Marauder's life | • FF - HP

98_Na rozcestí - prázdniny

22. Srpna 1978

Měl jsem napsat mnohem dříve, já vím a taky se za to moc omlouvám. Bohužel situace u nás v rodině je každým dnem horší a horší.

Už před odjezdem domů jsem ti říkal o mých zásnubách s Novou? Myslím že jsme to několikrát v mezi řečí zmínili. No, oba souhlasíme že se navzájem nechceme vzít, takže jsme to celé odsunuli na příští rok, což se zase nelíbilo matce a rodině Zabini a vznikla obrovská potyčka.

Vyvrcholilo to celé tím že jsem naštvaně odkráčel z domu a přespal jsem na Malfoy manor. Matka se mnou od té doby nemluví, né že by mi to nějak vadilo.

Bohužel Malfoy manor pro mě není záchranou. Nepochybuji o tom že si informována o boji mezi vašimi a smrtijedy. Přeci jen tam bojuje i tvůj bratr.

Takže víš o jednom ze smrtijedů Luciusovi Malfoyovi. Vzal si mojí sestřenici Narcisu. Taky velmi povedená část rodiny, která si ochotně před pánem Zla klekla.

No a když už jsme u mé zvrácené rodiny, tak jedním z hlavních příkladů je má druhá sestřenice Bellatrix Lestrange.

Ona je hlavním přívržencem pána Zla a od toho co jsem na Malfoy manor mě do toho tahá taky. Už jsme se s Bartym i Evanem do jedné potyčky s bystrozory připletli a bylo to příšerné.

Bylo jen štěstí že se nikomu z nás nic nestalo.

Potřebuju se někomu svěřit a myslím že si asi ta nejlepší osoba, takže se omlouvám že do tohohle dopisu zahrnuji tak depresivní témata, ale jsou to věci které mě v poslední době hodně tíží.

Věř mi že toho je mnohem víc co bych s tebou chtěl probrat a věř mi že mám několik důležitých detailů, ale to si vyříkáme až ve vlaku. Upřímně, já bych ti tento dopis ani neměl psát, takže ho po přečtení prosím spal.

Jediná šťastná vzpomínka kterou mám v mysli aby mi osvětlila tyto temné dny bylo naše rozloučení ve vlaku a doufám, že po prázdninách mi dáš šanci napravit to co se stalo.

Chybíš mi má Mon Cher Amour
Tvůj Regulus

Eleven strávila celé hodiny zíráním na Regulusův bezchybný rukopis. Věděla že je v pořádku a měla k tomu důkaz na papíře.

Byl v pořádku

Nic se mu nestalo

Přežil to

To byla slova která si Eleven neustále opakovala. Pořád dokola, jen proto že o něj měla strach.

Zbývá jen pár dní a všichni budou v bezpečí Bradavic, ale už zbývá jenom jediný rok. Je trochu nepředstavitelné že to je naposledy co jede do Bradavic.

S představou že tam bude bez svého bratra a přátel se už smířila, ale s tím že už tam bude jenom rok, na to do teď nemyslela.

Jen představa toho co se stane až vystudují a budou muset se rozhodnout. Vlastně kluci se už rozhodli, ale Eleven s Pandorou ještě ne. Buď budou bojovat. Stejně jako James, Lily, Sirius a další. Nebo se zbaběle schovají a budou čekat.

Ta odvážná lvice, kterou v sobě Eleven má chce jít bojovat do války a zachraňovat životy, ale je tady i ten hlásek, který jí říká ať s Regulusem uteče a zachrání si život.

Je dobře že má ještě rok na rozmýšlení koho poslechne. Odvážnou lvici nebo zdravý rozum.

Dveře v domě se rozrazili a James s Lily vešli do domu. Oba vypadali příšerně a páchly po prachu. Kruhy pod očima a bledá pleť samy o sobě říkaly že spánku se jim taky moc nedostalo.

,, Vypadáte oba naprosto příšerně." Zkonstatovala Eleven očividné a vyčítavým pohledem si prohlédla oba příchozí. Lily provinile sklopila oči k zemi, ale James se na ní podíval přímo.

,,Napadli svatého Munga." Řekl naštvaně a Eleven mu oplácela pohled. ,, Nebýt hlídky bystrozorů a rychlé akce.. " odmlčel se, jelikož se bál že vyzradí něco víc. ,,nás, tak by ho museli vystěhovat i se všemi co tam momentálně jsou. Byl by to masakr."

,,A vy jste tam museli být." Za tuhle větu si Eleven od svého bratra zasloužila opovrhující pohled, ale Eleven to přesto nerozhodilo.

,, Eleven, nerozmluvíš mi to. Nikomu z nás." Řekl přísně a Eleven si odfrkla jako otrávený teenager. Ale nebyla otrávená, jenom se o svého bratra bála. Je dost možné že tahle válka ho bude stát život a Eleven si nebyla jistá jestli by ztrátu Jamese dokázala psychicky ustát.

Eleven se rázně zvedla a rychlým krokem vyšla do prvního patra, poslední co slyšela bylo jak Euphemie napomíná Jamese, ale to už Eleven nevnímala.

731 slov