,,Co si to provedla Sarah? Udělal jsem ti něco? Vždyť já se snažil. Ale ne! To ti nestačilo. Musela si se líbat s někým jiným. Já tě miloval, ale ty mě asi ne. Ale víš co? Když tě nemůžu mít já, tak nikdo! Pozdravuj tam nahoře!" napřáhne ruku a praští mě. Bzzzzzzzzz......
Pomalu zvednu hlavu. Kde to jsem? Ucítím, že mi v kapse vybruje mobil. Zvednu to. ,,No konečně! Sar, kde jsi? Halo?" uslyším Lucy. ,,Jo jsem v pohodě. Jen mě bolí trochu víc hlava. Zachvíli jsem zpět." řeknu a típnu to. Šáhnu na bolavé místo a můj obličej se změní v bolestivou grimasu. Podívám se na ruku, která se dotkla mého spánku. Je od krve. Sakra! Opatrně se zvednu a rozhlídnu. Všimnu si stopy v malé kaluži bláta. Ta je určitě ode mě. Vydám se tedy tímto směrem. Zachvíli se ocitnu na mýtině, a pak na konci lesa. ,,Bože Sar! Co se ti stalo? Vypadáš hrozně." řekne Jenna, když si mě všimne. ,,Běžela jsem a zakopla. Dál si nic nepamatuju. A díky! Jsem polichocena." řeknu a sednu si na postel. ,,Dojdu pro Danteho. Musí tě vzít do nemocnice. Máš díru v hlavě!" řekne a zvedne se z postele. ,,Ne! On by mě pak určitě poslal domů." řeknu vyděšeně. Jenna se na mě podívá káravým pohledem. ,,Ale nepošle. Do nemocnice musíš, ať se ti to líbí nebo ne! Dělej! Zvedej se, jdem!" rozkáže mi. Jen sklopím uši a jdu. ,,Dante, mohl by si Sar odvézt do nemocnice?" zeptá se. Dante zvedne zrak od počítače a vykulí na mě oči. ,,Bože Sar! Co se ti stalo? Jasně, že vás odvezu." řekne a zvedne se. ,,Děkuju. Ale nepošlete mě kvůli tomu domů, že ne? Mě nic není, jen mě bolí hlava." řeknu a čekám, co mi odpoví. ,,Ne Sar. Proč bych tě posílal domů? Poslal bych tě jen, kdyby jsi chtěla. Nutit tě nemůžu." řekne a zasměje se mýmu strachu. Jen si vydechnu. Dante popadne klíčky a dojdem k jeho autu. Nasedneme a vyjedem. Celou cestu nikdo nemluví, jen posloucháme písničky...
,,Takže slečno...Smithová, rengen prokázal, že máte lehký otřes mozku, ale není to nic vážného. Tržnou ránu jsme vám zašili, takže je také v pořádku. Za týden si přijdete na vyndání stehů. To je vše. Myslím, že můžete jít domů." řekne doktorka. Poděkuju, rozloučím se a odejdu. Na chodbě na mě čeká Dante s Jenn. ,,Tak co?" zeptá se první Jenna. ,,Nic vážného. Jen lehký otřes mozku a tržná rána. Jsem zdravá, akorát nesmím dělat nějakou dobu prudké pohyby. Ale jsem v pořádku." usměju se na ně a oni se zvednou. Když přijedem do tábora, nikdo tam není. Je totiž večerní program v klubovně. ,,Jdem tam?" zeptá se Jenn. Dojdem tam a všichni se na mě otočí. Včetně Zacka. Okamžitě se zvedne a míří si to přímo ke mně. Rychle se otočím a odejdu. Nechci se s ním teď vidět. Nechci mu nic vysvětlovat. Nemůžu sice běžet, ale rychlým krokem jít můžu. Dojdu k chatce a začnu šmátrat v kapse. ,,Kam jsem dala ty klíče?" řeknu si potichu. Najednou mi dojde, že mi asi vypadli v tom lese. Kruci! ,,Hej Sar! Proč?" zeptá se ten, co stojí za mnou. Pomalu se otočím. ,,Proč co?" zašeptám. ,,Proč se líbáš s někým jiným, pak toho lituješ? Proč jsi běžela do toho lesa?" zeptá se mě Zack a udělá dva kroky ke mně. ,,Já nechtěla. On mě políbil a já se nedokázala odtrhnout. Musíš pochopit, že jsem o něm snila od prváku a teď, když se mi to splnilo, jsem nemohla přestat. Věděla jsem, že to je špatně. Ale nešlo to. A pak si se tam objevil ty a mě došlo, že už Charlieho nechci. Už ho nemiluju. Svou šanci propásl" řeknu a sklopím zrak. ,,A co jsi dělala v tom lese?" zeptá se a udělá další dva kroky ke mně. ,,Já....Ty....dlouho si se od tamtud nevracel a já se začala o tebe bát, tak jsem tě šla hledat. Ale ty si tam nebyl. Bežela jsem a zakopla." řeknu a šáhnu si na spánek. Udělá další dva kroky. Už je ode mě jen půl metru. ,,A proč si se o mě bála?" zeptá se. ,,Pro-Protože.....tě....." podívám se na své nohy a zhluboka se nadechnu. Zvednu zrak a podívám se mu do očí. ,,Protože tě miluju a nechci, aby se ti něco stalo." jen co to dořeknu, dojde ten půl metr a chytne můj obličej do dlaní. ,,Ale jak mám vědět, že mě nebudeš zase podvádět." řekne a zašklebí se. ,,Protože tě miluju a lidem, které miluju tohle nedělám. A taky protože, když někoho miluješ, musíš mu umět důvěřovat." řeknu a vítězně se na něj podívám. ,,A kdo řek, že tě miluju?" zasměje se. Bouchnu ho do ramene, až ztratí rovnováhu a popojde dozadu. Zasměju se a on se hned přiblíží ke mně. Chytne můj obličej, podívá se mi do očí a políbí mě. Po chvílí své ruce přesune na mé boky a přitáhne si mě blíž. Mé ruce vystřelí do vzduchu a chytnou ho kolem krku. Když nám dojde dech, odtáhnem se od sebe. Hned si mě přitáhne do objetí. Takhle tam stojíme, dokud mi nezačne být zima. ,,Je ti zima?" zeptá se. Jen přikývnu. ,,Nechceš jít k nám do chatky? Kluci jsou stejně pryč." řekne a já si všimnu jeho záblesků v očích. Přikývnu a dojdeme k nim. Lehnu si k němu na postel a přikreju se jeho dekou. ,,Můžu k tobě?" zeptá se s ďábelským pohledem. ,,Možná by bylo lepší, kdyby sis lehl třeba k Adamovi." mrknu na něj. Jen se zašklebí a skočí na postel. Přikreje se dekou a přitulí se ke mně. ,,Ale takhle tě můžu zahřát." jeho pravý koutek se zvedne do jeho obvyklého úsměvu. Úplně vím, co má v plánu. Najednou ucítím jeho ruku na mém lýtku. Začne pomalu postupovat, až se ocitne na mém stehně. Pokračuje dál, až se ocitne kousek od mého citlivého místa. Okamžitě jeho ruku zastavím a zvednu na něj obočí. ,,Pane, co si myslíte, že děláte." zeptám se. ,,Nic slečno. Jen cestuju po mých oblíbených místech." zasměje se a vyndá s vou ruku ven z poddeky. Teď ho budu provokovat zase já. Zajedu svou rukou na jeho hruď a sjedu s ní pomalu po břichu, až na stehno. Pak zpátky a zase stejnou cestou, ale tentokrát malíčkem zavadím o poklopec. Zack sebou cukne. Podívám se a vidím, že má zavřený oči a soustředí se. Začne mě líbat a jezdit mi po stehně. Já mu cestuju po jeho břichu. Jeho rty se přemístí na můj krk a začne ho obdarovávat jemnými polibky. Jede nahoru a zkousne mou bradu. Nepatrně zavzdychám. Usměje se a vrátí se k mému krku. Svou rukou sjedu k jeho stehnu a zase mu začnu jezdit nahoru k břichu a dolů ke kolenu. U toho pokáždé přejedu přes jeho poklopec. Po chvíli ucitím, že se mu tvoří malá boule v kalhotech. Zasměju se a vyndám ruku ven. Zmateně se na mě podívá. ,,Co je?" zeptá se a já mu věnuju malý polibek na tvář. ,,Přece sis nemyslel, že to... teda spíš sebe dokončíš? Jen tě chci trochu potrápit." mrknu na něj a začnu se zvedat. ,,P-Počkat! Nemůžeš mě takhle nechat!" chytne mě za zápěstí a přitáhne zpět. Políbím ho a pak se přemístím na jeho krk. Několikrát zavzdychá. Po nějaké době sjedu rukou TAM a začnu ho dráždit. Zavzdychá. Po chvíli poznám, že už to na něj jde a tak přestanu. ,,Co? Už zase?!" mrknu na něj a vytáhnu mobil, napíšu Jenn, jestli by mi mohla přinést klíče. Vypnu ho a kouknu se na Zacka. Lehnu si a koukám na strop. Zack si ke mně lehne a začne mě zase obdařovat jemnými polibky na krk. Rukou zajede pod mé triko a začne zkoumat terén. Svými polibky postupuje níž a níž. Už je docela nízko, a tak to přeruším. ,,Musím jít. Jenna mi přinese klíče. Někdy to snad dokončíme." pošlu mu vzdušnou pusu a odejdu. Tohle mě baví. Provokovat ho. Muchacha. Jenna mi otevře chatku. Obě si vezmem věci a zajdem se vysprchovat. Po cestě ji vyprávím, že jsem se se Zackem usmířila atd. Když se vysprchujem, přijde se vysprchovat i Lucy. Počkáme na ni, a pak se vrátíme do chatky. Lehneme si a chvíli si povídáme. Nakonec všechny usneme. Byl to náročný den..............
Tadáááááááááá
Tak a je to zase v pořádku. Usmíříli se! Ani nevím, co k tomu napsat. Jsem hrozně unavená. Píšu to místo toho, abych se učila a spala, takže si toho važte. Snad se vám tahle kapitolka líbila. Ocením každý koment nebo vote. A děkuju všem, co čtou tento příběh od začátku, až sem. Jsem ráda, že to aspoň někoho baví. Mě to baví moc a taky už mám vymyšlené další příběhy, takže se máte na co těšit. Tak děkuju za přečtení a dobrou noc. Mám vás ráda :*
P.S. : Nemyslete si, že se z toho stane nějaký úchylný příběh. Jen jsem to chtěla trochu spestřit.
Písnička: Anne- Marie: Alarm- https://www.youtube.com/watch?v=r3RXHOTMmLw
S láskou a zvrhlým úsměvem na tváři vaše Lissa :3
ČTEŠ
Because, I love you!
Romance-Lidé mi říkali, že to není ten praví. Ale víte co? Já na lidi kašlu.- -Příběh o sedmnáctileté Sarah Smithové a její letní brigádě na táboře.-
