Fedraibow-elf princess ✔

24.Lionela

Zatím co jsem jel autem na letiště, přemýšlel jsem co provedu, když mě nezabijí dobrovolně. Což nejspíš neudělají. S Demänym jsou totiž přátelé. Na letiště to nebylo daleko a tak jsem tam byl zachvíli. Zaparkoval jsem auto na parkovišti a vešel do vnitř do haly. Letadlo mi letělo za hodinu a půl. Měl jsem ho předem objednané. Nechal jsem se odbavit a pak jsem si sednul na lavičku, či co to bylo a čekal jsem...

Letadlo už letělo a já jsem pořád neměl úplně promyšlený plán. Ano, Linolea je sice hlavní město upírů, ale bydlí tam především lidé, totiž elfové. A jedno z hlavních pravidel, vlastně asi jediné pravidlo je, neprozradit se před lidmi či elfy. Takže nejjednodušší bude udělat něco, přímo na náměstí, kde bude co nejvíc elfů. Jenže co.
"Dámy a pánové, připoutejte se prosím. Zanedlouho přistaneme v Lionele."ozval se hlas letušky. Tak jsem se tedy připoutal a o půl hodiny později jsme přistáli na letišti. Vzal jsem si své zavazadlo, ve kterém skoro nic nebylo a zavolal jsem si taxi. Nechal jsem se dovézt na náměstí. Odtud je to k Michelovcům kousek. Zaplatil jsem taxikáři a ten odjel.

Vešel jsem do jedné z postranních uliček a prošel ní až na konec. Na konci jsem odbočil do jiné uličky a do jedné skoro opuštěné čtvrtě. Došel jsem k jednomu domu a tam jsem zazvonil. Ve dveřích se okamžitě objevili dva muži v dlouhých černých kapích.
"Jdu za Trejem."oznámil jsem. Ti dva mě tedy pustili dovnitř a dovedli mě až k recepci. Tam si mě převzala malá žena, se jménem Wenry a odvedla před obrovské dveře. To byli dveře od trůnního sálu, jestli se tomu tak dá říkat. Už jsem tu párkrát byl a od té doby se nic nezměnilo. Chvíli jsem čekal a pak mě pozvali dovnitř.
"Rád tě zase vidím Arwixi."řekl Trej.
"Já tebe taky Treji."odpověděl jsem a ironicky jsem se usmál.
"Tak co tě k nám přivádí?"
"Přišel jsem vás požádat o to aby jste mě zabili."odpověděl jsem.
"Ale, ale... Naposledy nás o to někdo žádal před více než tisíci lety. Copak se děje?"odpověděl Trej s úšklebkem na tváři.
"Zabil jsem Kat a bez ní žít nebudu! Nechci vás zatěžovat okolnostmi."odpověděl jsem stejně ironickým hlasem jako on.
"Tak něco takového, už jsem dlouho neviděl. Ale bohužel tvé žádosti vyhovět nemůžu. Pokazil bych tak vztah mezi mou a tvou rodinou."odpověděl mi a když jsem nic neříkal dodal:"Jestli už nic nechceš tak můžeš odejít."a mávl rukou směrem k východu. Otočil jsem se a odešel jsem.

Uchýlil jsem se do jednoho hotelu a přemýšlel jsem co udělám. Pozítří je na náměstí nějaká slavnost, tak tam uprostřed náměstí zvednu do vzduchu auto. Tak zněl můj plán...