I want you

~52~

Zayn

Prosí, slibuje. Když přestanu a ona mi omotá ruce kolem krku, mám chuť se ji položit na hrudník a jen spát.
Topím se v jejich očích, usmívá se jimi a sama do těch mých, intenzivně hledí, až se mi začíná motat hlava.

„Je zamknuto?" „Ano. Proč?" „Nestojím ráno o nečekanou návštěvu." Vyhrnuje mi triko, když jej odhodí, klekne si a sundá svoje. Fascinovaně se dívám na její tělo, zatlačí mi do hrudi, položím se a nechám se svléknout. Sedá mi na klín, drze se usmívá a provokativně se vrtí.

„Dej mi chvilku, lásko." Kývne, skloní se a začne mě líbat. Hladím ji po těle, užívám si její pozornost a než ji stihnu poprosit o věnování se i jiným partiím, sjede mi do kolen a práci ruky nahradí svými rty.

Jdeme spát až krátce před svítáním. Usíná, stále mě líbá a šeptá, že mě miluje. Potlačuji samolibý škleb a když usne, stisknu ji v náruči ještě víc. Kdyby věděla – a kdybych já uměl, dát to víc najevo – jak moc je pro mě důležitá, pochopila by, co pro mě její slova a činy znamenají. Kam mi paměť sahala, k nikomu jsem nic takovýho necítil a už sám pochopil, jak to myslel děda - a i táta -, že až poznám tu pravou, tak se změním. Mrzelo mě, že mu ji nemůžu ukázat, ale usnul jsem s pocitem, že by byl rád.

V devět mě budí rány do dveří. Se vztekem se hrabu z postele a otvírám Niallovi. 

„Co je, hoří? A řekni, že ano, jinak tě zabiju." „Ale ne, jen nám nejde zapnout sporák." Dostávám tik do oka. „Prosím?" „No nereaguje." „Mikrovlnka?" „Chci míchaný vajíčka." Polknu řeči o jeho nenažranosti a umu, sníst cokoliv. Supím vzteky a sbíhám schody.

„Brý ráno, proč to nejde? Vy jste si večeři dělali, něco tu vonělo. Nám to nešlo už včera. Ale nemohli jsme se tě doklepat." Zašklebím se na Lucy a střelím pohledem ke sporáku. Pobaveně se dívám na houpající se šňůru, od elektrického sporáku.

Liam jej marně zkouší zapnout, na lince suroviny ke snídani...

„Za to, jak jste mě vzbudili, mám chuť vás nechat hlady, na druhou stranu; rád se pobavím nad vaší debilitou. Cukroušci, ono to bez elektriky, nebo minimálně bez sirek – když tady tak zvesela pouštíte plyn – nepůjde. Zapojím sporák do zásuvky a s pobaveným smíchem odcházím.

Sára stále spí, ve tváři ji sedí spokojenost, která se prohloubí, když se k ní položím. „Řekni Niallovi, že ho zabiju." Cuknu sebou a ona se na mě jedním okem podívá. „Myslel jsem, že spíš." „Vzbudil mě, ale ještě nechci vstát. Chci spát. Noc byla náročná." „Nikdo nás z postele nenutí. Budeme jen spát, milovat se, jíst, koupat se, občas bychom se mohli jít projít..." „Mmm, souhlasím, s jednou podmínkou." „S jakou?" „Uděláš mi zase palačinky?" „Každé ráno?" Broukne na souhlas a položí se na mě. „Smutný oči." „Co kdybych chtěl i já, podmínku." „Proč mám pocit, že bude sexuálního rázu?" „Myslíš?" „Svíráš mi zadeček tak, jako pokaždé, když chceš sex." „Ale, to už tak poznáš?" „Hm, ten stisk, je mnohem naléhavější. Jaká je tvoje podmínka?" Mumle mi do rtů, něžně je kouše, olizuje...

„Miluju tvou pusinku." Hryzne se do svého rtu a střelí pohledem ke dveřím. „Zamkl jsem." „Něco teplého do bříška?" „Vykuř mi." Zavrčím ji do rtu a souhlasně kývnu.