohledem. ,,Je blbost že by tě někdo ze Zmijozelu pustil dovnitř."

,,A kdo říkal že o tom někdo z vašich Zmijozelských ví?" Zeptala se zase Eleven. Na tváři jí hrál vítězný úšklebek a v očích jí skákali jasné jiskřičky. Evan zvedl hlavu od polštáře.

,,Je nesmysl aby si dokázala bez povšimnutí projít celou společenkou, kde je víc jak třetina Zmijozelu." Zkonstatoval. Zabodl do ní svůj pohled, jako by doufal že mu to vážně řekne.

,,Mám svá tajemství Evane." Řekla a tajemně na něj mrkla. Regulus k ní pomalu přišel. Obešel jeho křeslo, které obsadila a opřel se o zadní opěradlo.

Ruce spustil k ní a začal jí jemně hladit po ramenou. Eleven se o něco pohodlněji uvelebila na sedačce. Ještě pořád byla vyhřátá od toho jak tam seděl Regulus.

,,To je špatný. Ty víš jak se sem dostat, ale my se do Nebelvírské věže nedostaneme." Stěžoval si Barty. Eleven se musela tiše rozesmát.

,,A co by si ty dělal v Nebelvírské věži." Řekla pobaveně Eleven. Představa Bartyho mezi červenými uniformami se lvem na hrudi byla docela zajímavá

,, Možná tě přišel probudit." Řekl Barty vyzývavě. Eleven nesouhlasně mlaskla.

,,Myslím že to mi nedává důvod ti říct co jsem musela pro tuto návštěvu podstoupit." Řekla Eleven s nevinným úsměvem. Barty protočil oči, ale nadále se Eleven na nic neptal.

,,Takže mi tím chceš říct, tě máš v tomhle výhodu. Pochopil jsem dobře." Eleven projel chlad po zádech když se k ní sklonil a začal jí na klíční kosti dělat menší znaménka. Eleven k němu natočila hlavu a tiše zavrněla.

,,To by nebylo ono, kdybych neměla tajemství." Potom mu lehce rukou odstrčila hlavu. ,,Takhle mě nepřemluvíš." Řekla a založila si ruce na hrudi. ,, Není žádná možnost jak by jste mě přemluvili."

Barty se na ní vyzývavě ušklíbl, ale nechal to být, buď usoudil že to vědět nepotřebuje nebo se rozhodl že se to dozví později. To asi byla ta pravděpodobnější možnost.

,,Tak nám alespoň řekni jestli tvý Nebelvírští přátelé chytají něco na konec školního roku. Nechtěl bych si znovu zopakovat to zamčení za mřížemi." Řekl Evan. Eleven se upřímně rozesmála, protože i ona si pamatovala, jak kluci zavřeli zmije ve sklepení.

Kupodivu byla pravda že její bratr a kamarádi něco chystali. I ona s Marlen a Lils se účastní této menší akce na rozloučení s bradavicemi před prázdninami. Zase by bylo dobré, kdyby jednou kluky něčím překvapila.

807 slov