I want you

~157~

„Dej ji čas, nebude to můj rozmazleneček, ale tvůj." „Hmm..." Otřel se ji bradou o tvářičku. Pusinka se zatřepala, náznak úsměvu...

"Ustelu si na křesle, tři se tu nevyspíme. Nechci ji zalehnout." „Ale já tě tu chci!" Zastavila jsem jej, když se zvedal. „Vyspíme se tu." Položila jsem Sofinku na jeho hruď a přitiskla se k němu. „Drž nás, prosím!" „Miluju tě." Šeptl mi do vlasů. „Stejně jako tebe, holčičko moje." Zamumlal Sofince do čelíčka, dal ji pusu a stiskl mě.

„Za chvíli u nás bude Zaynie i Adam. Jak se řekne jeho jméno jinak?" Zašeptal, když jsem mlčela.„Áďa, Adámek,... Víc mě nenapadá." „Zní to sladce... Myslíš, že až bude v pubertě, tak se bude vztekat, když jej nazveme „Adámkem"?" „Nepochybně..."
„Lásko, on neumře!" „Opravdu v to věříš?" Zvedla jsem se na lokti a pohlédla na něj.
„Je to můj kluk. Věřím v něj." „Dobře." Věnoval mi něžný úsměv, na chvíli mě stiskl silněji a tiše se začal smát prosbě.

„A jakou?" „Nějakou, je jedno jakou. Chci slyšet tvůj hlas." 
„Jak tě mám uspat, když neležíš?" Spokojeně vydechl, když jsem se mu znovu položila na rameno. Překryla jsem tělíčko Sofinky svou rukou a našla tu jeho.
Začal zpívat, pro mě neznámou písničku, ale fungovala bezvadně...

„Můžete domů. Vy i maličká." „A náš syn?" „Ještě ne..." „Maminko! Sofinka kouká!" Křičel Zaynie od kočárku. Nabídl se, že ji pohlídá u okna, zatímco nám dával doktor papíry pro naši dětskou lékařku.

Zayn jej druhý den vyzvedl, vběhl do pokoje, jako velká voda. Vylezl do postele a odmítal slézt. Shodil jen boty i bundu na zem a nehnul se ani o milimetr. Když mi Zayn dal do postele maličkou, byl v šoku. Opakoval, že tohle je to miminko, které má chránit? A kde je to druhé... Snažili jsme se mu vysvětlit, že chlapeček je jinde a je nemocný. Začal plakat, sliboval, že bude hodný a bude se o ně starat, jen aby byl s námi i chlapeček.
V době krmení jej Zayn vzal a s prosíkem odešli za primářem. Zaynie se vrátil znovu uplakaný a šeptal, jak je bráška malý a chtěl by jej hladit tak, jako Sofi.

Pusinkoval ji na čelíčko, šeptal svoje jméno a že je její, velký brácha. Smál se, když zjistil, že Adam je o dvě minuty starší než ona a zatímco ji lechtal na bříšku, šišlal na ni, že je prcek.

Ukazovala bezzubé dásničky, to byla další věc, co Zayna zaujala. Se zájmem ji do pusinky vsunul prst, hystericky se rozchechtal, že jej to malé bezzubé kouslo a vzápětí se rozplakal, když se zeptal, jestli i Áďa nemá zoubky. Kývli jsme a on spustil...

Strávil se mnou celý den.
Když jsem se ptala velkého Zayna, co máma, odpověděl vyhýbavě. Není ji dobře a nechce mě nebo malou nakazit.
„Volal jsem tátovi. V pondělí přiletí." Kývnu, nemůžu se mámy dočkat, ale...

„Velký brácha, že?" Usmíval se primář nad Zaynem. Zayn se od nás odtrhl a šel utišit Zayna. Nadšeně od kočárku volal, že ji teče slina, že se usmívá, že začíná natahovat...

„Paní Že- Ře - Malik, máte před svatbou, že?" Vydechl rezignovaně. „Ano." „Tak vás budu oslovovat příjmením, vašeho skoro manžela. Já chápu, že se bojíte. Ale maličký je zatím v pořádku. Potřebuje jen zesílit a něco přibrat na váze. Chápu, že mateřské mléko by bylo lepší, ale-" „Nemohla bych každý den docházet? Nakrmit jej... Pro Sophi je mléka moc..." „To by bylo báječné! Tak jsme domluveni a ještě k věci, nenechte strach, aby vás ovládl. Holčičku máte doma, pomocníčka také, „manžel" je vám oporou. Za pár týdnů budete mít Adama doma." „Týdnů?" „Jeden, možná dva... Budu vás každý den informovat, ostatně, uvidíte sama, jak se mu bude dařit." Mrkne a nechá mě jít.

„Maminko moje!" „Copak, broučku?" „Jamie mě potkal s babičkou na procházce, řekl jsem mu, že máme doma miminko a on mi nevěří." Nafoukne tvářičky. „Dáš mi fotku Sofinky? Ukážu mu ji!" „Tatínek ti doma nějakou vytiskne." „Jo a mám i Adámka. Jamie praskne!" Zaynie se chichotá a dožaduje se vezení kočárku... Na poslední chvíli jej Zayn zastaví, jinak by sejmul s kočárkem pouliční osvětlení na parkovišti.
Omluvně se usměje a dál veze s pomocí táty kočárek.

„Sedneš si za námi?!" „Ano." Široce se na sedačce zazubil a náhle se odepnul od pásu.
„Zaynie!" „Chci tebe, mami. Bál jsem se. Že mi umřeš." Skrčil rtíky do bolestné grimasy. „Bál jsem se, že mi nedáš pusinku, že mě nepohladíš. Že umře pak i tatínek a já..." Mrkla jsem k Sofince. Spinkala, usmívala se...
Zapnula jsem Zaynovi zpátky pásy a Zayn nastartoval. Dělal, jako kdyby tam nebyl. Jen na mě ve zpětném zrcátku mrknul a zahnal mrknutím slzy.

„Nikdy tě neopustím, budu s tebou po celý můj život." „Tvůj? Ne můj?" „Po oba." „Miluju tě, maminko." „Já tebe broučku, netušíš, jak já se bála, že tě neuvidím... Mrzí mě, že jsi mě viděl, když jsem omdlela, ale jsi šikovný! Nebýt tebe..." „Tatínek mi to říkal taky. Jsem šikulka. Zachránil jsem ti život a mimískům." „Mimískům?" „Jo, zní to líp, jak miminkům." Otřu si nenápadně slzy.

„Donne není doma, máma mi nebere mobil..." Zayn si protřel unaveně oči.

„Dávali si pusinku." „Eh?" Div mi Sofinka nevypadla z rukou. Zayn lapnul po dechu a přitáhl si Zayna k sobě. „Cože?"
„Babička s dědou, si dávali pusinku." Pronese malý znovu, pohodí hlavičkou a běží do kuchyně.
„Mamíííí, já chci palačičičinečky." Huláká. Dál civím na Zayna, má nakrčené obočí a nechápavě ke mně vykročí. Vezme Sofinku a znovu zkouší mamce zavolat.

„Hned ti je udělám, jen se osprchuju, potřebuju to. Počkáš?" „Ano... Mami?" „No?" „Tátovi to vadí?" „Co?" „Babi a děda?" „Eh... Jen je překvapený. Vážně si dávali pusu?" „Jo, takovou jako ty s tátou." Povytáhnu obočí. Zakření se, přešlápne... „S jazykem." Otřásla jsem se, prostě...
 „S jazykem?" „No..." „Jak víš, že si dáváme takový pusy?" „Viděl jsem vás." Zachichotal se a vyplázl jazyk. „Taky to budu s holkou dělat?" Zaraženě na něj koukám. „Co budeš dělat? Sofinka spí v postýlce." „Dávát holce jazyk do pusy." „Cože?!" „Pohádka!"
Stihl si zapnout i televizi, znělka oznámila jeho oblíbenou pohádku a on zmizel.

„Jak s jazykem?!" „Tvá máma si dávala se sousedem pusu jako my dva. S jazykem! Náš malej Sherlock, nás totiž viděl." „Doufám, že bude mlčet... Viděla jsi jeho vychovatelku? Čupka." „Eee, kráááva." Prosvištěl kolem nás Zaynie. Vyškrábal se na barovou židli, z ní na linku a stejnou cestou zpátky, se sáčkem sladkostí.
„A já si říkala, jak tam dosáhneš!" Zakřenil se a znovu zmizel.

„On ji nazval krávou?" Zayn byl k smrti unavený a mírně zpomalený. S nevinným úsměvem jsem si jej k sobě přitáhla a po kotrole, že Zaynie tu není, jsem jej dravě políbila.
„A ty čupkou." „Vidělas ji?" „Ne... Tuhle novou ne." Našponovala jsem uši. Sofinka se probudila a začala plakat.

*******************************************************
Děkuji za komentáře! ♥♥♥
A nevím, kdy bude další... :o) Nějak nemám na psaní náladu... I to se stává. Snad zítra, aspoň jeden... Nebo mě třeba políbí Múza a ještě něco vyplodím, nevím ♥