Marauder's life | • FF - HP

96_Nejlepší začátek prázdnin

29. Června 1978

Většina studentů byla zklamaná když na poslední den ve škole nepřišlo žádné brnění, které by nahánělo otravné studenty, sochy zase byly nehybné a schodiště se vrátilo zpátky do původních intervalů.

Dokonce i barvy na vlasech a změněný vzhled vybraných studentů se tento den už vrátil zase do normálu.

Tolik si za těch deset dní zvykli na ty živé změny že to teď bylo takové smutné. Byla pravda že nikdo nepochyboval o tom kdo za tím stojí, ale důkazy k tomu nebyli.

Eleven už sbalila svůj kufr večer před tím a velkým obloukem se rozhodla vyhnout svému bratrovi. Už v devět byla s Pandorou na školních pozemcích a mířili si to do Prasinek.

,,Tvůj bratr už má dostudováno, takže můžeš očekávat že se v blízké době zapojí do řádu." Vydechla tiše Pandora a Eleven jenom kývla. Upřímně na nic jiného se teď nevzmohla, jelikož nedokázala říct co je teď to nejhorší.

Pandora pochopila že z Eleven v tuhle chvíli asi nedostane kloudného slova a tak svůj pohled zaměřila na okolní krajinu.

Express už byl jako obvykle dostaven v Prasinkách a jelikož tam dívky byly jako jedny z prvních tak do mohli jít najít své kupé.

Ani né deset minut na to co se usadili na dveře kupé zaťukala nějaká osoba a nakoukla dovnitř.

,,Věděl jsem že to jste vy." Řekl s vítězným ušklebkem Barty a nahrnul se do kupé jako velká voda. Hned za ním v závěsu byl Evan a jako poslední šel Regulus.

Evan, Pandora a Barty seděli na jedné straně a na druhé straně teď sedela Eleven s Regulusem. Mladší Potterová se na příchozí trojici jen mírně usmála.

,, Vypadáš přejetě." Zkonstatoval Evan. Zbylí tři v kupé ho probodli pohledem, jelikož tohle přímočarostí nikomu moc nepomůže. Evan zvedl ruce nahoru v obraném gestu.

,,To nic, Evan má pravdu." Řekla Eleven a pořádně se usadila. ,,Měla bych se sebrat, přeci jen ted spolu strávíme posledních pár hodin a potom celé dva měsíce se neuvidíme." Dořekla.

Barty uznale kývl na souhlas.

,,Takže nějaká domluva na prázdniny?" Zeptala se energicky Pandora a rozhlédla se po svých přátelích. Od Evana se jí dostalo otrávené povzdechnutí.

,,Tady moje drahá sestra se chce co nejdříve dostat z domu." Řekl Evan na úvod a přitom si střídavě prohlížel Rega, Bartyho a Eleven. ,,Někdy v průběhu prázdnin opouští Rosier manor."

Eleven se najednou špatná nálada vypařila a nadšeně vypískla. Pandoře se na tváři objevil obrovský úsměv a nechala se od své nejlepší kamarádky vtahnoud do objetí.

,,To je úžasné!" Vydechla po několika minutách Eleven a zase se posadila vedle Reguluse. ,, Musíš mi během prázdnin poslat adresu. Navštívím tě, navíc jsem Xenoliphiuse taky dlouho neviděla."

,,Založil časopis, Jinotaj. Začnu mu s tím pomáhat." Řekla Pandora. Eleven úsměv z tváře do teď nezmizel.

Evan s láskou v očích sledoval svojí sestru které se teď začal plnit sen. Pandora již od dětství snila o tom se dostat od jejich rodiny pryč a on byl rád že se tak stane.

Naopak Barty sledoval Reguluse. On pro něj byl oporou již od dětství když se musel potýkat se svým otcem, který na něj neměl čas. A teď viděl jak s jistým druhem něhy sledoval Eleven, která zářila štěstím.

Barty si uvědomoval že Regulus je vždy šťastný když je Eleven šťastná. Navíc teď to vypadalo že to dva si k sobě opět našli cestu.

,,Jak říkám. Musíš mi poslat adresu. Víš kolik času budu o prázdninách mít? Já se budu nehorázně nudit." Řekla Eleven. Pandora se rozesmála a vyndala z tašky pergament. Na něj načmárat adresu jejich domu a Eleven si to s díky uložila k sobě.

K večeru dorazili na nádraží 9¾. Nikomu z nich se ještě nechtělo domů a už vůbec se jim nechtělo loučit. Ještě seděli v kupé když ostatní začali vystupovat.

Eleven vyhlédla z okna a nešlo si nevšimnout Jamese, Lily a Siriuse kteří se vítají s Fleamontem a Euphemií. Pandora koukala stejným směrem a smutně stiskla rty k sobě.

,,Tak za dva měsíce Potterová." Řekl smutně Barty a k údivu Eleven jí pevně bratrsky objal. Po pár sekundách kdy tento fakt zpracovala ho objala zpátky.

Pak se rozloučila s Pandorou a Evanem. Zbyl jenom on. Chvíli se na sebe bez jakéhokoliv slova dívali, ale ticho nakonec prolomil Regulus.

,,Budeš mi chybět Mon Cher Amour." Ta slova řekl tiše že téměř nebyla slyšet. Přesto Eleven vykouzlily úsměv na tváři a dodaly jí odvahu.

Udělala tak rychlý krok že to Regulus nedokázal zaregistrovat a přitiskla svoje rty k těm jeho.

Regulus chvíli nedokázal pochopit co se stalo, ale když se chtěla Eleven odtáhnou z rychlého polibku, tak jí Regulus přitáhl zpátky a znovu jí políbil.

Po několika sekundách se od sebe odtáhly a Eleven s rudýma tvářema a rychlým sbohem zmizela na chodbě vlaku. Po chvíli jí už viděli jak přichází ke svému bratrovi a rodičům.

Pandora se jako první oklepala z šoku, který před chvílí prodělala.

,,Doufám že jste to taky viděli." Řekla šokovaně a prohlédla si překvapeného Evana, viditelně nadšeného Bartyho a Reguluse, který byl totálně vyvedený z míry.

,,Kámo nejlepší začátek prázdnin." Řekl Barty a poplácal Reguluse, který se pořád nevzpamatoval, po rameni.

850 slov