Because, I love you!

-Chapter 26-

O půl roku poději...

,,Sar, co si mám vzít na tu oslavu?" zeptá se mě Leon. ,,A co je na výběr?" nakouknu k němu do pokoje. ,,Buď jen bílá košile, nebo jen tmavě modrá a nebo bíla s černým sakem." řekne a já si všechno prohlédnu. ,,Vem si tu košili." řeknu a ukážu na tmavě modrou košili. ,,Fajn. Díky." poděkuje a odejde. ,,A kde je Meg?" zarazím se. ,,Jela s kamarádkou na nákupy. Musí ještě nakoupit nějaký bodýčka, trička a pleny." pokrčí rameny a oblékne si košili. 

,,Tak se nám ukažte." pobídne nás mamka. S Leonem a Sonnym sejdeme schody a mamka se zaculí. Taťka jen fotí. Asi by vás zajímalo, co se slaví. Mamka má s taťkou dvacetileté výročí, takže udělali obrovskou oslavu a to na naší zahradě.

,,Vám to tak sluší!" zapiští mamka a všechny nás obejme. ,,Tak a teď běžte k brance. Budete vítat hosty. A Sar, tady je tác se skleničkami. U branky bude mísa s vínem, tak je naplňte a každému dejte. Až dojdou, dojděte si sem pro další." řekne a já přikývnu. 

,,Dobrý den, vítejte. Tady máte." to jsou fráze, které jsem řekla už asi tisíckrát. ,,Zlatíčko, je tu Mia s Joshem." zakřičí na mě mamka. Doběhnu k vchodovým dveřím a hned po nich skočím. ,,No konečně!" řeknu a ze srdce mi spadne velký kámen. ,,Tak jak bylo?"zeptám se jich. ,,Londýn je úžasný. Ty budovy a lidi...Je to nádhera!" řekne nadšeně Josh. ,,Škoda, že jsi nemohla." posmutní. ,,Mě to nevadí. Můžeme tam jet třeba o prázdninách." navrhnu a hned se mi vybaví vzpomínky na poslední prázdniny. 

Zatřepu hlavu a vše zmizí. ,,Tak pojďte. Potřebuju pomoc s roznášením chlebíčků a jednohubek." ukážu, aby mě následovali. ,,A taky zákusků." řekne s plnou pusou Josh. ,,Neujídej!" rozkážu mu. Otočím se na Miu, která se na Joshe dívá a směje se. 

--------------------------------------------------------------------------

,,Paní Leroy, nedáte si chlebíček?" dřepnu s ke starší babičce. ,,Sarah, ty jsi vyrostla. Pamatuju si tě jako malé miminko. Je z tebe krásná slečna. A co nějaký chlapec? Máš chlapce?" zeptá se s nadějí v očích. ,,Zrovna teď ne." věnuju ji úsměv. ,,To je škoda. Můj vnuk je velký fešák. Zavolám ti ho. Má tu i kamaráda. Můžeš si vybrat." řekne a zavolá na svého vnuka. Ten se na nás otočí. No....Jak to říct a neurazit ho....Není to můj typ. ,,Clarku, tohle je Sarah." představí nás a já mu zamávám. ,,Omlouvám se, ale už musím jít. Snad se ještě potkáme." řeknu a rychle se postavím. Zrychleným krokem dojdu k brance. 

Před náš dům přijede modré auto a z něj vystoupí...To snad není možný! ,,Sarah!" zakřičí Lucy. Přijela Lucy, Jenna, Mike i Adam. ,,Co tu děláte?" řeknu a všechny je obejmu. ,,Pozval nás tvůj brácha. Ten starší." řekne a já se otočím na Leona. Ten na mě mrkne a já mu věnuju děkovný úsměv. 

,,Tak jak se má naše princezna?" zeptá se Adam a chytne Lucy kolem ramen. ,,Zrovna teď se mám unaveně." řeknu a svěsím ramena. ,,Nechceš pomoc?" zeptá se Jenna. ,,Ne. Už to je hotový. Nepůjdeme někam, kde je klid." navrhnu a všichni přikývnou. Vyjdeme tedy do obýváku. Adam si sedne do křesla a Lucy se mu schoulí do náruče. Mike si sedne na gauč a obejme okolo ramen Jennu. Já se sednu do křesla. 

-----------------------------------------------------------------------------------

,,A pamatujete, jak jsme hráli paintball. Strefil jsem tě asi stokrát." zasměje se Adam a šťouchne do Lucy. Ta se zamračí a on ji políbí. Celý večer se bavíme o táboru, ale ani jednou nepadlo slovo o Zackovi. ,,A co Zack?" vypadne ze mě. V místnosti nastane ticho. 

,,No. Má se dobře. Asi. Dlouho se neozval." prolomí ticho Mike. ,,Jak dlouho?" zeptám se s lehkým podezřením. ,,Půl roku." zašeptá Adam. Vykulím na něj oči a on je sklopí. ,,A to jste mu nevolali?" zeptám se. ,,Zkoušeli jsme to, ale on nám to nebral." řekne Lucy a chytne Adama za ruku. 

,,Myslíte, že si-" ani jsem to nedokázala říct. ,,Byl to blbec, ale ne až takovej, aby si něco udělal." odpoví mi Mike. ,,Chceš mu zavolat?" zeptá se po dlouhém tichu Jenna. Všichni na ni vykulí oči, kromě mě. ,,Já nevím. Možná." pokrčím rameny a ještě víc se zachumlám v křesle. 

,,Piš si." rozkáže mi Jenna a já si připravím telefon. ,,603 775 994." řekne Jenna já si napíšu do telefonu. ,,Jdeš mu zavolat?" zeptá se opatrně Lucy. ,,Jo." řeknu a odejdu do pokoje.

Už jsem to málem vytočila, ale pak jsem se zastavila. ,,Já nemůžu!" řeknu a plácnu sebou do postele. Chvíli koukám do stropu a pak se zvednu. Kliknu na zelené tlačítko a přiložím si mobil k uchu. Lehce znervozním, když to začne vyzvánět. 

,,Ano?" ozve se z reproduktoru. Díky jeho hlasu zpozorním. ,,Zacku?" zeptám se trochu vyděšeně. ,,Ano. Kdo to je?" zní trochu naštvaně. ,,J...Já...Ehm...Já...jsem-" začnu koktat. ,,Sarah?" dojde mu a vykřikne do telefonu. ,,Ano." zašeptám. ,,Děje se něco? Proč voláš?" vyhrkne trochu překvapeně. ,,Já vlastně ani nevím. Jen jsem tě chtěla slyšet. Chtěla jsem vědět, že jsi v pořádku." teď můžu slyšet, jak mu poskočilo srdce. ,,No jsem. Skoro. Až na ten kus srdce, co jsi zničila." řekne a típne to.

Huh? Já? Já nebyla ta, která se tahala s každým. Sejdu schody a všechny oči se nasměřují na mě. ,,Je v pořádku." řeknu a dojdu do jídelny. Ze skříňky si vezmu jacka danielse, naliju si do skleničky a celýho panáka do sebe kopnu.

-------------------------------------------------------------------

,,Sarah?" probudí mě matčin hlas. ,,Ty jsi spala v obýváku?" zeptá se překvapeně. Rozhlídnu se kolem sebe a opravdu jsem v obýváku. ,,Asi." pokrčím rameny. Bolí mě hlava. Po tom telefonátu jsem do sebe kopala jedno panáka za druhým. Ani nevím, kdy všichni odjeli. 

,,Zlato, dáš si oběd?" zakřičí na mě taťka. ,,Promiň tati, ale nemám na něj chuť." zakřičím nazpět. ,,Fajn!" odpoví. Lehnu si do postele a skoro usnu, když někdo zazvoní. ,,Já tam jdu!" zakřičí přes celý byt Sonny. 

,,Sarah, někdo za tebou přišel." dojde ke mně Sonny. ,,A kdo to je?" zeptám se ospale. ,,Nevím. Nějaký kluk." řekne. To bude asi Charlie. Poslední dobou jsme se skamarádili. Obuju si bačkory, navlíknu župan a sejdu schody. Otevřu vchodové dveře a... Okamžitě se zaseknu. ,,Zacku?"....

Veselé Vánoce a Šťastný nový rok! Máme tu poslední kapitolu do Vánoc a možná i do Silvestra. Snad se líbila a Ano! Dělá mi dobře, když to takhle utnu! Ta kapitola není moc zajímavá, kromě konce. Jinak děkuju za přečtení a budu ráda, když teď sjedeš myší dolů a klikneš na tu malou hvězdičku. Díky a ILY