I want you

~129~

Slyšel jsem, jak zkouší dveře, vedle ložnice. Otočil jsem se k Sáře. Byla mrtvolně bledá, Zaynie tiše plakal, otvíral pusinku a Sára mu ji zacpala dlaní.

„Mlč miláčku, ani slovo. Neboj se, nic se nám nestane. Tatínek to nedovolí."

Klika se zatřásla.

„Zamčeno!" Šepot za dveřmi nepatrně zesílil. Znovu jsem se obrátil na Sáru, ukázal na mobil a ke dveřím koupelny. Pochopila, sebrala mobil, Zayna a utekla do koupelny. Přešel jsem k posteli a z nočního stolku vytáhl revolver. Lapnutí po dechu, na rameni mi přistála Sářina dlaň.
Něžně jsem ji políbil a znovu ji očima ukázal, aby šla do koupelny. Škvírou ve dveřích, se na nás dívala uslzená, hnědá kukadla.

„Jdi za ním! Já budu v pořádku. Zavolej policii!" „Ale-" „Jdi!" Zámek na dveřích rachotil. Sára zmizela, já za ní zavřel dveře a postavil se před ně. Zkontroloval jsem, kolik mám nábojů a odhodlaně jsem sledoval, jak klíč ze dveří vypadl na zem.
Minutu na to, zámek cvakl a dveře se začaly otvírat. Baterka ozářila kousek ložnice, světlo se plazilo po zdi, já nahmatal vypínač.

„Nejsou tady." Hlas, který jsem znal, ale odmítal jsem to akceptovat. To přece nemohla být pravda...
„Ustup!" Dveře se otevřely celé, do ložnice vstoupil Harry. Přejel místnost baterkou, já rozsvítil. Byl to zlomek vteřiny, než se ozvalo odjištění spouští. Stáli jsme naproti sobě, jeden na druhého mířil zbraní a vedle Harryho se zjevil Louis.
„Loui..." „Promiň." I jeho zbraň, se stočila mým směrem. „Proč?" „Drž hubu! Kde je Sára?!" „Proč, Louisi? Co jsem ti udělal?" Ignoroval jsem Harryho. Vpíjel jsem se očima do Louise. Nevydržel pohled, uhýbal očima, dělal, jako kdyby tady ani snad nestál.
„Loui?" „Sorry, Zayne." Trhne ramenem a v očích se mu bleskne odhodlání. „Takže, jsi na jeho straně... Okey... Budeš žít s vědomím, že jsi pomohl zabít kamaráda, který má syna a ten syn má matku? Pomůžeš vyvraždit rodinu jen proto, že tady ten," Trhl jsem hlavou k Harrymu a zašklebil se. „Se nesmířil s tím, že si Sára vybrala mě?" Neodpověděl a Harry udělal krok dopředu.

„Kde je Sára a ten spratek?" „Pryč. Přece sis nemyslel, že je tady nechám. Když ty jsi na svobodě... Jsi zkurvysyn, Stylesi. Zabiješ mě? Kvůli Sáře? Stejně ji nezískáš." „Kvůli vám, jsem byl ve vězení!" „Ale, měl ses tam špatně? Doneslo se k věznům, za co tam jsi? Ošukal tě z nich někdo?" Zasmál jsem se a pobaveně jej sjel pohledem. „Jaký bylo, kouřit ptáky?" „Zmrde!" Namířil na mě hlaveň a z koupelny se ozval vzlyk. Zaynie...

V Harryho tváři se rozlil výraz vítěze. „Tak pryč, jo? Co kdybych tě nechal žít, abys viděl, jak ten malý spratek bude ječet? Abys viděl, až si tu kurvu vezmu před tvýma očima? Bude se ti to líbit?" „Jsi psycho. Měl bys být v léčebně!" „Nemyslím si." „Louisi," Obrátil jsem pohled k Louisovi. „Je to pořád ten Harry, se kterým jsi vyrostl?!" Bez odpovědi. Ruka se mu třepala a já nechápal, proč tohle dělá.

„Ustup od těch dveří." „Nebuď naivní." Střelil jsem pohledem k hodinám. Pokud Sára volala, policie už musí být kousek od nás.

Schody začaly skřípat. „Kdo tu je?!" „Netuším?" Mohl jsem hádat; policie? Nebo dala Sára vědět tátovi?

„Ustup od těch dveří!" „Nebo?" Můj klid, jej vytáčel. Hrál jsem o čas a upřímně doufal v policii. 

„Kurva! Ustup!" Pohledem Harry pobídl Louise. Obě hlavně mi mířily na hrudník. „Harry, sbal se a vypadni, dokud můžeš." „Věděl jsi, že ji chci! Měla být moje!" Hlásek mu hystericky přeskočil a nejen hlas. Zjevně i mozek byl nějak porušený...
„Ale ona tě nechtěla! Chtěla mě!" Harry zatřásl hlavou, vlasy se mu zavlnily kolem obličeje a vystřelil. Kulka se zavrtala nad mým ramenem do dveří. Opět vzlyk Zayna, který Sára musela hned utlumit.

„Tak, to by stačilo hochu. Polož tu zbraň." Táta. Vešel do dveří, až teď mi došlo, že jsme při rozhovoru zapomněli na schody. Louis zbledl, vytřeštil oči před sebe a na zátylku jej tlačila hlaveň, tátova revolveru. S úlevou jsem vykročil k Harrymu.

„Teď je to vyrovnané." Zdálky se ozývalo houkání policejních sirén, Louisovi oči se naplnily strachem. Čekal jsem, že stejně se zachová Harry, ale jemu se v očích objevila bojovnost. Rozběhl se proti mně, nečekal jsem to, zavrávoral a on rozrazil dveře koupelny. Z místnosti se ozval řev.

********************************************************
Děkuji za komentáře, u předchozí kapitoly. Omlouvám se za napínání i za to, že jsem Harryho zhnusila a udělala z něj hajzla :o) Ale někdo se takovým, stát musel :o)
Omlouvám se i za strach, který jsem ve vás vyvolala ♥♥