(Ne)smrtelné sérum (DOKONČENO)

Ztráta

„Jak je to možné?" Hlas Modroočka bylo to první, co jsem uslyšela. Zněl žalostně. Dokonce až truchlivě. 

„Čekali jsme to." Vzduch proťal nevlídný hlas Alexandry. „Bylo nám přeci jasné, že umírá. Nemohli jsme to zastavit. Proč si myslíte, že jsme ji tu drželi? Vždyť pouze čekala na smrt!" Podle jejího uřvaného hlasu jsem vydedukovala, že stojí někde poblíž mě. Její slova mne znepokojovala. Nezdálo se, že by mluvili o mně. Nechala jsem svá víčka zavřená a dělala, že stále spím. To byl jediný způsob, jak zjistit víc. Někdo se přiblížil k mé posteli. Úpěnlivě jsem prosila sama sebe, abych se nepohnula. 

„Jste si jistý, že stále spí?" Alexandra se nade mnou pravděpodobně skláněla. Její ledová ruka sáhla po mém krku a změřila mi tep. Křečovitě jsem držela svá víčka zavřená. Začaly se mi potit ruce, jak jsem je tiskla k sobě. Odtáhla svou ruku a já slyšela, jak hlasitě vydechla.

„Paní doktorko, Abrianna byla tehdy v kóma celé dva dny," Modroočkův hlas se při slově Abrianna lehce zachvěl. Místo, na kterém ještě před chvílí ležela Alexandřina ruka mě začalo svrbět a pálit. Cukla jsem rukou ke krku, ale nikdo si toho nevšiml. Nehtem od palce jsem si do jemné kůže na dlani vydřela čáru, která teď lehce pálila. Naštěstí to odvedlo pozornost od mého svědícího krku. 

„Měli bychom její tělo pohřbít. Jako vždy do neoznačeného hrobu," Alexandra slyšitelně přešlapovala okolo mé postele. Nehet jsem si ještě více zamáčkla do ruky. 

Proč mě chtějí pohřbít? Vždyť žiji. Teď mi měřila tep!

„Ona by si to tak nepřála," prohlásil Modroočko vzdorovitě. Alexandřiny kroky ustaly. Skoro jsem si dokázala představit, jak se na něj otočila s lehkým překvapením ve tváři. Bylo ticho. Tohle nečekala. Udržela jsem svou tvář zkamenělou, i když jsem se hrozně chtěla pousmát. 

„A koho to zajímá?" Před očima jsem měla obraz Alexandry. Její ledový pohled se do mě zavrtával. Hlasité kroky se přiblížily přibližně k místu, odkud jsem slyšela mluvit Modroočka. 

„Byla jenom subjekt. Jeden z tisíci subjektů, které jsme v tomhle zařízení pohřbili. Proč by ona měla být něčím důležitá? Její smrt pro nás znamená jediné a to, že musíme ve výzkumu pokračovat dál." 

„Víte proč mě její smrt tak zasáhla? Proč pro mě byla důležitá?" Jeho hlas se chvěl zlostí tak, jak jsem to ještě neslyšela. Chvíli bylo naprosté ticho. Představila jsem si, jak na něj Alexandra zvedá své obočí. „Protože jste jí vzali celý život. Bylo to dítě. Dítě, které nikdy nepoznalo normální svět. Žila tu od svých osmi let a po celou dobu, co tu byla, jste ji jenom mučili." Najednou mi došlo, o kom mluví a zadržela jsem dech, abych nezačala panikařit.

„Bylo to pro dobrou věc!" Vykřikla Alexandra a já už to nevydržela. Vymrštila jsem se z postele a vrazila Alexandře facku, až to plesklo. Klopýtla dozadu a narazila do bílé stěny. Ten pohled, který mi věnovala poté, co se zvedla, mě ani trochu nevyděsil. Založila jsem si ruce na prsou a snažila se zklidnit své divoce bušící srdce. Modroočko na mě hleděl, v očích překvapení a pobavení dohromady. 

„Pro dobrou věc?" Vykřikla jsem. V očích mě pálily hořké slzy. „Jak můžete říct, že zabíjení lidí slouží pro dobrou věc?" Její pohled byl tak ledový, jako nikdy dříve. Přiblížila jsem se o krok k ní a najednou jsem si přišla mnohem silnější než ona. Cítila jsem se vyšší, chytřejší a dokonce i schopnější. „Chcete něco slyšet?" Nečekala jsem na odpověď, která by stejně nepřišla. „Když jste na mně před tím zkoušeli sérum, zjevila se přede mnou Abrianna," Modroočko za mnou zalapal po dechu. Pokračovala jsem dál. „Myslela jsem, že je to halucinace, způsobená vedlejšími účinky séra. Jenže tak to nebylo. Byla skutečná. Ona je mrtvá, že ano? Kdy zemřela?" Poslední větu jsem vykřikla a slzy mi začaly stékat po tvářích na bílé dlaždice. Abriannu jsem sice neznala dlouho, ale byla mou nadějí. Byla někým, kdo mi pomáhal, abych tu nezešílela. Se sérem bojovala tak dlouho. Doufala jsem, že se mi to podaří překonat stejně jako jí. Začala mě svrbět ruka, a tak jsem ji radši stáhla. Bála jsem se, že bych jí vlepila další facku. Ona dál zarytě mlčela a měřila si mě nesnášenlivým pohledem.