I want you

~82~

Sára

„Sáro..." „Myslím to vážně. Nebo ty už ne?" Sklouznu z postele, omotám mu ruce kolem pasu a vytáhnu se na špičky.
„Byly to jen řeči?" „Ne, nebyly to jen řeči! Myslel a myslím, to vážně. Jen si musíš uvědomit, že pokud odejdeme a oni to nepřijmou, tak ji nemusíš už nikdy vidět." „To stejný ale může být mezi tebou a tátou." „Ale já to risknu, bez zaváhání." „Když odejdeme odtud, třeba do Anglie... A poznáš nějakou jinou..." Vytřeští oči, lapavě se nadechne. „Ne! Mlč-"
„Mám mlčet, když vykládáš blbosti? Sári, já nikdy nebudu mít zájem o jinou. Nemusíš se bát, že tě odvedu odtud, rozhádáš se kvůli mně s mámou a já tě pak za jednu noc vyměním... Vždycky jsem hledal holky na spaní, ale teď mám holku, se kterou se probouzím a to je nenahraditelný."

Těkám očima po jeho tváři. Chytí mě za ruku a dá si ji kolem krku, jeho dlaně mi přejedou přes boky a zachytí mě pod zadkem.

„Nebudu tě nutit, jestli nechceš odejít, tak to dělat nemusíš." „Chci." „Tak mi věř, že to bude dobrý. Nedovolím, aby ti někdo ublížil, aby se ti něco stalo. Slibuju, že udělám všechno proto, abys se mnou byla v bezpečí a měla všechno." Kývnu, položí mě do postele a nalehne.
 „Spinkej lásko, hoříš... To od té tváře..." Něžně mě po ni hladí, uspí mě a když se vzbudím, z koupelny se line ke mně světlo. Slyším tlumenou hudbu a když vejdu do jeho pokoje, leží v posteli, plosky nohou na zemi, mezi sportovní taškou a dalším, skoro bordelem.

„Proč jsi mě nevzbudil?" „Potřebovala sis odpočinout. Je ti líp?" „Ty chceš odejít sám, nebo co?" „Ne, lásko, nechci." „Co to je?" Zaseknu se u postele, když chci za ním. Otevře unaveně oči a ušklíbne se.

„Ono nestačí, že se hádáme tady, došel Harry s tatínkem." „Cože?" „Pojď sem."
„Tak dvacet minut zpátky... Zvonil tu, že si chce se mnou promluvit. Jsou dvě možnosti, jak vyřešíme to, co jsem Harrymu způsobil. Buď se domluvíme, nebo to nahlásí. Táta se přišel podívat, protože jsem po něm zařval, že ať si to klidně nahlásí, nebudu se domlouvat na kompromisu s někým, kdo mi vyjel po holce...
Starej po mně začal řvát, že co si o sobě myslím – to je dost oblíbenej dotaz, nezdá se ti? – a to přilákalo tátu. Myslel jsem... Vlastně ani nevím co, ale kdyby mě z Harryho nesundal, asi by to nedopadlo dobře.
 Harry začal vykřikovat, že se o nic nepokoušel, ale ty jsi ho sváděla a doslova jsi ho nutila, aby tě o tu linku opřel, a pak jsi začala jančit... Že je kvůli tobě poznamenaný. Šil ho nějakej debil, má pěkný jizvy... No a pak ten čurák pronesl, že jsi děvka, která je se mnou stejně jen pro prachy a ve mně to bouchlo.
Skočil jsem po něm, jeho táta ho chtěl bránit a tohle mám od něj." Ukáže na modřinu, přes polovinu pravé tváře.  
"Harry by se na to jinak nezmohl. Když mě z něj táta sundal, ležel na zemi a plival krev, asi bude muset k zubaři." Chvíli zpracovávám, co mi řekl. Hladím jej po modřině, vrtím hlavou a jen se nadechuji, nevím, co říct. 

S nejistotou se otočím ke dveřím, do kterých někdo klepe. „Zapomněl jsem zamknout." Zavrčí, na půl pusy, když se dovnitř protáhne Yaser. Zarazí se, těká po nás chvíli očima a s povzdechem jde dál.

„Tak ukaž, hrdino." „Co to je?" „Gel, rychleji se ti ta modřina ztratí." Zayn si odfrkne a až když Yaserovi mastičku vyškubnu, vytáhne se do sedu a přitáhne k sobě.
 Ignoruji Yasera, tiše šeptám k Zaynovi, jestli ho to moc nebolí. 

 „Ehm, ehm..." „Co je?" „Zayne, Sáro... Já... To co jsem viděl... Jak jsi vypěnil s Harrym... Ty ji máš fakt rád, že? A ty jeho?" Oba kývneme a on nás váhavě pohladí ve vlasech.
„Věřím, že ti Harry chtěl ublížit a když jsem měl možnost vidět Zaynovu reakci, tak už nevěřím ani Tristanovi...
Moc mě to mrzí. Monika v ložnici brečí, protože ví, že odejdete. Já... Řekl bych, že si znovu promluvíme, ale asi není o čem.
Máte pravdu, je to půl na půl; strach, že si ublížíte a strach, jak to vysvětlíme malému. My dítě neplánovali, mluvili jsme o tom, ale oba jsme se shodli na tom, že už je na to pozdě, ale stalo se a chceme si jej nechat. Máme vás oba rádi, moc a opravdu nám nedocházelo, že vás odháníme... Nechám ti dole kreditku, pokud chcete odejít, tak to uděláte stejně dnes v noci. Vyber si, kolik chceš, pin znáš... Jen nám pak aspoň napište, jestli jste v pořádku a kde jste.
Nebudu vám bránit, jste děti, ale stojíte si za svým a já vás chápu, teď jo... Zachoval bych se na vašem místě stejně... I když nevím, co máte v plánu, hádám, že to máte promyšlené a chcete si dodělat i školy a tak dále..."

 Odmlčí se, oba na něj zaraženě zíráme. Tentokrát pohladí jen mě, Zayna poplácá po rameni a odejde. 

**********************************************************
Btw, na profilu nyní najdete i novou povídku s Niallem ~Room - Mate~ Snad se bude líbit... :o)