Crazy people win!

°18°

Několik následujících týdnů jsem v životě jen přežívala. Chodila jsem po škole, jako tělo bez duše. Nebylo by to z toho, že bych byla nějak zdrcena z našeho rozchodu s Galem, ale spíš jsem byla zamyšlená. Pořád mi vrtal v hlavě Nathan. Nevěděla jsem, jak se k němu mám chovat. Oficiálně nebyl s Gewn a já nebyla s Galem, takže jsme mohli být spolu, ale bála jsem se, že mě odkopne stejně, jako jsem odkopla já jeho. Několikrát. Nenáviděla jsem se za to. Nenáviděla jsem za to, že jsem už od první pusy, co jsem dala Nathanovi, neřekla Galovi, že ho nemiluju. Že jsem to v sobě dusila a radši ubližovala jak sobě, tak i jemu. Nenáviděla jsem samu sebe.

Školní chodba pro mě byla teď jednou z nejhorší věci na světě. Bála jsem se na ni chodit, protože jakmile bych to udělala, určitě by jsem potkala jednoho z nich. Proto jsem na ni nechodila. Chodila jsem na ni jen v případě, že musím přejít do jiné učebny. Což bylo skoro každou přestávku. Nevím, jestli se svět obrátil proti mně, ale pokaždé jsem jednoho viděla. Nebo i oba zároveň. Vždycky jsem věděla, že se na mě koukají. Gale s jeho výrazem, jak kdyby jsem byla nejhorší na světě. Což jsem asi byla, ale jelikož jsme udělali stejnou věc, tak jsme si neměli co vyčítat. A Nathan, který se na mě koukal tak, jak ja na něj. Neutrálně. Nevěděli jsme, jak se na sebe máme tvářit. Ani jsme se nezdravili. Nic. Bylo to, jako kdyby jsme se neznali. Stali jsme se úplně cizími pro druhého. Ale jakmile jsme kolem sebe prošli, tak jsme si oba byli moc dobře vědomi toho, co mezi námi bylo. Nedávali jsme to najevo. Ani jeden z nás.

><><><

Po škole jsem měla vždy jasné plány. Chodila jsem na kopce, kde jsem si vždycky sedla a přemýšlela. Sluchátka v uších a muzika spuštěna naplno. Před sebou město a krajinu a v mé hlavě byl jen chaos. Myšlenky pobíhali sem a tam a já je nedokázala zachytit. Poskládat je. Udělat z nich něco smysluplného. Bylo to strašné. Občas za mnou chodila Lola. Vždycky jsme si povídaly. Snažila se mě přivést na jiné myšlenky, ale nešlo to. Vždycky jsme se dostaly k tématu Nathan. Povídaly jsme si, já jí tam brečela, Lola mě uklidňovala a pak jsem ji poslouchala, jak vypráví nějakou historku, co se jí přihodila s Tylerem. Byla jsem za ně šťastná. Byla to ta jediná pozitivní věc na mém životě v tuhle chvíli.

Dnes jsem na kopci seděla sama. Opět písničky, slzy a v ruce cigareta. Vyfoukávala jsem kouř a pozorovala, jak mizí ve vzduchu. Cítila jsem, jak mé tělo pohlcuje nikotin. Jak se pomalu zabijím. V hlavě jsem měla opět chaos. Dnes jsem ho viděla. Koukal na mě. Věděla jsem, co se mu honí hlavou. Věděla jsem to, protože se mi to honilo hlavou také. My. Pouze a pouze my. Náš vztah. Všechno v mé hlavě a v jeho se motalo jen kolem nás. Začal foukat vítr a mnou trošku otřáslo. Někdo se posadil vedle mě. Myslela jsem, že to je Lola a tak jsem si s úsměvem sundala sluchátka. Otočila jsem se, ale místo modré hlavy jsem viděla zelenou. Koukal dopředu. Svou hlavu jsem taktéž přetočila dopředu. Popotáhla jsem si z cigarety. Tipla jsem ji a zahodila. Vyndala jsem krabičku a jednu cigaretu si vytáhla. Dala jsem si ji mezi zuby a podívala se na Nathana. Pořád koukal dopředu. Natáhla jsem k němu krabičku. ,,Chceš?" zeptala jsem se. Nathan se konečně na mě podíval. Přikývl. Vytáhl jednu cigaretu a dal si ji mezi zuby. Krabičku jsem si dala do kapsy a vytáhla zapalovač. Zapálila jsem si svou i jeho cigaretu a společně jsme koukali na město. ,,Chci o nás mluvit," řekl Nathan. Povzdechla jsem si. ,,Nevím, co si o tom mám všem myslet. Prostě vím, že to co mezi námi bylo nebylo jen tak. Cítil jsem, že to něco znamená. Byla to láska, Carrie. Miloval jsem tě už dlouho. Vždycky jsi to pro mě byla ty. Gewn byla jen zástěrka, aby jsem nemyslel tolik na tebe. Ale nešlo to. Pořád jsme chodili ven a pak přišel ten New York. A tam jsem do toho spadl už úplně. Byl jsem si vědom toho, že jsem do tebe bláznivě zamilovaný. A že ať se stane cokoli, tak tě budu milovat. Nikdo a nikdy by mě to nerozmluvil. Rozešel jsem se s Gewn. A teď chci být jen s tebou. Vždyť já přišel kvůli tobě skoro o panictví. Přišel bych o to s člověkem, kterého miluju. A milovat ho budu až do konce svých dnů. Miluju tě, Carrie Ario Rude," dopověděl svůj monolog. Koukal se u toho celou dobu na mě. Do mých oči. Ani na vteřinu nehnul pohledem. Teď už jen čekal na mou reakci. Usmála jsem se. ,,Takže tohle je žádost o ruku?" zasmála jsem se. Nathan se začal smát taky. ,,Dá se to tak říct," řekl se smíchem. Zamračila jsem se. ,,V tom případě to chci pořádně," řekla jsem. Nathan se zvedl a podal mi ruku. Chytla jsem se a Nathan mě vytáhl na nohy. Potom si klekl na jedno koleno. Rozesmála jsem se. ,,Carrie," odkašlal si, ,,jsi ta nejlepší holka, kterou jsem kdy potkal. Jediná ty víš, jaký já jsem a jak se chovám. Znáš mojí hrozně šílenou osobnost líp, než ji znám já. A proto se teď a tady, sice za hrozné situace a ve špatném oblečení, ptám. Vezmeš si mě?" Když to dořekl, tak se mi do očí draly slzy. ,,Ano vezmu," řekla jsem nadšeně. Nathan mě uchopil do pevného objetí. ,,Nic bláznivějšího jsem nikdy nedělal," řekl v objetí. ,,Ale dělal," namítla jsem. Nathan se na mě podíval. ,,A co?" zeptal se. ,,Miloval mě," odpověděla jsem. Nathan se usmál a pohladil mě po tváři. ,,To máš pravdu. Ty jsi celá bláznivá," zasmál se. ,,Bláznivý lidé vyhrávají," usmála jsem se. Už nebylo na co čekat. Nathan mě políbil. Můj život byl kompletní. Měla jsem nejlepšího "snoubence", kterého jsem líbala na jeho perfektní rty. Na perfektním místě. Všechno bylo perfektní.

~Konec~

Chtěla bych moc poděkovat všem, co četli tento příběh. Je škoda, že už končí, protože je to příběh, který mě opravdu bavil. Doufám, že jste si ho užili tak, jako já. A také doufám, že se uvidíme u dalšího příběhu.

Pro tento příběh je to tedy všechno.
Mám vás ráda,
Alli ♡