Fedraibow-elf princess ✔

11.Na horách s Arwixem

Cesta zpátky uběhla rychleji. Wyrnel přistála před domem. Rozloučila jsem se s ní a šla jsem s Whi za rodiči. Už byla vzhůru a pevně se držela napůl na bundě a napůl na mém ramenu. "Co to sem taháš?"zeptali se mě oba zaráz.
"Ona nejde sundat. Klidně se přesvěčte."řekla jsem a oba to zkusili. Když se ji snažili sundat začala na ně Whi akorát prskat a škrábat.
"Tak si ji tedy nechej. Ale starat se o ni budeš ty!" svolili nakonec rodiče.
"Děkuju."řekla jsem a šla jsem do svého pokoje. V mém pokoji Whi seskočila a šla si lehnout na postel. Dala jsem ji tam maso a mléko a vedle ještě pelíšek. Whi se přesunula k pelíšku, očichala ho a pak si do něj lehla a usnula. Já jsem celá vyčerpaná po chvíli taky usnula.

Další den mě probudila Whi tím, že mi vyskočila na postel a začala po mně chodit. Po chvíli si na mě ještě lehla. Crrr, crrr, crrr. To mi volal Arwix.
"Ahoj."
"Ahoj."
"Platí ten dnešek?"
"Jo. Kdy dáme sraz?"
"O půl desáté na louce?"
"Tak jo. Čau"
"Čau"
Půl desáté bylo za hodinu a deset minut.

Během prvních deseti minut jsem se postarala o Whi. Pak jsem se nasnídala, oblékla, vyčistila si zuby, prostě udělalala vše co jsem musela. O půl desáté už jsem byla na kopci.
"Čekáš dlouho?"zeptala jsem se Arwixe a letmo ho políbila na rty. Byli nějaké studené. Předtím jsem si toho nevšimla.
"Na tebe si vždy rád počkám"odpověděl mi a usmál se, čímž odhalil řadu dokonale bílích zubů.

Na horách si sedl a vedle sebe dal piknikový koš. Sedla jsem si na něj. Objal mě kolem pasu a přitiskl si mě k sobě.
"Miluji tě."pošeptal mi.
"Já tebe taky."řekla jsem a pak mi přitiskl své chladné rty na ty mé. Užívala jsem si, že můžu být s ním.

Strávili jsme spolu celý den pojídáním jídla z piknikového koše a tulením se k sobě.
"Měli bychom jít."řekl Arwix.
"Jo měli"řekla jsem a nasedli jsme na draky.

Letěli jsme docela dlouho a já jsem se začínala nudit. "Zkus se na mě postavit a udržovat rovnováhu."
Zdálo se mi to jako dobrý nápad a tak jsem to zkusila. Pustila jsem se tedy ostnu před sebou a chvíli seděla bez držení. Vdechovala jsem čistý vzduch už se začínalo oteplovat. Vzdalovali jsme se od hor. Pak jsem položila ruce před sebe na Wyrneliny záda a dala nohy taky na záda. Stála jsem tam na čtyřech jako nějaký pes, ale po chvíli jsem se odvážila a pomalu jsem se narovnala. "Já stojím. Wyrnel, já fakt stojím. Juchuu!"řekla jsem a najednou jsem zavrávorala.
"Soustřeď se!" řekla Wyrnel. "Nepadej Kat!" A to bylo poslední co jsem slyšela. Pak už jsem jen padala a padala než se mi zatemnilo před očima.