Fedraibow-elf princess ✔

18.Hledání

O čtyři měsíce později:

Poslední čtyři měsíce se nic nedělo. Chodila jsem za Arwixem domů a s ním ven. Nevím jak se mi to povedlo, ale Whi mě poslouchala, jako kdyby byla pejsek. Ale jenom mě. Taky jsem zjistila že Blackovi jsou moc hodní a milí. Jenže teď už uplynulo pět měsíců od zmizení Wyrnel a my se připravovali ji letět hledat. And nám slíbila, že nám s hledáním Wyrnel pomůže. Tak jsme se balili na cestu. Vzali jsme si ssebou teplejší oblečení (kdo ví kde ji budeme hledat) a samozřejmě nějaké to jídlo a pití.
"Budeme potřebovat stopaře. Nějakého psa, nebo tak něco."řekla And.
"Můžu vzít Whi."řekla jsem.
"Tak jo."

Sraz jsme měli další den ráno u vodopádů. Arwix mě ráno vyzvedl a společně jsme tam šli. "Řekla jsem rodičům, že jdu hledat Wyrnel. Oni mi řekli že jim mám posílat zprávy přes Wyku."řekla jsem Arwixovi když jsmě dorazili na louku u vodopádů. And už na nás čekala spolu s našimi věcmi, Irseingem a Ellisin (dračice od And).

***

Letěli jsme nad zasněženým lesem. Už jsme letěli skoro celý den a pořád nic.
"Draci si musí odpočinout"řekl Arwix "a Kat taky"dodal a o pět minut později jsme přistáli. Přespala jsem v nedaleké jeskyni. Arwix s And hlídali, protože upíři nespí. Ráno jsme se zase dali na cestu. Letěli jsme směrem k horám. Letěla jsem na Irseingovi s Arwixem. Už jsme byli v horách, když Whi něco zavětřila. "Leťte trochu níž. A teď mezi tam těmi dvěmi horami. Za nimi doprava a tam je louka, na ní přistaňte." pretlumočila jsem to Arwixovi a And. Po chvíli jsme přistáli na louce.
"Pojďte za mnou." řekla Whi.
"Máme jít za ní."řekla jsem a my jsme následovali Whi. Draky a Wyku jsme nechali odletět. Šli jsme lesem, ale ne po cestě. Whi nás vedla křovím a sněhem (skoro se tam nedalo chodit) až nás dovedla k jeskyni. "Máte baterky?" zeptala se. "Jo máme."odpověděl Arwix po té, co jsem mu to pretlumočila. Rozsvitili jsme baterky a vešli do jeskyně. Šli jsme dál a dál. Najednou jsme došli k rozcestí. Dal vedlo pět cest. Whi chvíli čmuchala a pak řekla:"Tudy." Šli jsme tedy za ní do druhého tunelu zprava. Ten tunel byl obrovský. Asi v tři čtvrtině tunelu začalo prosvítá matné svetlo. Jak jsme šli dál, světlo se postupně zvětšovalo. A pak jsme uviděli konec tunelu. Najednou se mi něco prodralo do hlavy a šmejdilo tam. Prozkoumávalo to každičkou moji myšlenku. A pak to vyhrklo "Kat? Kat."