Marauder's life | • FF - HP

99_Všichni žijou - 7. ročník

1. Září 1978

,,Říkám ti začni se učit na OVCE už na začátku roku. Když to budeš dohánět až na konci, tak to bude zbytečně stresující a dopadneš jako James. Víš jak před zkouškami zbytečně panikařil." Začala Lily poučovat Eleven.

James po své přítelkyni hodil popuzený pohled, ale přesto s ní souhlasil. Vážně před zkouškami zbytečně panikařil. S Jamesem se posledních deset dní Eleven bavila jen pramálo, ale na nástupiště jí šel vyprovodit.

Mezi sourozenci bylo poznat jisté napětí, ale ani jeden z nich to nehodlal řešit. Prostě se rozloučí a uvidí se až za několik měsíců.

Bylo vidět že Lily má nutkání si do expressu taky sednout. Chtěla by se do Bradavic vrátit. Eleven se musela pousmát, protože několik let po válce tam určitě povede svoje dítě a bude se na ten vlak dívat úplně stejně.

,, Neboj se. Učení nepodcením." Řekla Eleven a hravě na Lily mrkla. Ta se na ní káravě zamračila, ale nakonec se objaly.

,, Budeš mi chybět Eleven, hlavně se měj dobře, užij si sedmý ročník a posílej dopisy." Řekla Lily. Potom se Eleven ještě objala s Jamesem a s posledním pozdravem vešla do přeplněného vagónu.

Bylo jasné že kluci nebudou někde ve přední části vlaku, takže to Eleven hned po rozjezdu expressu vzala dozadu. Bylo náročné se dostat až k posledním vagónům, když do ní každých pár sekund narazilo nějaké dítě, ale postupně se dostávala k svému cíli.

Vlak zrovna vyjel z Londýna, když Eleven zahlédla tři osoby v černých společenských oblecích uprostřed chodby. Samozřejmě že si na sebe nemohli vzít nic jiného jak pohřební černou.

Přesto se Eleven na pár sekund zastavila když viděla Reguluse. Ty dva měsíce odloučení jí nedělaly dobře, protože se jí nad tím pohledem málem podlomila kolena. Ten oblek krásně obepnul jeho široká ramena (za která mohl samozřejmě famfrpál) a s tím jeho typickým atraktivním rozcuchem vypadal úchvatně.

Jako první si jí všiml Barty a samozřejmě že si všiml i Elevenina výrazu. Eleven se na něj zamračila když se znechuceně zašklebil. To už zbylé dva Zmijozele upozornilo na to že se za nimi nachází někdo zajímavý.

Regulusův výraz se trochu projasnil když viděl Eleven. Narozdíl od něj se Eleven vyžívala v barvách, takže ve světle modrých džínách a pastelově fialovém tričku v tmavé chodbě doslova zářila.

Než stihl udělat krok k ní, tak se Eleven rozeběhla a nadšeně mu vběhla do náruče. Reguluse to sice trochu překvapilo, ale nečekal a pevně jí objal.

,,Chyběla si mi." Zamumlal k Eleven a ona se mu do hrudi usmála. Regulus svojí hlavu zabořil do Eleveniných vlasů a vdechl její vůni. Nehorázně mu chyběla a někdy na ní myslel i celé hodiny.

,,Tak jako objetí chtějí i jiní." Ozval se po několika sekundách Barty. Dokonce i Regulusovi se na rtech usídlil lehký úsměv, když se Eleven neochotně odtáhla a s hraným otrávením šla obejmout Bartyho.

Z druhé strany chodby se ozvalo nadšené vypísknutí, které nepochybně patřilo Pandoře. Jako obvykle na sobě měla něco volného, tentokrát šaty. A dalo se říct že ty dva měsíce bez její rodiny jí udělali vážně dobře.