Because, I love you!

-Chapter 17-

,,Co to děláš?" vykřikne na mě Sarah. ,,Nebudu se tady dívat na to, jak tě ošahává úplně cizí kluk." vykřiknu. ,,A já se na tebe mohla dívat, jak sis to pomalu rozdával s úplně cizí holkou?" zeptá se a já si odfrknu. ,,Ano. Udělal jsem chybu, ale proto si tu nemusíš hledat nějakýho kluka, kterej by tě akorát ojel! Jsem člověk a lidi dělají chyby. Nesuď mě." poslední větu skoro zašeptám. ,,To ano, ale některé chyby se neodpouští. Já prostě nepřekousnu, že si mě podvedl. Milovala jsem tě. Každej mi říkal, že nejsi ten pravý, že si úplný opak, a já na to kašlala. Ale kdybych je poslechla.." nedořekne to. ,,Tak co?" zeptám se v klidu. ,,Co se tady děje? Co to tu děláte? Chápu, že si to potřebujete vyřešit, ale ne tady!" řekne Jenna. Přiběhnou sem Adam s Mikem a odtáhnou toho kluka pryč. Pak ke mně přijde Lucy. ,,Zacku, vzpamatuj se! Vyřešte si to jindy a jinde. Dnes to není dobrý nápad." řekne, ale já ji neposlouchám. Pozoruju, jak Jenna něco říká Sar a ta přikývne a rozeběhne se pryč. Lehce odstrčím Lucy na stranu a vyběhnu za Sarah. Vyjdu z klubu a začnu se rozhlížet, až můj pohled skončí na dívce sedící na obrubníku s obličejem v dlaních. ,,Sarah, moc mě to mrzí. Nevím, proč jsem to udělal. Asi proto, že dřív jsem byl zvyklý mít každou, na kterou jsem se podíval, a najednou jsem nesměl. Prostě se to stalo. Já to neplánoval. Miloval jsem tě a pořád miluju. Chápu, že se se mnou chceš rozejít, ale já to nezvládnu. Nedokáže se koukat, jak se směješ, ale ne mě. Nedokážu být s tebou v jedné místnosti a nemoct tě políbit. Nedokážu se dívat na to, jak jsi šťastná s někým jiným. Nemůžu bez tebe usnout. Já tohle prostě nedokážu!" řeknu a prudce se zvednu. V mé hlavě se začne hromadit adrenalin a já ho potřebuju dostat ven, a tak vší silou praštím do zdi. Ze začátku se mi uleví, ale pak přijde tupá bolest. Teď se mi v hlavě hemží bolest a tak prudce kopnu do koše, který stál za mnou. Sednu si na obrubník a hlavu složím do dlaní. Už tu bolest nevydžím, a tak ji dám volný průchod. To znamená, že se rozbrečím. Vím, že kluci nebrečí, ale já už to nemůžu vydržet. 

Pohled Sarah

Podívám se na Zacka, který sedí na obrubníku a obličej má zakrytý. Zvednu se a dojdu před něj. A najednou.....On brečí? Kleknu si k němu a položím svou ruku na  jeho rameno. Okamžitě zvedne hlavu a já dostanu příležitost podívat se na jeho načervenalé oči a mokré tváře. ,,Hele, ráda bych ti odpustila, ale nevím jestli to dokážu. Nevím, jestli bych se dokázala přes to všechno přenést. Jediné, co vím je, že tě pořád moc miluju a to se nezmění. Jen potřebuju čas. Minimálně den. Chápeš?" zeptám se milým hlasem a on přikývne. Z kabelky vytáhnu balíček kapesníků a podám mu ho. On si jeden vytáhne a utře si tím oči. Pak vytáhne další dva a přiloží si je na krvavou ruku. ,,Asi je čas párty ukončit." řeknu a on přikývne. Vyndá z kapsy mobil a vytočí číslo. ,,Tati, mohl bys pro nás přijet?- Dobře, díky." řekne a ukončí to. ,,Zachvíli tu bude." promluví potichu. Oba se zvednem a dojdem dovnitř. Najdeme ostatní a společně počkáme na náš odvoz. Ještě před tím, než jsme vyrazili do tábora, jsme se stavili v nemocnici, kde Zackovi vyčistili tu ránu na ruce, zašili a obvázali.

,,Tak dobrou a už se prosimvás neperte." řekne Dante. Řekli jsme mu, že se nás Zack zastal a popral se. Všichni odešli spát, ale já potřebovala chvíli ticha, a tak jsem zůstala venku na lavičce. Dala jsem volný průběh myšlenkám. Tohle byl náročný den. Zachvíli jsem usla, ale probudila mě zima. Zalezla jsem proto do chatky. Lehla jsem si do postele a koukala na strop. Najednou mi přišla SMS. Otevřela jsem ji a byla od Zacka:

Moc mě dnešek mrzí. Doufám, že se rozhodneš správně. Miluju tě a nic a nikdo to nezmění. Sladké sny.

Hned jsem mu na to odpověděla:

V to doufám taky...

Táááááák?

Líbí/ nelíbí? Na tyhle dvě kapitoly jsem docela pyšná. Možná tam jsou chyby atd., ale mě se líbí. A víte, co se mi stalo? Já jsem takhle psala a najednou se mi vymazala skoro půlka příběhu, takže sem to musela psát znova! A proto je tahle kapitola kratší. Bylo toho dost, ale pak se to smazalo a mě se to nechtělo celé psát znovu, protože je dost pozdě, a tak jsem to zkrátila. Doufám tedy, že se i tak líbí. Budu ráda za každý koment, vote, sledování nebo shlédnutí. Tak zatím.

Písnička: One Direction - Drag Me Down (Tyler Ward & Chris Collins Acoustic Cover)