Crazy people win!

°8°

Cesta k Nathanovi nebyla nějak dlouhá. Zvlášť, když jsem měla v uších ty dva malí špunty, které mi tam přehrávali můj život. Hudbu. Tento život mi do těla produkoval jakousi drogu, která mě nutila se hýbat. Mohla jsem být ráda, že díky té droze jsem ten pohyb uměla ovládat dobře. Pro některé až dokonale. Ale byla jsem jen jedna z miliardy lidí, kteří to dokázali lépe. Viděla jsem Nathana zpovzdálí, jak na mě zaujatě koukal. I když hudbu neslyšel, tak jsem perfektně dotancovala až k němu. Nezapomněla jsem to přehánět a na konci udělat otáčku. Potom jsem si sluchátka vyndala z uší. ,,Tak teď už je jistý, že mi dneska zatancuješ," řekl a usmál se na mě. ,,Soukromí taneček?" mrkla jsem na něj a pak se začala smát. ,,Jak ve strip klubu?" zeptala jsem se. ,,Samozřejmě," zasmál  se Nathan. ,,Tak to tě přijde draho," zasmála jsem se. 

S Nathanem jsme se vydali k "naší" vyhlídce. Šli jsme po schodech nahoru. ,,To jste psali vy?" zeptal se hlas za mnou. Otočila jsem se. Nathan se koukal na naše podpisy. ,,Jo jo," zasmála jsem se při vzpomínce na ten den. ,,Vtipný," zasmál se. Vyšli jsme nahoru a já si hned šla stoupnout k zábradlí a zakoukala se na celé to skoro neviditelné město. Nathan si šel stoupnout vedle mě. ,,Takže tohle je vaše tajné místo?" zeptal se. ,,Tajné moc ne, chodí jsem pár lidí, ale jinak ano," odpověděla jsem s upřeným pohledem na město. ,,Je tu hezky," uznal Nathan. ,,To jo," usmála jsem se a podívala se na něj. Nathan se na mě taktéž podíval a usmál se. Šli jsme si sednou. Já, jako vždy, jsem se opřela o zábradlí. 

,,Takže ty kouříš?" zeptal se. Přikývla jsem. ,,Ale jen někdy," řekla jsem, aby si nemyslel něco špatného. ,,Proč jsi začala?" zeptal se. ,,Ani nevím. Poprvé to bylo na pálení čarodějnic a pak už jsem si dala vždy, když někdo měl," řekla jsem. Nathan chápavě přikývl. ,,Ty nekouříš?" zeptala jsem se. ,,Jako asi každý jsem to zkusil, ale nezaujalo mě to. Nic proti tomu, ale nemám. Je to každého věc," řekl a já zase přikývla. ,,Ale myslím, že je čas, aby jsi mi zatancovala," změnil téma. ,,Musím?" zeptala jsem se. ,,Ano," usmál se. ,,Dobře," řekla jsem a nuceně se postavila. Vzala jsem si do ruky mobil a začala projíždět písničky a hledala jednu určitou. ,,Zatancuju ti jednu choreografii na které pracuji. Ale není to nic extra," řekla jsem a podala Nathanovi mobil. ,,Pusť ji, až na tebe mávnu," řekla jsem a šla si stoupnout kousek od Nathana, aby na mě viděl. Kývla jsem, aby pustil písničku a tak se i stalo. 

Písnička se rozehrála a s ní jsem se začala pohybovat. Když přestal refrén, tak jsem se otočila na Nathana. Snažila jsem se na něj nekoukat, aby jsem se nerozptylovala. Tančila jsem, tak jak jsem to měla naučené. Bohužel, jsem měla jen kousek, tak jsem u druhého refrénu začala improvizovat. Zaposlouchala jsem se a začala vnímat ten text. Neubránila jsem se pláči. Začaly mi téct slzy. Tančila jsem dál. Blížila jsem se ke konci. Svoje pohyby i emoce jsem uklidnila. Poté písnička skončila a já se koukala s uslzenýma očima někam za Nathana. ,,Páni," žasl. ,,To bylo..," ,,Nedodělané," řekla jsem za něj. ,,Chtěl jsem říct perfektní," řekl a koukal na mě s úsměvem. ,,Opravdu?" zeptala jsem se a otřela si slzy. Nathan přikývl. ,,Nad čím jsi přemýšlela?" zeptal se. ,,Nad ničím," zalhala jsem. ,,Přece jsi nebrečela jen tak," řekl a já si sedla vedle mě. ,,Nad mým tátou," přiznala se. ,,Co se stalo?" zeptal se. ,,Zemřel, když mi bylo sedm," řekla jsem a posmutněle se usmála. Nathan si mě přitáhl do obětí. ,,To je mi líto," zašeptal. Já se jen usmála. Odtáhl si mě od těla. Zadíval se mi do očí a já se zadívala jemu. Začala jsem je zkoumat. Byli krásné. Krásnější, než měl Gale. Nutili vás neodtrhnout pohled. Vy jste ani nemohli. Topili jste se v nich. A nikdo vás nedokázal zachránit. Ani ti nejlepší záchranáři. A pak jste se potopili. Pohltili vás úplně. A vy jste v jeho očích byli navždy. Jako já teď. Zdálo se to jako věčnost, přitom to bylo jen pár minut. Jen pár minut jsme se takhle navzájem koukali jeden druhému do očí. ,,Máš ty nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděl," řekl Nathan omámeně. ,,Ty je máš hezčí," přiznala jsem se. Nathan zavrtěl hlavou. ,,Máš je jako pejsek. Jako pes Husky. Ten nejkrásnější Husky," říkal a já se musela červenat až někde na palcích u noh. ,,A ty je máš tak nepopsatelně krásné," přiznala jsem. ,,Nechápu to, někdy jsou šedé, někdy hnědé a zblízka, takhle modré," řekla jsem. Najednou jsme se k sobě začali přibližovat. Bylo to jako rána z čistého nebe. Odtáhla jsem se od něj a zadívala se jinam. ,,Myslím, že by jsme měli jít," řekla jsem a Nathan rychle přikývl. Podala jsem mu lihovku. ,,Na co mi to bude?" zeptal se zmateně. ,,Přidáš se k nám oficiálně," zasmála jsem se. Nathan se zvedl a pomohl mi na nohy. Pomalu jsme odcházeli. Šla jsem zase první. Zastavila jsem se u místa, kde jsme byli podepsaní. ,,A podepiš se nějak vtipně," řekla jsem. Nathan se zamyslel, ale pak přiložil lihovku ke zdi a podepsal se. Nathánek - Men-Tý. Začala jsem se smát. ,,Dokonalý, teď už ale pojď," řekla jsem a sešla ze schodů. Nathan tam asi ještě chvíli byl, protože přišel až o minutu později. Neřešila jsem to a počkala na něj. Potom jsme společně opustili toto místo. Po cestě jsme si povídali, smáli se, pouštěli hudbu a jako vždy dělali blbosti. Přišli jsme náš dům a pro nás dva to znamenalo čas na rozloučení. Objala jsem ho. ,,Tak v pondělí ve škole," řekla jsem v obětí. ,,Jo jo," odtáhl si mě Nathan od těla a dal mi pusu na tvář. Trochu mě to zaskočilo. Dobře, hodně mě to zaskočilo. Nathan se usmál a odešel. Já tam jen neschopna pohybu stála. Potom jsem šla domů. Vešla jsem dovnitř a opřela se o dveře. Dala si ruku na místo, kde byli Nathanovy rty. Pořád jsem je tam cítila. Co to bylo? Proč jsme se dneska málem políbili? A proč by se mi to nejspíš líbilo? Co se to se mnou děje?