Fedraibow-elf princess ✔

26.První lov

Nad sebou jsem uviděla asi milion malinkých smítek prachu. Bylo to neskutečné jak se mi zlepšil zrak. Posadila jsem se a podívala jsem se z okna. Uviděla jsem les, který byl prozářený ranními paprsky slunce. Zavřela jsem oči a nechala jsem je na sebe svítit. Zrovna se mi vybavilo, jak jsme byli s Arwixem pod vodopádem a on mě poprvé políbil. No jo, Arwix, kde je? A kde jsou všichni? Proč tu nikdo není? Vstala jsem a vyšla jsem ke dveřím. Otevřela jsem je, ale nikdo tam nebyl. Šla jsem tedy k Arwixovi do pokoje, ale ani tam nikdo nebyl. Prošla jsem všechny pokoje. Nikde nikdo. Nakonec jsem zamířila do kuchyně. Někdo tam byl. Bylo zavřeno, tak jsem si stoupla za dveře a poslouchala jsem.
"...do Lionely."
"Jak to myslíš do Lionely. Proč by tam jezdil?"
"Bez Kat žít nebude a my bychom ho nezabili. Proto jel za Michelovci. Snažila jsem se mu to rozmluvit, ale prostě..."
"Kam odjel? Do jaké Lionely? A mimochodem já žiju."rozrazila jsem dveře a zakřičela jsem. Všichni se na mě otočili.
"Chci říct, kde je Arwix?"dodám.
"Ne, dobrý máš právo to vědět. Arwix jel požádat Michelovce, aby ho zabili. Mysleli jsme si, že jsi mrtvá."
"Co? Proč bych měla být mrtvá?"zeptala jsem se.
"To ti řekneme potom. Ještě se ho můžeme pokusit zachránit, ale teď musíš jít na lov, půjdu s tebou."řekla And. Jak to řekla uvědomila jsem si, že mě pálí v krku. Sáhla jsem si tam a ostatní se zasmáli. And mě vzala za ruku a táhla mě před dům. Šla jsem s ní poslušně ven.

"Poběž za mnou."řekla mi venku a rozběhla se. Vyběhla jsem za ní, ale moc dlouho jsme neběželi. And zastavila u řeky.
"Co teď? Přeplaveme?"zeptala jsem se.
"Ne, přeskočíme!"odpověděla And a vrátila se o tři kroky dozadu. Pak se rozběhla, odrazila se a ladně dopadla na druhém břehu.
"Teď ty. Neboj nic to není."zavolala na mě. Vrátila jsem se tedy o tři kroky do zadu a rozběhla jsem se. U kraje řeky jsem vynaložila veškerou sílu na odraz. Trochu jsem to přehnala. Skočila jsem, udělala jsem salto do předu a ještě jsem letěla dalších sto metrů za And. Tam jsem se chytila větve jednoho stromu a ladně jsem se spustila na zem. Za mnou se ozval potlesk. Otočila jsem se na And a poklonila jsem se. Zasmála se. Pak jsme se zase rozběhli. Běželi jsme hodně rychle mezi stromy. Tehdy, když mě Arwix nesl na tu louku, jsem se bála, že narazíme. Teď už vím že to bylo téměř nemožné. Aniž bych se musela nějak soustředit, ladně jsem se vyhýbala všem stromům.

Po chvíli běhu And zastavila.
"Stoupni si tady a zavři oči."řekla. Stoupla jsem si tam tedy a zavřela jsem oči. "A teď poslouchej. Co slyšíš?"
Zaposlouchala jsem se. Slyšela jsem toho hodně. Švitoření ptáků v korunách stromů a jejich málem neslyšitelný let, svištěni větru v korunách stromů, ježka, který spal zahrabaný do listí, veverku, která si v doupěti přepočítávala oříšky a spoustu dalších věcí. Nejvíc mě však zaujalo dupání jelenu na nedaleké louce. To bylo to chtěla And slyšet. Řekla jsem ji to tedy a ona mě zavedla blíž k nim. Už jsem je i viděla. Ale mě přemohly instinkty a já jsem se rozběhla a skočila jsem po jelenovi, ten se dal na útěk a já jsem spadla a rozplácla jsem se na zemi. Spadla jsem přímo do bahna. Než jsem se stihla zvednout jelení stádo už bylo pryč. And stála za mnou a hrozně se smála. Po té, co jsem se zvedla ze země jsem se začala smát také. Byla jsem celá od bahna a na jednom místě jsem měla trochu roztrhlé šaty.
"Teď budeme muset najít novou kořist Kat."řekla And mezi záchvaty smíchu. Váleli jsme se tam po zemi a smáli se. Ještě že nás nikdo neviděl, to muselo vypadat.

Když jsme se dostatečně vysmáli, vydali jsme se hledat novou kořist. Znovu jsem si stoupla a zavřela jsem oči. Nakonec jsem zachytila pach medvěda. Rozběhla jsem se směrem k němu. Medvěd zrovna vybíral vosí hnízdo. Připlížila jsem se k němu zezadu, proti větru a počkala jsem než se ke mě otočí předem. Když se otočil okamžitě jsem vystartovala a skočila jsem na medvěda. Ten se po mě ohnal tlapou, ale já jsem se obratně vyhla a zakousla jsem se mu do krku. Medvěd po chvíli padnul mrtvý na zem. Když jsem z něho vysála veškerou krev And se mě zeptala:"Další držkopád nebude?"Obě jsme se zase rozesmály na celé kolo...