Pohled AnnyPohled Anny
Po tom polibku jsem utíkala z budovy takovou rychlostí, že i kdejaký superhrdina je oproti mně slimák. K mému štěstí na ulici stál taxík a tak jsem do něho nastoupila, nadiktovala adresu a pohodlně se usadila. Asi za deset minut jsme dorazily k panelovému domu, kde bydlím. Podala jsem řidičovy nějaké bankovky a vystoupila. Opatrně jsem se přesunula do bytu, zavřela jsem dveře a došla do pokoje. Vyčerpaně si lehla na postel a přemýšlela o tom polibku.
Bylo to takové zvláštní, ale ne divně zvláštní, spíš krásně zvláštní. Jeho rty se pohybovaly tak přesně, jemně jako by to plánoval, jako kdyby to chtěl udělat už dřív. Ale nesmím si nic namlouvat, tyhle sladké rty jsou pro mě tabu, to si musím pamatovat.
Pohotově jsem vstala, vyndala kufr z pod postele a začala se balit. Je to na čtyři dny, tudíž jsem sbalila základní oblečení, co jsem si myslela, že budu potřebovat. Poté jsem se na laptopu koukla jaké bude počasí a šla ještě na menší nákupy. Po cestě jsem vytočila číslo Vik a čekala až to zvedne.
" Prosím ?" ozvalo se z druhé strany a já se sama pro sebe usmála.
" Ahoj Vik, nechtěla by si se mnou jít ne menší nákup ?" optala jsem se jí a bála se aby mě neodmítla.
" No, ale jo, ráda. Tak za deset minut ty víš kde." odpověděla a típla to. Nevím proč ale v jejím hlase bylo slyšet něco, co jsem nedokázala identifikovat. Dál jsem se tím nezaobírala a šla k fontáně.
***
Po "menším" nákupu jsme si zašli do restaurace na jídlo. Každá z nás si objednala jídlo. Začali jsme si povídat. Já ji řekla o té puse ve výtahu a o Paříži. Ona mi zase řekla o ní a o Niallovi, že ji pozval na další rande. Obě jsme byly nadmíru šťastné s tím rozdílem, že já byla nervózní ze zítřka.
***
Kolem osmé večer jsem dorazila domů, sbalila zbytek věcí, osprchovala se a šla si lehnout.
1 Den( pohled třetí osoby)
I když letadlo letělo kolem deváté, Anna vstala opět v šest. Nachystala si oblečení, které si vezme na první den a šla se věnovat hygieně. Poté si oblékla šortky, sportovní podprsenku a na to tričko, které jí bylo pod prsa. Obula si pohodlné Adidas botasky a šla si zaběhat.
Mezitím na jiném místě, v jiném bytě, se Liam převaloval na posteli. Těšil se do Paříže, ale po včerejším polibku byl více než nervózní. V tu chvíli mu to přišlo jako ten nejlepší nápad. Ochutnat její rty, vpít se do nich a znovu cítit ten krásný pocit, když jí je na blízku. Částečně to nechápal, někdy v její přítomnosti byl jak skála, nerozbitný, tvrdý a chvilkami z něho bylo malé ustrašené štěně. Chtěl být normální, jenže tohle je nemožné. Tohle je jeho osud a on se musí tomu podřídit a ne s tím bojovat.
Vstal, protáhnul se a ihned zamířil do koupelny. Zkulturnil se, oblékl a začal si balit věci. Ano, on si je balil až teď. Proč se tím zatěžovat v dobu, kdy můžu dělat něco lepšího, však to můžu balit hodinu před odletem, proběhlo mu včera zřejmě hlavou. Tak tady sbalil věci, které uznal za vhodné, zavřel kufr a šel se najíst.
***
Bylo přesně osm hodin a čtyřicet minut když dva taxíky zastavily u místního letiště. Oba řidiči vystoupili, vzali věci z kufru auta a položili je před osoby, které právě vystoupily z auta. Poté Anna i Liam zamířili do budovy, kde se nechali odbavit a do vyřídili zbytek drobností. Poté přešly k celní a pasové kontrole a když se to obešlo bez nějakých problémů, nastoupili do letadla.
