-Chapter 12-

2.1K 68 0
                                    

Objevila jsem se na krásné louce pokryté různými druhy květin. Začala jsem se rozhlížet, až jsem se pohledem zastavila na mužské postavě, která sbírala květiny. Došla jsem k němu a on zvedl hlavu. Podíval se na mě s těma jeho zelenýma očima a mě se málem podlomily kolena. ,,Zacku, co tu děláš?" zeptala jsem se. On však jen zvedl ukazováček a přiložil mi ho k rtům. Stejnou rukou mě chytl za tvář a políbil. Najednou jsem ležela na zemi a koukala na mraky. Zvedla jsem se a rozhlídla. Nikde nikdo. Na konci louky byl les. Šla jsem tedy tam. Les voněl po smrku a borovicích. Všude kolem mě byl mech. Rozhlídla jsem se a všimla si mužské postavy, která sbírala houby. Došla jsem k němu a on na mě zase zvedl zrak, a zase mě políbil......


,,Krásko, vstávej." řekl ten nejsladší hlas. Otevřela jsem oči a předemnou klečely ty zelené oči. Byla z něj cítit jeho ranní cigareta a mentolová žvýkačka. ,,Dobré ráno ,lásko. Jak ses vyspala?" řekl a věnoval mi jeden z jeho krásných úsměvů. ,,Dobře. Jak ty?" zeptala jsem se a úsměv mu vrátila. ,,Bez tebe špatně. Rád bych tu s tebou takhle klečel, ale za půl hodiny je snídaně. Holky už šli. Prý tě budili, ale marně, a tak pověřili mě. A jak vidíš, povedlo se." zasmál se a já ho šťouchla do hrudi. Vstala jsem a došla ke skříni. Vyndala si oblečení a chtěla se převlíkat, ale pak mi došlo, že je tu Zack. ,,Zacku, byla bych ráda, kdyby si opustil tento prostor, protože se chci převléknout. Šlo by to?" zeptala jsem se co nejsladším hlasem. ,,Asi ne. Rád se na tebe dívám." řekl jako malé dítě. Zasmála jsem se. ,,Přestože mi to lichotí, ti musím říct: Vypadni!" rozkázala jsem mu a on jen vzdychl a došel ke dveřím. Tam se ale zastavil a otočil se na mě. ,,A pusa na cestu by nebyla?" zeptal se a udělal psí oči. ,,Ráda bych, ale nemám vyčištěný zuby." posmutněla jsem. ,,To mi nevadí. Až spolu budeme jednou spát, myslím v posteli, tak se budu vedle tebe probouzet a líbat tě hned, jak otevřeš oči. Miluju tě a nic mi v tom nezabrání." řekne. ,,Awww..." vydám ze sebe a vrhnu se mu na rty. Když se od sebe odtáhnem, tak se otočí a s úsměvem na tváři odejde. Rychle se převlíknu, udělám ranní hygienu a nanesu make-up. Dojdu na snídani, kde už jsou úplně všichni. ,,Co ti tak trvalo?" zeptala se Lucy, když jsem si s jídlem sedla k nim. ,,Nic. Jen jste mě nevzbudili včas." odfrknu si. ,,Nešlo to. Ale jak vidím, Zack tě probudil. On má asi své způsoby." zasměje se Janna s Lucy a já je pod stolem kopnu. ,,Auu...." řeknou sborově. ,,No a Sar, vy už jste to se Zackem...no dělali?" zeptala se opatrně Lucy. Okamžitě mi zaskočí. ,,Ne!" vyhrknu a napiju se vody. ,,Aha. Klid. Jen jsem se zeptala. Ale varuju tě. Pokud Zack dlouho...no víš co...tak je nevrlej. Jen varování." řekne a já se zarazím. Nad tím jsem moc nepřemýšlela.

,,Tak holky, co si chcete zahrát?" zeptala jsem se a hned jsem toho litovala. Všechny se začali překřikovat. ,,Tak a dost! Dohodněte se na jedné hře a bez překřikování." rozkážu a všechny se uklidní. Nakonec se dohodnou nad tím, že si zahrajeme na pikanou. Šli jsme proto do lesa. Celou dobu jsme hráli a docela se i nasmáli. Sice jsou mladší něž já, ale je s nima sranda. Už jsme chtěli odejít, když v tom kolem prošla Zackova skupina a na jejím konci byl Zack. Rozkázal klukům, ať připraví nějakou hru a došel ke mně. ,,Ahoj zlato, chtěl jsem se jen zeptat, jestli tě ještě dnes uvidím, protože dnes je návštěvní odpoledne a za tebou určitě přijede rodina. Chtěl bych tě ještě zastihnout před večeří." řekne a oba se uchechtnem. ,,Já nevím. Musím ještě zavolat našim v kolik přijedou. A myslela jsem, že by ses k nám mohl potom připojit. Chtěla bych tě ji představit." řeknu sladce. ,,Uvidíme. A taky ti mám vyřídit, že dnes večer je stezka odvahy." poslední větu zašeptá. Políbí mě na tvář a odejde. S holkama jsme šli na louku a hráli různé hry. Nakonec jsme si sedli do kroužku a povídali si. ,,Slyšela jsem, že dnes večer bude večerní program." řekne jedna holčička. ,,Doufám, že to bude stezka odvahy." řekne druhá. ,,Né! Já se bojím tmy!" vykřikne jiná. ,,Sar, ty určitě víš, co to bude za hru. Řekni nám to." zaprosí jedna a ostatní se k ní přidají. ,,Je mi líto holky, ale nejde to." řeknu a všechny posmutněj.

Because, I love you!Kde žijí příběhy. Začni objevovat