Crazy people win!

°7°

,,Jsem tady já," vylezl ze svého úkrytu Gale. Školník na něj namířil baterku. ,,Gale?" zeptal se. ,,Ano, pane," řekl smutně. ,,Kdo je tu s tebou?" zeptal se školník. ,,Já, pane," přihlásila se Nina a taky vylezla ze svého úkrytu. ,,Jen vy dva?" zeptal se podezřívavě. ,,Ano," odpověděl Gale. ,,Tak z toho budete mít průšvih. Oblékněte se a ať už vás tu nevidím," řekl školník a odešel. Čekali jsme až se zaklapnou dveře a pak jsme vylezli všichni. Rozeběhla jsem se k němu a objala ho. ,,Děkuju," zašeptala jsem a políbila ho. ,,Nemohl jsem ti to udělat, když vím, jak chceš do toho New Yorku," řekl a já ho políbila. ,,Miluju tě," řekla jsem. ,,Já tebe," řekl a já se usmála. Potom jsme se všichni oblékli a odešli ze školy.

Došla jsem domů a moje mamka se divila, kde jsem tak dlouho. Samozřejmě jsem ji neřekla, kde jsem byla. Nakecala jsem jí, že jsem byla s Galem, což byla tak z jedné pětiny pravda, ale samozřejmě jsem neřekla, že jsem byla ve škole. Přišla jsem do pokoje a hned si vybalila svoje plavky a dala je na topení, aby uschly. Samozřejmě jsem si poté hned zapnula svůj notebook, kde na mě hned vyskočila zpráva od Nathana. 

Dneska to bylo super.
To teda, ale ten konec mohl být lepší. 
To jo...
Děje se něco? 
Ne, co by? 
Že píšeš, bez smajlíků a vypadá to, že by jsi byl smutný.
Možná, že jsem?
Povídej..

Tomu by jsi nerozuměla...
Já a něčemu nerozumět?
Bohužel..
Nathane..
Ne Carrie, tohle je fakt složitý...
Dobře, jak myslíš, ale já to z tebe dostanu!
... jak myslíš ...
Příjdeš zase pro mě zase?
Zatím nevím..
Dobře. 
Zobrazeno. 

Tohle byla zatím nejdivnější konverzace s ním. Musela jsem nad tím celou dobu přemýšlet. Co by s ním tak mohlo být? Vždyť ve škole byl úplně v pořádku a šťastný. Že by mu napsala něco špatného Gewn? To asi ne, vždyť se ji líbí. Zakroutila jsem nad tím vším hlavou a šla do sprchy. Po rychlé sprše jsem si šla lehnout. Ale i tam mi moje mysl nedala prostor a já musela přemýšlet jen nad tím, co se stalo. Nedalo mi to a vzala si mobil. Otevřela jsem massenger a napsala Gewn.

Nevíš, co je s Nathanem? Zeptala jsem se bez pozdravu.
Nevím, ale je nějakej divnej. Odpověděla.
Nenapsala jsi mu nic špatného? 
Právě, že ne, ale taky jsem nad tím uvažovala. 
Divný.. ale dobře. Děkuju. A už jsi mu napsala, že se ti líbí? 
Jo
A? 
Napsal, že se mu taky líbím. Napsala a za tím měla srdíčko.
Takže?
Domluvili jsme se, že půjdeme ven. 
To je super, přeju vám to. 

Tímto naše konverzace skončila. Já mobil odložila a předtím ještě dala na nabíječku. Položila jsem si hlavu na svůj polštář a zadívala se do stropu. Nevím, jestli ten strop byl tak zajímavý, nebo tak něco, ale díky němu jsem usnula.

***

Ráno pro mě bylo zvláštní. Jelikož jsem si zvykla po ránu na přítomnost ostatních, tak dnes pro změnu se mi nedostavila do chvíli, kdy jsem přišla do školy. Hned tam jsem narazila na Gala, kterého jsem políbila na dobré ráno. Avšak dobré nebylo. Lola už byla ve škole, což bylo pozitivní. Viděla jsem ji bavit se s Tylerem. Ještě více pozitivní. Co ale pozitivní nebylo, tak Nathan mi skoro nevěnoval pozornost. Nevěděla jsem proč. ,,Prosím Gala Revita a Ninu Pirix, aby se dostavili do ředitelny, děkuji," řekl do rozhlasu ředitel a já se na Gala podívala smutně. ,,Promiň," zašeptala jsem. ,,To nic, lásko," řekl a políbil mě na čelo. ,,Uvidíme se pak," řekl a já přikývla. 

Gale s Ninou přišli až druhou přestávku. ,,Tak co?" zeptala jsem se hned. ,,Máme důtky," řekl Gale a já se smutně usmála. ,,A do New Yorku nejedeme," dodala Nina. ,,To je mi líto. Měli jsme se přiznat všichni," řekla jsem smutně. ,,Ne Kari, je to tvůj sen. Buď ráda, že jsem to vzal na sebe a Nina se mnou," řekl a chytl mě za ramena. ,,Ale já tam chtěla jet s tebou," namítla jsem. ,,Pojedeme někdy jen my dva," řekl a přitáhl si mě k sobě do obětí. Přišel Nathan s Lolou. ,,Tak co?" zeptal se Nathan. Gale odpověděl to stejné, co odpověděl mě. ,,To je mi líto, kámo. Díky, že jsi to vzal na sebe. A Nino, tobě taky děkuju," řekl Nathan a Gale s Ninou na něj jen pokývli. Za celou dobu se na mě Nathan ani nepodíval. ,,Uvidíme se na obědě," řekl a pak odešel. Zamračila jsem se. ,,Nathane počkej," zakřičela jsem, ale Nathan nezastavil. S mými maratonskými schopnostmi jsem ho dohnala a stoupla si před něj. Vtipné bylo, že jsem byla o hlavu menší, než on. Chytla jsem ho za paži a zastavila ho. ,,Můžeš mi říct, proč se mi vyhýbáš?" zeptala jsem se trošku zadýchaně. ,,Nevyhýbám," řekl a já se zamračila. ,,Jo jasně," řekla jsem. ,,Co se stalo Nathane?" zeptala jsem se vážně. ,,Prostě mám blbou náladu," řekl a já se zamračila. ,,Proč?" zeptala jsem se. ,,To by jsi nepochopila," řekl a zadíval se do země. Chytla jsem ho přátelsky za ruku. ,,Když to nezkusíš, tak to nezjistíš," řekla jsem a on se mi podíval do očí. ,,Líbí se mi Gewn, jako hodně, dneska s ní jdu ven, ale je tu další osoba která mě zaujala?" řekl a usmál se. ,,Jo? A kdo to je?" zeptala jsem se už víc v klidu. ,,To ti nemůžu říct, ale je blíž, než si myslí," řekl tajemně. ,,Ale no tak Nathane, řekni mi to," pobídla jsem ho. Nathan jen s úsměvem zakýval hlavou. ,,Prosím," naléhala jsem. ,,Není to nic vážného, takže to vědět nepotřebuješ," mrkl na mě. Zklamaně jsem se na něj podívala. Zkusila jsem na něj své psí oči. ,,Prosím," řekla jsem. ,,Tohle na mě neplatí," zasmál se. Byla jsem ráda, že se směje. ,,No nic, uvidíme se na obědě," řekla jsem a šla jsem zpět k ostatním. 

***

Čekala jsem jen na to, až se Nathan objeví online na facebooku. Zatím jsem nervózně koukala na videa a psala si s Lolou a Galem. Najednou jsem ho viděla online a hned otevřela okénko s naším chatem. 

Tak co? Zajímala jsem se hned.
No... Odpověděl. 
No? To nebude dobré.
Chodíme spolu! Napsal. Musela jsem vypísknout. 
Panebože! To jsi nemohl napsat hned? Já se tady stresuju, že to dopadlo strašně a ty takhle na mě!!! Jsi strašný!
No jo promiň. Napsal.
Eghh...
A kdo je ta druhá? Zeptala jsem se.
Řekl jsem, že ti to neřeknu. Odepsal.
Prosím. Žadonila jsem.
Ne! Napsal.
Dobře no... Chtěla jsem to vědět. Jsem nezkutečně zvědavý člověk a vztahy mých kamarádů mě zajímaly ze všech nejvíc. Proto to byla pro mě tak podstatná věc. A nesnášela jsem, když mi ji někdo nechtěl říct, protože to bylo "tajný". Takové lidi bych zabíjela. Zrovna teď se na můj nůž nabodával Nathan. 
Men - tý? Napsala jsem z ničeho nic. 
Ano?
Jdeme zítra ven. Oznámila jsem.
Dobře. Nic nenamítal. To se mi líbí.
Chci tě někam vzít, když už jsi v naší partě. Napsala jsem.
Už se bojím.
Neboj. Ale teď už půjdu spát..
Tak brzo?
Ano, jsem unavená.
No dobře.
Dobrou. Napsala jsem se srdíčkem.
Papa a sladké sny. Napsal a poslal mi smajlíka s pusinkou. Vypnula jsem notebook a šla se osprchovat. Po sprše jsem si vlezla do postele a ještě projížděla sociální sítě. Po chvíli jsem mobil vypnula a odložila na místo určené - pod postel. Potom jsem už spokojeně usnula. 

***

Doufám, že se kapitolka líbila a nebyli v nich moc chyby, protože ještě teď vidím rozmazaně. Opravdu, neposlouchejte smutný písničky a nepište, je to nebezpečné. Ještě doufám, že jste se v tech konverzacích neztratili a víte, kdo píše co. Jinak, chtěla jsem se zeptat, jestli by jste chtěli i kapitolku z Nathanova pohledu? Prosím odpovězte v komentářích :) Jinak kapitolka vyšla už teď a možná vydám ještě v pátek, protože pak jedu na soustředění a pak už bude škola :O Ale nemusíte se bát, ještě není a je ještě léto, takže ho užívejte NAPLNO! 

To je zatím vše, 
Alli