Zakázané uvolnění ✓

8. První zápas: Česko - Kanada

Ty dva dny do zápasu s Kanadou uběhnou jako voda. Každý den se kluci připravují na stadionu a z jejich výrazu je vidět, jak moc se na Kanadu těší. Přála bych jim, aby vyhráli, to by všichni koukali! Jen mě trochu mrzí, že David s mi od té bitky s Kubou vyhýbá. Nechápu to. Možná jen nechce vyvolávat hádky, ale přece když se se mnou bude úplně normálně bavit, tak to vadit nebude, ne?

Vzdychnu a potřesu hlavou, abych myšlenky na něj vyhnala z hlavy. Co na tom záleží. Je to jen hokejista. Ti jsou vždycky trochu divní. Jiní, než ostatní.

Když ráno, v den zápasu, vejdu do jídelny, je ve vzduchu doslova cítit očekávání. Na klucích je vidět, že už by nejradši byli na ledě. Posadím se ke stolu vedle Petra Bágy a Karolíny, protože si myslím, že zrovna teď bych kluky měla nechat samotné, jako tým.

„Dobré ráno, Sandro!" usměje se na mě a ukáže na konvici, stojící uprostřed stolu. „Dáš si kávu?"

„Dobré! Ano, prosím," usměju se a převezmu si od něj plný šálek. „Je hrozné, co se mnou to mistrovství dělá. Dřív jsem kávu skoro vůbec nepila a teď bych bez ní nevydržela jediný den."

„Zvykej si. Bude to ještě horší," prohlásí Kája a hodí do sebe hrnek kávy na ex. „Já třeba dřív vůbec nebruslila, ale kvůli Pájovi jsem samozřejmě musela začít, protože neustále mlel cosi o tom, že přítelkyně hokejisty musí umět bruslit!" vzdychne, ale pohledem zabloudí ke stolu, kde sedí její miláček a na tváři se jí objeví zamilovaný úsměv. Píchne mě osten žárlivosti. Také bych chtěla mít někoho takového. Někoho, kdo mě bude milovat a podrží mě v dobrém i ve zlém. Jenže to bych nikdy nesměla věřit tomu idiotovi a jít s ním nahoru!

„Doufám, že máš připravené nějaké boty, které nekloužou!" prohodí Petr, jako by nic.

„Cože? Proč jako?" nechápu a odtrhnu se od myšlenek na minulost. Nemá smysl nad tím pořád přemýšlet.

Petr nadzvedne obočí. „Když se někdo vážněji zrání, tak pro něj budeme muset běžet na led," vysvětlí jednoduše. Nervózně polknu.

„Ale přece... nikdy se nestalo, že by nějaký zdravotník spadl, ne?" namítnu a už vidím samu sebe, jak před zraky poloviny světa hází hubu na led.

Petr pokrčí rameny. „Všechno je jednou poprvé," míní. Vrhnu po něm zdrcující pohled.

„Tak to díky. Fakt jsi mě uklidnil," zabrblám.

„Ale třeba bys byla stejně slavná, jako finská střídačka!" zapojí se do rozhovoru Kája a mrkne na mě.

„Karolíno!" vyhrknu, popadnu jednu z bůlek v ošatce a mrsknu ji po ní. Brunetka se jí ale elegantně vyhne a hůlka proletí až k dalšímu stolu, kde praští Davida do temene hlavy. Dám si ruku přes pusu, abych nevybuchla smíchy, narozdíl od Káji, která se klidně rozesměje na celé kolo.

„Ty vole! Co to bylo?" vyhekne David a s nechápajícím výrazem se na nás otočí. Pohlédnu nejdřív na Káju, která smíchy málem leze pod stůl a pak na Petra, který jen stěží přemáhá smích. Ani jeden z nich nevypadá, že by mi z té šlamastiky pomohl.

„Eh... promiň. To mělo být... na Káju," vydechnu teda mezi smíchem a snažím se tvářit provinile, leč moc mi to nejde.

Pasta si založí ruce na prsou a nadzvedne jedno obočí tak, jak to umí jen on. „Prominu ti to... ale jen když se mnou po zápase půjdeš do že nejlepší cukrárny v Paříži, jak jsem ti slíbil!"

Úsměv mi zmrzne na rtech. Kluci sedící u stolu s Davidem obdivně zahvízdají a já cítím, jak se mi do tvaru hrne červen.

„Jenom když vyhrajete!" kladu si podmínky, ač vím, že je to takřka nemožné.