Because, I love you!

-Chapter 25-

Sobota

,,Tak doufám, že se vám všem tady líbilo a budeme moc rádi, když sem přijedete i příští rok. Takže si vychutnejte vaší poslední snídani tady a zbohem." rozloučí se se všemi Dante. 

,,Sar, já už tu mám rodiče!" přiběhne za mnou nejmladší členka mé skupiny. ,,Dobře. Pojď, pomůžu ti s kufry." řeknu a chytnu její dvě tašky a ona si vezme batoh. 

,,Dobrý den, já jsem Sarah Smithová. Byla jsem vedoucí vaší dcery." představím se podám jim zavazadla. ,,Dobrý den. Děkujeme, že jste se o ni starala." řekne její matka. Přikývnu a rozloučím se s ní.

---------------------------------------------------------------------------------- 

,,Ano mami, pojedu vlakem. Musím tu zůstat, dokud neodjedou všechny děti.- Ano, zavolám.- Já tebe taky." típnu hovor s mamkou. ,,Tak můžeš?" zeptá se nedočkavě Lucy. ,,Ano." řeknu a ona zajásá. Od toho večera nemám moc dobrou náladu. Připadám si, jako zombie.

,,Tak děkujeme Sarah, že jsi nám pomohla a budeme rádi, když se příští rok přihlásíš znovu." řekne Dante a obejme mě. Hah, to sotva! Dante se se všemi rozloučí a teď se jdeme loučit s kluky.

,,Sar, drž se. Budeme za tebou jezdit, a kdyby si potřebovala, zavolej." řekne Adam s Mikem a oba je obejmu. Pak se kluci rozloučí s holkami, což se neobejde bez slz. Všimnu si Zacka, který stojí opodál a čeká na kluky. Šla bych se rozloučit, ale psychicky bych to nezvládla.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

,,Budeme si pořád volat, psát a jezdit za sebou!" řekne Lucy se slzami v očích a já přikývnu. Obejme mě a chytne tašku. Doběhne k rodičům a naposledy nám zamává. ,,Tak Sar, já už taky musím. Naši čekají venku." začne Jenna. ,,Budeš mi chybět." řekne a obejme mě. ,,Ty mi taky. Ozvi se někdy." řeknu a ona přikývne. Pak taky popadne tašku a odejde.

,,Zlato!" vypískne mamka, když mě uvidí. Vážně potřebuju mateřskou lásku, protože ta partnerská selhala. ,,Mami!" vzlyknu a vběhnu ji do náruče. ,,Zlato, tak moc se mi stýskalo." zašeptá a já se rozbrečím. Pak obejmu taťku, Leona a nakonec Sonnyho. 

,,Vítej zpět doma!" řekne mamka a otevře dveře do domu. Na gauči uvidím sedět Megan, jak se láduje okurkama s hořticí. ,,Sarah!" vypískne a obejme mě. ,,Konečně si doma. Chyběla mi tu nějaká mladá kamarádka." řekne a je ji věnuju úsměv. 

------------------------------------------------------------------------------------------------

Celé dny jsem nevylézala z pokoje. Jen ležela v posteli a koukala na romantické filmy. Skoro sem nejedla.

,,Zlatíčko, je večeře. Nechceš si dát. Aspoň trošku." řekne mamka. ,,Ne díky." Odbydu ji. ,,A řekneš mi, co se ti stalo? Vždy jsi byla ta usměvavá." posmutní si mamka. ,,Nechci se o tom bavit." řeknu a ona odejde.

,,Sarah? Ahoj, neruším?" ozve se ve dveřích Meg. ,,Ne. Pojď dál." ukážu na volné místo vedle sebe. ,,Sar, co se stalo? Od té doby, co jsi přijela, jsi nevyšla z pokoje. A to bude aspoň čtrnáct dní." řekne a rozhlídne se. Mamka to tu furt uklízí, takže tu mám čisto. A hygienu taky dodržuju, když už jsme u toho. 

,,Já o tom nechci mluvit." řeknu to samý, co mamce. ,,Ale když o tom nebudeš mluvit, neuleví se ti." řekne a já si povzdychnu. ,,Fajn. Na táboře jsem si našla kluka, ale to ti asi Leon řekl. Chodili jsme spolu a........." začnu ji vše vyprávět.

,,Takže jsi se s ním rozešla a teď to bolí." řekne a já se zase rozbrečím. ,,To bude dobrý." řekne a obejme mě. 

--------------------------------------------------------------------------------------

Konec prázdnin

,,Nemůžu uvěřit, že už je konec prázdnin." řekne Mia a spadne do trávy. ,,A zítra zase do školy!" řekne Josh a spadne vedle Mii. ,,A Charlie!" povzdechnu si a spadnu vedle Joshe. ,,Mluvil jsem s ním a říkal, že se na tebe už nezlobí. Jen ho to mrzí." řekne, abych se necítila tak blbě. To mi teda pomohlo.

---------------------------------------------------------------------------------------

První školní den

,,Tak se měj, Sarah." řekne táta. Máma s tátou dnes vedou Sonnyho poprvé do školy. Já musela bohužel s Leonem do školy. Aspoň to budu mít za sebou.

,,Sarah!" vypískne Mia a doběhne za mnou. ,,Potkala jsem Charlieho. Chceš to slyšet?" zeptá se a já přikývnu.

,,Cože říkal?! On by mi dal zase šanci?!" zakřičím. ,,Jo,ale pšt!" okřikne mě. ,,Problém je, že já ho nechci." hlesnu a ona na mě vykulí oči. ,,Zlato, možná by jsi měla zapomenout na to, co bylo na táboře a žít tím, co je teď." opatrně zvolí tato slova. ,,Já vím. Ale i tak ho nechci. Nechci mu víc ublížit." řeknu a dojdu na záchodky. Sednu si na prkýnko a schovám hlavu do dlaní. To zvládneš Sar!

,,Vítám vás v tomto novém školním roce. Doufám, že když jste ve třetím ročníku, že se tak budete i chovat." řekne učitel a zasedne k počítači.

Pod stolem si nenápadně prohlížím Instagram, když mi přijde další SMS od Zack. Posledních čtrnáct dní mi furt píše.Měl by to vzdát. Rychle to vypnu a nevšímám si toho. 

--------------------------------------------------------------------

,,Sarah, jdeš na oběd?" objeví se vedle mě Josh s Lukasem. Lukas je jeho kamarád. ,,Ne. Už půjdu domů. Jsem unavená a nemám hlad." řeknu a on přikývne. 

,,Mami?-Jo, jdu ze školy.- Ne nic.- Něco si udělám.- Ano, tak pa." típnu hovor a vydám se domů. Pomalu se blížím k domu, když....No to fakt ne! To se mi jen zdá!

,,Zacku?" zeptám se překvapeně a on ke mě vzhlédne. Zvedne se ze schodů. ,,Sar, já-ehm- no- já.." asi neví, co říct. ,,Co tu děláš?" zeptám se stále udiveně. ,,Přijel jsem za tebou. Neodpovídala si mi, tak jsem se bál, že ti něco je." řekne a to mě zahřeje u srdce. ,,Je mi fajn." řeknu a odemknu. ,,Vážně?! Já se totiž necítím fajn! Je mi na nic! Nemůžu spát, jíst, pít, učit se ani koukat na televizi. Musím na tebe myslet. Pořád! Jak to děláš?" zeptá se se zájmem. ,,Prostě se snažím zapomenout. Zkus to. A teď mě omluv. Musím jít. Zbohem." řeknu a chci zavřít, ale někdo mi tam strčí nohu. Kdo asi?!

,,Chci jen, aby jsi věděla, že tě pořád miluju." řekne a to už mám v očích slzy. ,,Pozor!" vykřiknu a on se lekne. Nohu dá k sobě a já rychle zavřu. Pak se jen svezu po zdi na zem a tam se zase rozbrečím.......

Tohle mě ničí! Nedokážu se koukat na to, jak se oba trápí! Bože! Ale musím! Snad se vám kapitola líbí, ikdyž to je smutný. Jinak hezké vánoce a šťastný nový rok. A děkuju všem, co pro mě někdy hlasovali, okomentovali mou kapitolu, nebo si to jen přečetli. Všechno z toho mi pomáhá se posouvat dál. Nikdy by mě nenapadlo, že se dostanu tak daleko. Ale tohle jsem sem psát nechtěla. Šetřím si to na konec. Tak pa. ILY