Noc lunatikova

Zápis třetí - O divadle a obrazech

Téhož dne

Když jsme šli ulicí, Pamela se na mne často ohlížela. Deštník jsem neměl, proto mne voda zmáčela jako psa a vlasy mi neustále sklouzávaly do obličeje, i přes to, že jsem si je pokaždé uhladil dozadu. Okolo nás šlo jen málo lidí, všichni pravděpodobně přečkávali uvnitř svých domovů nebo v kočárech.

„Někdy se mnou půjdete ke krejčímu, aby vám ušil nový oděv," ozvala se sestra. Pohlédl jsem na ni.

„Mám pocit, že ho nepotřebuji."

„Drahý, toto je Anglie, nikoli francouzská země zaslíbená," odporovala mi.

Zvláštní, že se jí můj oděv zdál špatný. Bílá košile, vesta, rukavice, ve Skandinávii takto chodíval každý, pravil jsem jí. Ale Pamela byla tvrdohlavá, stejně jako otec, a tak ani není divu, že ústup nakonec zazněl ode mne.

Když jsme přišli na Leicesterské náměstí, na chvíli jsme zastavili. Její napjatost sálala na míle daleko.

„Chcete jít se mnou dovnitř?" zeptala se.

„Jestliže mohu," odpověděl jsem a vtipem jí nabídl rámě.

Možná, že ještě něco říkala, než jsme vešli do budovy. Možná to ani nebylo důležité, proto to nahradila mezera v mé paměti.

A možná mne to ani tolik netrápí.

Pamatuji si, že již po vstupu do přípravny mi sestra otráveně představovala toho jistého pana George, který stál dál od nás. I s vyššími podpatky měl malý vzrůst, úzká ramena a ofinu černých vlasů slízanou k pravé straně. Kdykoli, kdy se pohnul, za ním šosy jeho šedého fraku vtipně vlály.

„To je toho! Jdete pozdě, slečno," rozkřikl se, když nás uviděl. Leč jak jsem po chvíli pochopil, jeho rozhořčení bylo mířeno na osobu za námi, nikoli na Pamelu.

Pravděpodobně jsem prohodil něco o jeho vzhledu a Pamela se tiše zachichotala s rukou před ústy. Tentokrát již rukavičky neměla, zápěstí jí zdobil úzký šperk a nehty měla pečlivě nabarvené na černo. Zpozorněla však, když se dal mužík s příchozí dámou do nepřívětivého rozhovoru, který obsahoval nejednu urážku. Řekla mi, abych stál na místě, a sama se k nim rozešla. Mezitím si upravila objemnou sukni šatů.

Nějak jsem nepochytil, nač takový rozruch, avšak soudě dle toho, kolik lidí se mnou přihlíželo, to možná nebylo bráno tak na lehko. Proto, když začal pan George dorážet na mou sestru, jsem přistoupil blíže.

„Víte něco o tanci, Georgi?" zeptala se Pamela s citelným vztekem v hlase. Mužík na ni nepříjemně hleděl, její otázka ho viditelně nezajímala. „Kupříkladu o valčíku, to jest zajímavé dílo. Tančí se tak, že jeden z páru vždy uhýbá druhému, jenž míří dopředu," vysvětlila mu jako dítěti a usmála se. Položila mu pravou dlaň na rameno a přiblížila hlavu blíže k té jeho. „Takže jeden vždy musí začínat prvním krokem." Dořeknuvši to, její úsměv povadl. Vyzdvihla sukní zakryté stehno a kolenem pana George trefila mezi nohy. Mužík hlasitě vydechl a s krátkým zadušeným syknutím se spustil k zemi. Pamela se nad něj sehnula a tiše pronesla: „Myslíte si, že se nad nás můžete povyšovat, protože jsme panenky?" A oddechla si.

Když jsme se po dvou hodinách vrátili, Pamelino sebevědomí kleslo.

„Nepřehnala jsem to trochu?" zeptala se snad sama sebe. Hlasitě vzdychla a sedla si na křesílko u krbu.

Jakmile jsem ze sebe shodil stále vlhké oblečení a vystřídal ho za něco, co by mohlo sestře připadat více anglické, zapálil jsem polena v ohništi a přisedl si k ní. Stále tápala ve svých myšlenkách. „To, co jsem udělala, by spáchala tak selka z venkova, nikoli já," zamumlala. Buď si nechtěla přiznat, že se někdy jako selka opravdu chovala, anebo o tom neměla zdání. Nevěděl jsem, co z toho bylo horší.

„Tak předstírejte, že jste selka z venkova a bude to jednodušší." Uklidnila ji má slova? Pochybuji. Nikdy mi tato věc nešla.

Svůj zrak zvedla k jakémusi abstraktnímu obrazu na stěně. Kýčovitý a pravděpodobně uplácaný za pár minut, tak by se dal nejlépe vystihnout.

„Líbí se vám?" optala se, jakmile zaznamenala můj křivý obličej. „Koupila jsem ho před pár dny, přišel mi zajímavý."

„Nikoli, je nevkusný. Namaluji vám daleko lepší i poslepu. Tohle je tak něco, co by se líbilo Williamovi, ten měl vždy příšerný vkus na vše," utrousil jsem zadumaně. Její zelená kukadla se na mne náhle v zaražení podívala.

William...

Proč jsem to řekl?

Proč jsem to řekl?

P̷r̷o̵č̴ ̸j̸s̸e̶m̴ ̶t̷o̵ ̷ř̶e̶k̵l̸?̶ ̷