Liam právě ulehal do postele s tím skvělým pocitem naplnění. Věděl, že právě pomohl další zbloudilé duši i když ostatní by to nazvali brutalitou či dokonce zrůdností. Jenže ostatní ho nezajímaly. Zajímalo ho jen jeho uspokojení.
***
Otravný zvuk budíku Liama probudil a ten z donucení vstal. Rychlím krokem přešel k cestovní tašce, odkud vyhrabal upnuté černé kalhoty, volné bílé tričko a trenky. Došel do koupelny, vykonal ranní hygienu a opět se vrátil do pokoje, kde se oblékl. Zabalil si zbytek svých věcí, rozloučil se s bytem a rozhodným krokem vyšel ven vstříc novému začátku. Opět.
***
Anna každé ráno vstávala v šest a vždy se snažila vstát pravou nohou vpřed. Věřila v to, že když vstane pravou nohou, bude to krásný a úspěšný den ale když vstane levou, bude to opak. To se jí však jedno pondělní ráno nepovedlo a ona tak věděla, že se něco stane. Ospale se přesunula do koupelny, kde se umyla, jemně namalovala a sčesala si vlasy do volnějšího drdolu. V pokoji si oblékla spodní prádlo, černý kostýmek a obula lodičky též barvy. Do kabelky naskládala potřebné věci, v kuchyni si vzala banán a spěchala do práce. První smůlou dne bylo, že nechytila taxík a tak byla donucena jít pěšky.
Do práce došla tak tak. V budově Mark Johanson a.s byl opět velký shon, jelikož právě nastal půlroční předváděčka což znamenalo, že každý musel uvést, co se mu za toho půl rou povedlo prodat. Anna měla štěstí, že byla jen sekretářka víceprezidenta společnosti, tudíž se jí to nějak nedotýkalo. Přešla k výtahu, zmáčkla tlačítko s příslušným číslem poschodí kam mířila, tudíž deset. Když se dveře výtahu zavíraly někdo je stačil zachytit a proklouznout dovnitř. Brunetce se tak naskytl pohled na hnědookého mladíka v džínách a tričku podle čehož usoudila, že se ztratil. Jelikož v téhle firmě muži nosili jen drahé obleky a něco jako džíny a volné triko bylo nepřípustné.
***
Liam vystoupil z taxíku, zaplatil taxikáři a rozhlédl se po novém městě. Opět nový začátek ale na jak dlouho ? Dokud mizení žen nebude až moc nápadné? Kdyby jen tušil, že v tomhle městě se zdrží déle a že zde prožije víc, než by čekal. Svoje kroky namířil k novému bytu, kde jen vyhodil své věci a hned spěchal na pohovor. Musel se nějak začlenit do společnosti aby moc nepřitahoval pozornost. Dorazil k velké budově a hned zamířil k vchodu a poté k výtahu, který se právě zavíral. Zachytil dveře a proklouznul dovnitř. K jeho osobnosti právě vzhlížela menší brunetka, která vypadala překvapeně. Nevšímal si toho a snažil se soustředit na pohovor, který snad dopadne dobře.
***
Anna si sedla ke svému stolu, zapnula počítač a čekala na pokyny šéfa. Ten po chvilce vyšel z kanceláře a hned za ním ten kluk z výtahu. Oba se usmívali jak sluníčka na hnoji.
" Zlato, tohle je Liam a je tu právě nový. Bude to můj nový asistent ale neboj, ty o místo nepřijdeš." oznámil ji Max. On ji nemohl říkat jménem jak ostatní. Neustále musel vymýšlet přihlouplé přezdívky, které byly pro ni trapné. A pro jistotu přešla i tu věc s jejím místem.
" Vítej, já jsem Anna! " podala mu ruku a Liam ji s radostí přijmul.
" Liam, těší mě!" usmál se. Nebyl to ale upřímný úsměv. Byl to úsměv plný přetvářky a lži.
Život je něco, co těžko pochopíte pokud ho pořádně nežijete. Tihle dva ho žila jen napůl a tak jim život nachystal zkoušku, kterou budou muset zvládnou. Dokážou to ? To ukáže čas.
Moc děkuju Vik za komentář :*
