I want you

~61~

 „Máš tam ještě?" Obrátím se a s nejistým úsměvem se dívám na Sáru. Přistoupí, vezme si láhev a napije se, pak se kolem mě omotá. „Proč nespíš?" Zavrtí hlavou a na pár sekund mi schová tvář v hrudi.
„S kým jsi mluvil?" „S mámou." „S tvou?" „Ne, s tvou." „Co?!" „Nevím, co Harry teď udělá... Řekl jsem ji, co tobě chtěl udělat a že se bojím, že půjde domů a řekne o nás. Kdyby pak přišla na to, že to táta věděl... Už ví, že táta o nás ví a chce si promluvit jen s námi. Že to vyřešíme my tři a pak do toho začleníme tátu. A řekl jsem ji, že tě miluju a jsi pro mě důležitá, prosil jsem ji, ať mi tě nebere. Že ani o ni nechci přijít..."

Má v očích slzy a šeptá, jestli tu jsme sami. „Nemusíš se ničeho bát, nikdo ti neublíží." Kývne a znovu šepotem pronese, že se osprchuje. Chci jít s ní, ale nepřijde mi to fér.

„Udělám něco na večeři, co bys chtěla, hm?" „Toasty?" „Okey. Přinesu je do postele, ano?" „Není to tvoje vina." Vezme mi tvář do dlaní a vytáhne se na špičky. „Prosím, nedívej se tak." „Nemělas jít sama, měl jsem jít já, nebo s tebou. Kdyby to udělal..." „Neudělal to." Hladí mě ve vlasech a věnuje mi několik něžných polibků, pak zmizí a já kmitám po kuchyni.

Nahoru se vracím s talířem toastů, novou várkou popcornu a balíčky sladkostí. Netrpělivě čekám, až vyjde. Dojde za několik dlouhých minut, v dlouhém tričku a když vklouzne pod peřinu na své straně postele, mám chuť praštit do zdi.

„Na co se chceš dívat? Komedie?" „Horor." „Vážně?" „Jo." Překvapeně vydechnu. Vlezla mi pod peřinu a zjistil jsem, že je nahá. Skoro omluvně se usmála, na hrudník mi položila talíř s jídlem a začala mě krmit. Automaticky jsem otvíral pusu, přitom jsem jedním okem šilhal na televizi a vybíral z flashky film. S velkou dávkou váhavosti, jsem ji omotal kolem těla ruku, usmála se a sotva snědla jeden toast, už nechtěla.
Zatímco já je dojídal, ona zobala popcorn. Tulila se ke mně a s omluvami ze mě slíbávala popadané kousky.

„Mám strach." Zamumle, že ji sotva slyším. „Z mámy...?" „Hm. Co když-" „Nedovolím ji to. Jsi moje, nevzdám se tě. Já vím, že je to průser, ale nejsme sourozenci! Kdybychom byli, bylo by to jiné... Ale my dva nemáme pokrevně nic společného, někde se potkat, vyšlo by to na stejno." „Chci, aby to taky tak brala. Aby nás pochopila." „Jestli ne, udělám, co jsem už řekl. Najdu si byt a ty půjdeš se mnou." „Uznávám, že jako dítě Yasera máš hodně vysoké kapesné, i já, ale myslíš, že zvládneme udržet byt?" „Nikdy mě nepodceňuj, ano? V ničem. Co řeknu, to splním."

Kývne a pak se uchechtne. „Co je vtipného?" „Co řekneš mámě, když se zeptá, jestli spolu spíme?" „Co ji řekneš ty?" „Hmmm..." Našpulí pusu a začne se smát, když se ji přitisknu na rtíky svými. „Že dokud jsem se nevyspala s tebou, tak jsem netušila, jak je sex krásnej, dokonalej. Jak kluk umí být hodný, něžný a přitom divoký a dravý."

Sára

Hladí mě ve vlasech, vpíjí se mi do očí, na rtech mu sedí spokojený, arogantní úsměv a protahuje pode mě ruku. Omotá ji kolem mě a vyzdvihne na sebe. Popcorn skončí kdesi na zemi u postele, svírá mi v dlaních zadek a tiše mi do úst šeptá, že nechce být nadržený a omlouvá se, když se jeho chlouba začíná zvětšovat a příjemně mě tlačí.

„Proč se omlouváš?" „Není to vhodný..." „Jsem nahá, ty máš jen boxerky... Bylo by mi nepříjemné, kdyby to s tebou nic nedělalo." „Nezlobíš se?" „Ne. Zlobit se budu, jestli to budeš potlačovat. Harry mi nic neudělal, i když chtěl... Nic z mýho těla nedostal a nikdy nedostane. Nikdo... Chci na tu scénu zapomenout, pomůžeš mi?"
V očích se mu najednou pobaveně bleskne.
„Bylo by ti nepříjemné, kdyby to se mnou nic nedělalo?" „Jo." „Proč?" „Myslela bych, že je něco špatně." „A není něco špatně, když se mi rozkrok zvětšuje i ve chvíli, kdy jsi od hlavy po nohy zahalená oblečením?" „Ne. Je totiž strašně krásný když vím, že tě vzrušuju pořád." „Ani netušíš, jak já jsem ale vyčerpaný, když si tě nemůžu vzít. Strašně mě sere, že na tobě není nadrženost poznat. Tedy, poznám to, ale žádné fyzické projevy pouhému oku nejsou umožněny."

„A myslíš, že jsem i teď?" Syknu, stiskl mi zadek a přitlačil na sebe víc. „Jsi na tom stejně jako já. Podíváš se na mě a vím, že mě chceš. A to miluju, líbí se mi, jak se na mě díváš. Nechci znít, jako sebestředný, arogantní debil, ale tvůj pohled, který je naprosto odevzdaný, mi lechtá ego. Když to přeženu, můžu lusknout prsty a ty uděláš vše, co budu chtít. Stejně jako ty, kdybys mi dala vodítko, nebránil bych se."

Pobaveně na něj pohlédnu a hladově jej políbím. „Miluju tě, Maliku." „Mám si zlomit jazyk, na tvým příjmení? Nebo chceš můj jazyk raději cítit?" Zakňourám, položil mě do postele a spokojeně zavrčel, když do mě zasunul prsty.

Zabořil mi tvář do hrudi a prudce oddechoval. „Proč?" „Proč co?" „Proč se bojíš." „Nebojím se." „Bojíš. Byl jsi jiný... Mnohem opatrnější, ohleduplnější, připadala jsem si jako pod rentgenem. Skenoval jsi pohledem každý výraz v mé tváři, pohyby..." „Nepřijde mi to fér. Vadí mi, co kluk, kterého znám pár let, chtěl udělat. Že to chtěl udělat holce, která patří mně... Že jsi plakala... Sári, kdyby to udělal, co všechno by to změnilo?" „Neudělal to." „Ale kdyby ano?" „Všechno..." „Bála by ses mě pak?" „Asi..." „Hm." Zakryl si oči dlaní a mlčel.
„Ale neudělal to. To, že ze mě serval oblečení... Zaynie, nedotkl se. Já se tebe nebojím, rozumíš? Vím, že mi ty neublížíš."

********************************************************
Dokud nezačnu znovu prokrastinovat =D, tak je toto poslední kapitola pro dobu neurčitou... Snad se nezlobíte...
Doufám, že mi příští týden vyjdou všechny zkoušky, pak mám se školou pokoj - už aby to bylo! :o) Leze mi to i ušima...