(Ne)smrtelné sérum (DOKONČENO)

Mám to v krvi?

Hlasitě jsem zabouchla dvířka od lednice a s rukou položenou na břiše se pomalu přemístila opět na sedačku. Svalila jsem se na ní a povzdechla si. Stala jsem se tím, čím jsem přesně být nechtěla.

Povalečem, vyžírkou, člověkem neschopným normálního života. Věděla jsem, že za to zčásti vlastně nemůžu. Sérum v mé krvi to opravdu nezlehčovalo, ale stejně mi to leželo v mysli pokaždé, když jsem si pod sebe hodila další polštářek a přepnula televizi na další kanál. 

Teď, když jsem byla v domě sama a nemohl mě rozptylovat Matthew, začala jsem si vyčítala cokoli, co jsem udělala nebo neudělala. Na prvním místě na mne zaútočily výčitky z toho, že jsem se Alexandře vydala bez boje. To, jak jsem tehdy nastoupila do jejího auta a nechala se odvézt. Až moc mě zaměstnávaly myšlenky na to, že mě má vlastní matka prodala, že jsem ani nepomyslela na možný útěk. Ta vzpomínka mne píchla u srdce. Celou tu dobu jsem si nalhávala, že už k mámě nic necítím, ale uvědomila jsem si, že to tak vůbec není. Bolest z její zrady neustoupila. A byla jsem si jistá, že už nikdy neustoupí. Potáhne se se mnou až do konce života. 

Který by klidně mohl přijít za krátkou dobu, pomyslela jsem si a ušklíbla se. Sáhla jsem po ovladači a přepnula na další kanál. To byl jediný způsob, jak umlčet můj mozek. Sledovala jsem kterýkoli smysluplný pořad, nejlépe takový, nad kterým jsem si musela lámat hlavu. Spolehlivě jsem tím ustřihla nepříjemné myšlenky. 

Televizor blikl, jak jsem zmáčkla jedno z číslíček na ovladači a na obrazovce se objevil dokumentární kanál. Zavřela jsem oči a přemýšlela, jak dlouho už tu takhle sedím a nic nedělám? Přišlo mi to jako věčnost. Matthew měl pravdu, když mluvil o tom, že vykoupí lékárnu. Trvalo mu to hodně dlouho. Mohla jsem jen doufat, že si s sebou vzal pořádný batoh.

„Přivítejte ženu, která nám všem brzy obrátí celý život naruby," zakřičela moderátorka v televizi. Narovnala jsem se rychlostí blesku a sledovala obrazovku s přimhouřenýma očima. Přeci nebylo možné, aby byla zase v televizi. Aby jí zase provolávali slávu.

„Přivítejte doktorku Alexandru Volkovou!" moderátorka mávla štíhlou ručkou a Alexandra se objevila v záběru.
Tenká linie jejích rtů se semkla v linku ještě užší a její ledové oči zíraly do kamery. Vypadala jinak než dříve.
Někomu, kdo ji znal jen z televize, by mohla připadat normální, ale já už ji měla prokouknutou.
Pod očima se jí rýsovaly jemné kruhy. Vypadala, jakoby už hodně dlouho nespala.
Trhaně se posadila do křesla vedle moderátorky a podaly si ruce. Moderátorčin obličej zářil nadšením.

„Vítám vás v našem studiu, doktorko Volková," usmála se na ní a pak i do kamery. Na tvářích se jí udělaly ďolíčky.
Alexandra se pousmála, ale očima se zdála být mimo. Nad něčím přemýšlela. Něco se jí nepovedlo.

Ta myšlenka mne donutila vyskočit ze sedačky. Ruce jsem vztáhla k srdci a zatajila dech. Ona stále testovala.
Místnost se se mnou zatočila. Musela jsem se opřít o opěrku sedačky, ale neulevilo se mi.
Složila jsem si hlavu do dlaní.
Neukončila to. Testovala dál.
A mě se z pomyšlení, že jsou v její laboratoři zavření další lidé, udělalo nevolno.
Najednou jsem chápala zapálenost s kterou Abrianna vymýšlela plán útěku pro někoho dalšího. Kdybych měla tu možnost, udělala bych to také.
Zvedla jsem hlavu a z pravého oka mi stekla nepříjemně studená slza.
Do mysli se mi vpletl obrázek usmívajícího se Modroočka. Roztřásla jsem se a rozbolela mě hlava. Od spánků po čelist se mi rozšiřovala ohlušující bolest. Svezla jsem se na zem vedle sedačky a nebyla schopna pohybu. Tváře mi žhnuly bolestí a každá slza, která mi stekla po tváři, tam zanechávala studený a slaný obtisk.
Mdle jsem zaslechla bouchnutí, ale nevnímala jsem to.
Pokoj se najednou podivně nahnul a než mi došlo, že padám, byla jsem na zemi. Hlava mě rozbolela ještě více. Tělo se mi roztřáslo ukrutnou zimou, jež se náhle rozléhala po celém mém těle.
Ve výhledu se mi objevila temná postava. Tlumeně vykřikla a dusavě se ke mně rozeběhla.
Klekla si na kolena a její hebké ruce zvedly mou hlavu a položily ji na něco měkkého.