Crazy people win!

°1°

,,Vstávej!" zakřičel mi někdo u ucha. Leknutím jsem nadskočila. Zamžourala jsem a viděla obličej mého bratra. ,,Vypadni," zamumlala jsem. ,,Vstávej," zopakoval. Zavrčela jsem a otočila se zády k němu. Cítila jsem, jak se bratr zvedl a odešel. Po chvíli jsem slyšela náraz něčeho tvrdého do mé postele. Otevřela jsem oči a následně je protočila. ,,Přestaň!" zakřičela jsem. Zvedla jsem se z postele, a tím jsem zapříčinila, že mi nepřiletěli další míčky do pokoje, přesněji do mé postele. Povzdechla jsem si a slezla jsem z postele. Zavřela jsem svoje dveře a šla se převléct. Jelikož je sobota, nehodlala jsem řešit svůj vzhled. Vlasy jsem si dala do drdolu, dala si na sebe domácí kraťasy a obyčejné bílé tričko. Přišla jsem do kuchyně, kde na mě čekala jak moje mamka, tak i můj "úžasný" bratr. ,,Podívej, kdo nás poctil svou návštěvou," ukázala mamka s úsměvem na bratra. Můj bratr David s námi už pár let nežije. Potom, co úspěšně odmaturoval a tím dokončil střední, tak odjel na vysokou někam pryč. Chodí nás navštěvovat jen málokdy. Jsem vždycky ráda, že ho vidím, ale když mě vzbudí tímto způsobem, tak fakt ráda nejsem. Nebo když mě vůbec vzbudí. Nebo když mě někdo vzbudí, tak na něj nejsem dvakrát příjemná. Ale přiznejme si. Kdo je po ránu příjemný? Sedla jsem si ke stolu a mamka přede mě postavila snídani. S chutí jsem se do ní pustila.

Po snídani jsem se vydala, jako ten nejvíc líný člověk na světě, znovu do postele. Ano, moje lenost nezná hranice. Ale divíte se mi? Je sobota! Víkend! Volno! A upřímně já nechci sobotu trávit tím, že se budu zatěžovat něčím, jako je škola. Lehla jsem si na postel, vzala jsem si notebook, zapnula jsem ho a najela na stránku, na které jsou snad všechny seriály. Vím, je to nelegální, ale koho to sakra zajímá. Najela jsem si na svůj právě sledovaný seriál a zapnula ho.

Myslím, že není nic lepšího, jak ležet v sobotu doma, zabalená a vypadat jak totální hovno. Opravdu. Ležím tu u seriálů asi dvě hodiny a cítím se dobře. Co mám dneska na plánu? Nic. Najednou mi zapípal mobil. Podívala jsem se na něj a přišla mi zpráva. Odemkla jsem svůj mobil a viděla zprávu od Gala. Zamračila jsem se a rozklikla zprávu.
Ahoj nechceš jít ven?
Zamračila jsem se a rychle mu odepsala. Co tvoje ruka?
Když půjdeš ven, tak to zjistíš.
Zasmála jsem se a odepsala mu. Tak jo.

Netušila jsem, že mě někdo dneska vytáhne ven, ale Galeovi se nedalo říct ne. Navíc, kdyby jsem nešla, tak bych mohla promeškat něco, co bych nechtěla. Zvedla jsem se z postele a šla do sprchy. Musela jsem se nějak upravit. Rychle jsem se umyla a šla se převléknout. Nevzala jsem si na sebe nic extra. Hodila jsem na sebe bíle mírně průsvitné tričko. Oblékla jsem si černé úzké džíny, které jsem si zase u kotníků ohrnula. Celý outfit jsem zakončila koženou černou bundou, podobnou jakou jsem měla na včerejším zápase. Vlasy jsem si jen rozčesala. Moc jsem se nemalovala. Pouze jsem si dala linky a nařasila řasy. Obula jsem si boty, vzala si vak do kterého jsem si dala klíče, mobil a peněženku, šla jsem do kuchyně, kde jsem oznámila, že jdu ven a pak opustila dům. Do uší jsem si dala sluchátka a zapnula písničky. Takhle jsem to dělala vždy, když jsem někam šla. Byl to nejlepší způsob, jak zabít čas. Ještě čtení knížek a malování. Vyšla jsem od domu směrem do skate parku, kde jsme vždycky s Galem a jeho kamarády trávili čas. Cesta tam trvala zhruba dvacet minut. Do uší mi hrály písničky a já se houpala do rytmu. Procházela jsem kolem parku, kolem školy a nakonec jsem prošla i pár ulicemi, které lemovali krásné a luxusní domy. Některé stále neobydlené. Celou cestu jsem si prozpěvovala a do toho jsem se houpala v rytmu. Lidi se na mě otáčeli a koukali se na mě jako na blázna. A jejich pohledy nepopírám. Přece jenom, kolikrát za den vidíte někoho s růžovou hlavou, jak si zpívá a u toho tančí? Já se ráda za blázna považuji. Užívám si to. Alespoň mě to nějak odlišuje od ostatních. Konečně jsem viděla skate park a dokonce jsem viděla i toho bruneta, jak sedí na jedné rampě a má ruku v sádře. Dnešek byl ale něčím zvláštní. Seděl sám a nejspíš také poslouchal písničky, jelikož jsem si všimla, že nenápadně pokyvuje hlavou. Usmála jsem se a šla k němu. Ale to bych nebyla já, aby jsem k němu šla normálně. Musla jsem na něj vybafnout. Pomalu jsem se dostávala za něj. Když jsem byla přesně za ním, tak jsem se zahihňala. ,,Baf!" zakřičela jsem a lehce ho zalehla svým tělem. Můj plán dokonale vyšel. Gale se lekl a s mírným zakřičením si vyndal z uší sluchátka. ,,Ahoj," zasmála jsem se. Zvedla jsem se z něj a sedla si vedle něho. Gale mě obdařil svým úsměvem. ,,Ahoj," řekl. ,,Kde máš ostatní?" zeptala jsem se. ,,Psal jsem jenom tobě," řekl a já se mírné začervenala. Sklopila jsem zrak. Gale se zasmál. Podívala jsem se na něj a s úsměvem jsem se zamračila. ,,Co se děje?" zeptala jsem se. ,,Jsi roztomilá," zasmál se. ,,Ale jdi ty," zasmála jsem se. ,,Je to pravda," řekl vážně. Šťouchla jsem ho mírně do ramene. ,,Tak co máš nakonec s tou rukou?" zeptala jsem se a ukázala prstem na jeho ruku v sádře. ,,Mám ji zlomenou. Doktor říkal, že teď lakros nebudu moct hrát alespoň měsíc," zatvářil se smutně. ,,To je škoda. Teď na měsíc přijdou o nejlepšího hráče," usmála jsem se. Gale se na mě podíval a pak se usmál. ,,Nejsem nejlepší," protestoval. ,,Jsi kapitán, to samo o sobě dost vypovídá," usoudila jsem. Gale se zasmál. Ach, jak já miluju jeho smích. Ty jeho bílé zuby, dokonalé rty, které určitě umí dokonale líbat.. DOST! Myslím, že toho přemýšlení bylo dost. ,,Kari posloucháš mě?" zeptal se Gale a zaluskal mi před obličejem. Probudila jsem se ze svého transu. ,,No,.. Jo jo poslouchám," řekla jsem, snažíc si vzpomenout o čem mluvil před chvílí. ,,Ano? Tak co jsem říkal?" zeptal se se smíchem. ,,No, že jsem pěkná a milá a hodná," ,,A skromná, " doplnil mě. ,,A skromná," zasmála jsem se. ,,Tak to jsem přesně neříkal," zasmál se Gale. ,,Ale mohl bych," řekl. On se mnou flirtuje? Usmála jsem se na něj. ,,No nic, ptal jsem se jestli jdeme někam jinam?" poškrábal se na zátylku. ,,Klidně," usmála jsem se. Zvedli jsme se a společně jsme odešli ze skate parku.

Vlastně ani nevím kam jsme šli. Prostě jsme šli a povídali si. A to opravdu snad o všem. Smáli jsme se a já byla šťastná. Chodili jsme všude možně, až jsme došli do lesa. Bylo podivuhodné, že v našem městečku byl les. Zašli jsme tam a já si začala užívat tu volnost. V lese se cítím dobře až na ten drobný hmyz, který je odporný. Opravdu odporný. Mám z něho strach. Vážně, dokonce se bojím i malé berušky, která by mi v životě nic neudělala. Šli jsme s Galem vedle sebe a já cítila jeho ruku, jak se dotkla té mé. Projel mnou mráz a já se usmála. Bylo to sice tak nenápadné a pro něj absolutně nepostřehnuté, ale pro mě to byl skoro ráj. Šli jsme a šli až jsme došli k jednomu velkému kameni, kam jsem si hodlala sednout, protože už mě celkem boleli nohy. Vyšla jsem po něm - opravdu to byl velký kámen, dokonce jsem se i zadýchala - a sedla si na něj. Gale vyšel a sedl si vedle mě. Podívala jsem se na něj. On mi pohled opětoval. Usmála jsem se a rychle se podívala zase dolů na svoje nohy, které byli v tureckém sedu. Slyšela jsem, jak se Gale vedle mě uchechtl. ,,Co je?" zeptala jsem se a zase svůj pohled přesměrovala na něj. ,,Jsi roztomilá," zasmála se Gale. Zamračila jsem se a mírně naklonila hlavu. Gale se přestal smát a podíval se na mě. ,,Přesně tohle myslím," řekl a ukázal na mě. Usmála jsem se a podívala se mu hluboko do očí. Gale začal těkat mezi mýma očima a mými rty. Začala jsem opakovat jeho pohyby. Najednou se Gale naklonil a spojil naše rty. V ten moment mi začaly poletovat miliardy motýlků v břiše. Začala jsem si zpívat tu nejvíc romantickou písničku a hlavně jsem si začala užívat tento moment. Galovy rty, Galovu ruku, která se obmotala okolo mého těla a hlavně Gala. Na tenhle okamžik jsem čekala tak dlouho. Přemýšlela jsem o něm každou noc před spaním a párkrát se mi o něm i zdálo. A konečně byl ten okamžik tady. Já si ho užívala naplno. Ale každý okamžik jednou skončí. A i tento skončil. Právě teď. Gale se pomalu odlepil od mých rtů a koukal se mi do očí. Opatrně mi položil svoje čelo na to moje. Zavřel oči a já sklopila zrak. ,,Ani nevíš, jak jsem to chtěl udělat," řekl. Usmála jsem se. ,,Ani nevíš, jak dlouho jsem na tento okamžik čekala," zasmála jsem se. ,,A ještě se ho dočkáš," zasmál se Gale a znova se na mé rty přilepil. Bylo to něco dokonalého.

Nevěděla jsem, jak se mám cítit. Dobře? Nebo nějak jinak? Nevím. Ležela jsem na posteli a sledovala svůj strop. Byla noc a já bych měla správně spát, ale jak se znám, tak nikdy nedělám to, co mám. Přemýšlela jsem nad dneškem. Poté, co jsme se s Galem dolíbali jsme si normálně povídali. Všechno to bylo v pořádku. Já i on jsme si to užívali. Smáli jsme se, občas se nám stalo něco trapného a občas jsem se urazila. Ale jak si tohle mám dát všechno dohromady? Jsme spolu nebo ne? Když mě doprovodil domů, tak mi věnoval ještě letmý polibek na pusu, ale dokazuje to, že jsme spolu? Najednou mi přišla esemeska. Chtě nechtě jsem si vzala můj mobil, který mi okamžitě začal zářit do obličeje. Bylo to horší než kdyby jsem se koukala přímo do slunce. Zamžourala jsem a snažila jsem se vyluštit ty hieroglyfy, co mi někdo poslal. Když jsem rozeznala jméno odesílatele, tak jsem se rychle posadila.

Dobrou noc, lásko - Tvůj Gale

Usmála jsem se. Takže mě už bere jako svoji holku? Jsem zmatenější než před tím. Rychle jsem mu odepsala.

Dobrou noc, Gale.

Zamkla jsem mobil a dala si ho vedle sebe. Znovu jsem se položila na záda a hlavu zabořila do polštářů. Koukala jsem zase na svůj nezajímavý strop, který jsem teď - stejně jako všechno okolo - viděla černě. Moje oči se začali pomalu zavírat. Přetočila jsem se na bok a svoje koleno si co nejvíce přitáhla k hrudi. Možná jsem divná - ano, jsem - ale takhle se mi spalo opravdu dobře. Nevím, jak se to stalo, ale opravdu po már minutách jsem usnula.

,,Carrie, musíš být v životě silná chápeš?" zeptal se táta. Přikývla jsem a po tváři mi stekla slza. ,,Nesmíš myslet na to zlé, jen na to dobré. Ne na to, že tu nejsem, ale na to, že i beze mě všechno zvládneš," pokračoval táta a pomalu mi mizel před očima. ,,Ale-ale tati!" zavolala jsem na něj a po tvářích se mi kutálely slzy. ,,Sbohem," řekl ještě a potom zmizel úplně. Spadla jsem na kolena a začala brečet úplně. ,,Vrať se mi," brečela jsem.

Rychle jsem se probudila a po tváři mi stekla slza. Je opravdu těžké nemít v životě někoho tak důležitého. Jako je právě táta. Nejhorší na tom je, že se už nikdy nevrátí. Lehla jsem si zpět a zavřela oči. Tentokrát jsem usnula bez jakýchkoli nočních můr.