Fedraibow-elf princess ✔

20.Tak tohle bych nečekala!

Nevěděla jsem co přijde, ale byla jsem si jistá, že to nebude nic pěkného. S hrůzou jsem se dívala na naše tři draky s hrůzostrašně cenícími zuby. Kdyby to nebylo tolik nebezpečné, Arwix s And by tam zůstali. Začalo se ozývat podivné dunění. Podívala jsem se směrem k tunelu. Z něj po chvíli vyšli dva obrovští draci a dva...nejspíš to byli upíři. "Michelovci! To je Trej a Anika." zašeptal Arwix.
"Cože? Jací Mišeblabla?"nechápala jsem.
"Michelovci. Jsou to něco jako ochránci upírů. Normální lidé a elfové by o nás vůbec neměli vědět. No...ty jsi vyjímka. Budeme tě muset proměnit."odpověděla mi And a pak řekla ať stáhneme draky. Draci se tedy uklidnili a poslušně si sedli.

Wyku, Dama a Whi jsme nechali ve věži a šli jsme na nádvoří k Michelovcům.
"Rád tě opět vidím Treji."řekl Arwix tomu vysokému upíru s kapucí na hlavě.
"Taky tě rád vidím Arwixi. I tebe And. Zachytili jsme elfský pach a tak jsme se přišli ujistit, že je vše v pořádku. "odpověděl Trej a pak se jeho pohled obrátil ke mě.
"A ty jsi kdo elfko?"zeptal se mě.
"Já jsem Katrin Bella Queenová." odpověděla jsem.
"Jo tak ty jsi ta princezna elfů!"řekl a zašklebil se."Obávám se, že tě budeme muset buď proměnit nebo zabít. Doufám, že to bude ta první varianta."dodal po chvíli.
"Uděláme to sami Treji."vyhrkl Arwix a postavil se přede mě, aby na mě neviděl.
"No dobrá. Přijdeme se ujistit...A pojď už Treji. Máme na spěch."řekla Anika a nervózně přesunula váhu na druhou nohu. "Vždyť už jdu...Rád jsem tě zase viděl Arwixi. A pozdravuj Demänyho."řekl a vzápětí oba zmizeli zpět v tunelu. Oddechla jsem si.
"Ti to bohužel mysleli vážně. Buď tě promění oni nebo my."povzdechl si Arwix a pak jsme došli do věže pro Dama, Wyku a Whi. Znovu jsem si přichystala věci na spaní a s Damem po jedné straně a Whi po druhé jsem v okamžiku usnula.

Když jsem se ráno probudila, Arwix s And už měli všechno zabalené. Nasnídala jsem se, a oni mezitím zabalili mé spací věci. Když jsme všechno měli pobalené a nachystané, tak jsme se pomalu vydali na cestu. Museli jsme letět pomalu, protože Dam moc nestíhal. Přes noc jsme přespali v jeskyni a další den večer jsme doletěli domů.