Fedraibow-elf princess ✔

Epilog

Bylo léto. Seděla jsem na louce plné květin. Už je to pár let od doby, co jsme se s Arwixem vzali. Přesně pět. Přede mnou se na louce honily dvě malé pětileté děti. Holčička a chlapeček. Byly to dvojčata. Tehdy na té louce u vodopádů, jak se se mnou Arwix zasnoubil, se nám to povedlo. Najednou ke mně přiběhla ta holčička. Jmenovala se Sofie.
,,Mami, mami, Tobík mě otravuje." řekla a schoulila se mi do náruče, abych ji schovala.
,,To není pravda!" vykřikl zase Tobiášek, který přiběhl taky a zatvářil se uraženě.
,,Ale, nehádejte se." řekla jsem, ,,Nepujdem si radši zaplavat?" zeptala jsem se a děti mi odpověděli jenom nadšeným joooooo. Šli jsme se tedy převléct do domu.
,,Zvládnete to sami?" zeptala jsem se a děti mi přikývli. Odběhly nahoru každý do svého pokojíčku. Ano, měly každý svůj pokoj, ale většinou spali s námi. Rychle jsem se převlékla do plavek a zašla jsem za Arwixem do kanceláře. Četl si nějakou knížku. Přišla jsem k němu a zezadu jsem ho obejmula. Když zvedl hlavu tak jsem ho letmo políbila na rty.
,,Nechceš se jít s námi koupat?" zeptala jsem se.
,,Ano, půjdu velmi rád." odpověděl mi a šel se převléct. Mezitím Sofinka s Tobiáškem přiběhli zase dolů a nedočkavě mě tahali za ruce.
,,Ještě počkáme na tatínka ano?" řekla jsem a děti honem souhlasili. O chvíli později přišel Arwix. Vzal za ruku Sofinku a já Tobiáška a vyrazili jsme k moři. Měli jsme ho hned před domem. Sofinka s Tobiáškem rychle běželi do moře a začali na nás cákat vodu. Nakonec jsme na sebe cákali vodu všichni. Miluji moji rodinu a vždycky budu!

The end