Crazy people win!

°13°

,,Vstávejte!" zakřičel ženský hlas a já sebou leknutím trhla. Rychle jsem se posadila a koukla se, kdo mě to neprávem vzbudil. Ach bože, moje milovaná kamarádka. ,,Co se děje?" řekla jsem a zívla si. ,,Nic, jen už je hodně hodin a vy dvě hrdličky tady tak roztomile spinkáte," řekla a usmála se. ,,Teď jsem tě už po několikáté zabila, víš to?" řekla jsem mrzutě. ,,Ale pročpak?" zasmála se Lola. Odfrkla jsem si. ,,To myslíš vážně? Vzbudila jsi mě, oslovila jsi nás hrdličkami a řekla jsi, že jsem roztomilá. Pořád nevíš?" odsekla jsem. ,,Však roztomilá jsi," ozval se za mnou Nathan ospale. Musela jsem se zasmát. ,,Vidíš? I on to říká," zasmála se Lola. ,,No jo," řekla jsem a protočila očima. ,,Za pár minut je snídaně, tak pak dovalte," řekla Lola a já přikývla. Lola odešla a já se začala zvedat. ,,Nikam," řekl Nathan a rukou mě zase shodil na postel. Zasmála jsem se. ,,Nathane," řekla jsem, ale on se nenechal. Překulil se nade mě a koukal se mi do očí. ,,Musíme jít," řekla jsem. Nathan nic neodpověděl, jen se svými rty dotkl těch mých. Proč mi to ten kluk dělá? Proč jen nedokáže pochopit, že má někoho jiného a já taky? A proč se já nedokážu odtrhnout od jeho rtů? 

,,Víš, že to takhle nejde," řekla jsem, když jsme šli už oblečení do výtahu. Nathan, jelikož byl jen v trenkách, tak se musel obléct a já, která už měla na sobě Nathanovu mikinu si jen dala nějaké legíny, co jsem našla ve skříni. Nathan se na mě koukl a zatvářil se zklamaně. ,,Ale já to nedokážu udržet," odpověděl. ,,Co udržet?" zeptala jsem se. ,,Ty pocity! To všechno, co k tobě cítím!" zakřičel. Trochu jsem se ho lekla. Zakývala jsem hlavou. ,,Tak proč jsi s Gewn?" zatvářila jsem se zmateně. ,,Protože ji miluju," ,,Tak co potom řešíme?" Nathan mě chytl za ramena. ,,To, že miluju dvě holky najednou," řekl a podíval se mi hluboko do očí. ,,Tak miluj jen jednu," řekla jsem a koukala se mu do očí. Nathan mě pustil a povzdechl si. 

Došli jsme na snídani a já si hned musela vzít bagetu a džus. Dnes jsem neměla chuť ani na jedno. Pořád jsem přemýšlela nad Nathanem. Nad jeho slovy. Došli jsme k Lole a Tylerovi a podsadili se k nim. ,,Tak co hrdličky?" zasmála se Lola. ,,Neříkej nám tak," řekla jsem. ,,Proč?" zeptala se Lola. ,,Protože spolu nechodíme," řekla jsem a napila se džusu. Lolu to nejspíše zaskočilo. ,,Aha, já myslela,..že když, však víš , jste spali vedle sebe, tak spolu něco máte," řekla a já se usmála. ,,Opravdu ne," řekla jsem. Lola jen nadzvedla obočí a dále to nerozebírala. 

Celé odpoledne jsme poznávali New York. Viděli jsme sochu Svobody a nakupovali jsme, jako vždy, a teď jsme opět měli volno. S Nathanem, Lolou a Tylerem jsme opět vyrazili do města, ale tentokrát do centra New Yorku. Neskutečně jsme si to užívali. Jezdili jsme metrem a jelikož jsme byli trošku orientačně nezdatní, tak jsme několikrát zabloudili. Nasmáli jsme se a já se cítila šťastná. Poslední zastávka byla u oceánu, který oplývá New York. Byla to krása. Seděli jsme tam v noci, všichni čtyři vedle sebe a užívali si jeden druhého a tenhle úžasný okamžik. Byli to okamžiky, které jsou nezapomenutelné. Které se vám vyryjí do srdce a zůstanou tam. Nejdou vymazat. Ani kdyby jste chtěli. Byli to okamžiky, které jste strávili s těmi na kterých vám záleží. Na vašich přátelích, rodině nebo někom koho milujete. Já jsem byla ráda, že všechny tyto lidi jsem měla u sebe. Krom rodiny. I když oni se jako moje rodina považovali taky. Seděla jsem vedle Nathana a Loly. Měla jsem hlavu opřenou o Nathanovo rameno a pozorovala vodu. Přemýšlela jsem. O všem. O Galovi, jak se má a co dělá. O Nathanovi, který mi motal hlavu každým jeho nádechem. Každým pohybem, co udělal. Vším, co řekl. O Lole, jak to, že ještě není s Tylerem, i když právě teď vypadalo, že jsou spolu. A o Tylerovi. Dokonce i o něm. O tom, jak jsme ho s Lolou potkali. Lola do něj byla prakticky zamilovaná už od prvního pohledu, jen to nechtěla nikdy přiznat. Proč? To nevím. Tyler byl vždy jiný. Byl hezký, jako opravdu. Dalo by se říct, že to byl takový náš bůh. Měl hnědé vlasy, modré oči a pro Lolu byl něco jako nedosažitelný cíl, ale i ona dosáhla toho svého. Chtěla, aby se o ni Tyler zajímal a on začal. Ale s ním chtít nechtěla. Nebo chtěla, ale nebyla. Lola je prostě a jednoduše v tohle asi složitější, než si všichni myslíme.
Přemýšlela jsem o tom všem, co se tady odehrálo. Podívala jsem se na Nathana a zjistila jsem, že mě sleduje. Kouká na celou mou maličkost. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Zvedla jsem hlavu z jeho ramene a pořád se na něj dívala. Zafoukal vítr a moje vlasy se mi nahrnuli do obličeje. Nathan se zasmál a dal mi je za ucho. Potom se nahnul a políbil mě. Nechala jsem ho. Vždycky jsem ho nechala. Věděla jsem to. Věděla jsem, že ho miluji, ale i přes to jsem byla s někým jiným. Proč jsem to dělala? Milovala jsem snad oba? Nemohla jsem si vybrat? Nemožné, když bylo jasné, že chci Nathana. Počkat! Gala, myslela jsem Gala! V hlavě jsem si dala pár facek, ale i to nebylo platné. Prostě jsem v tom byla až po uši. Bylo jasné, že Gala už nemiluji, ale i tak jsem ho nechtěla nechat jít. Byla jsem do něj zamilovaná tak dlouho. A navíc jsem se bála rozchodu s ním. Že mě třeba začne nenávidět i když to je pravděpodobné. Že mu řeknu vše, co se tady stalo a on třeba zabije Nathana a to já bych nepřežila. Nechtěla jsem nikoho podvádět, ale mé srdce chtělo něco jiného. Odtáhla jsem se od Nathana a zadívala jsem se mu do očí. ,,Miluji tě, Carrie," zašeptal Nathan a pohladil mě po tváři. A potom jsem řekla tu nejhorší věc, co jsem mohla. Věc, kterou jsem ani říct nechtěla. ,,Všechno, co bylo a bude v New Yorku, zůstane v New Yorku."