Zakázané uvolnění ✓

DĚKUJI

Chtěla bych vám říct jedno obrovské DĚKUJI! Tuhle fanfikci jsem začala psát bez nějaké jasnější vize, jak má pokračovat. Byl to vlastně takový dost spontánní nápad a ani jsem nečekala, že by se snad ujal a získal si tolik čtenářů. Brzy mě však příběh začal bavit. Psaní jsem si opravdu užívala a musím říct, že je mi trošku úzko z toho, že se se Sandrou i všema ostatníma postavama, musím rozloučit. Nečekala jsem, že to pro mě bude tak bolestné, ale je.

Děkuji všem, kdo Zakázané uvolnění dočetli až sem, do konce. A doufám, že i vy jste si příběh Sandry, Davida a všech kluků užili. Především mé díky patří všem, kdo mě povzbuzovali svými komentáři, ať už to bylo jen pár slov nebo několik vět. Každý z vás má zásluhu na tom, že vyšly další kapitoly, protože vaše odezva mě dokázala pokaždé nakopnout.

Co se týče nějakého pokračování ZU, tak sice žádné neplánuji, ale uvažovala jsem o nějaké jednodílovce, která by byla o Sandře a Davidovi a o tom, jak se jejich vztah vyvinul. Nebo možná ještě něco krátkého o Monice a Honzovi. To je zatím každopádně ve hvězdách a vůbec nevím, jestli to uskutečním, ale napište mi, jestli by se vám něco takového líbilo.

Co jsem vám však ještě chtěla říct, je vydání nové knížky. Chystám historický román z Anglie, z období po válce růží, kdy na trůn nastupuje Jindřich VII. a bere si za ženu Elizabeth z Yorku. Určitě vyjde do konce května, takže budu moc ráda, když se u něj s některými z vás setkám, i když vím, že jde o jiný žánr, než ZU.

A teď už mi nezbývá nic jiného, než se s vámi rozloučit. Sandra vám též posílá své pozdravy a omlouvá se, ale je teď zcela zaměstnána Davidem, takže nemá čas na nějaké delší vykecávání.

Ještě jednou děkuji a snad u nějakého dalšího příběhu nashledanou ❤️.