Pohled Liama
Všechno jsem uklidil, zbavil se těla a šel domů. Jaké štěstí , že je zítra sobota tudíž nemusím do práce. Doma jsem se šel rovnou osprchovat. Miluju ten pocit, když mi kapky čistí každý kousíček těla, mám potom pocit, jako by mi čistili mou duši, které je ta nejtmavší černá. Vzal jsem ručník, osušil se, vyčistil si zuby a zalezl do postele.
Pohled Anny
Ráno jsem vstala tak jako bych šla do práce. Obvyklá raní hygiena a oblékání s tím rozdílem, že místo upnutého kostýmku jsem si oblékla kraťasy, volné bílé tílko a obula si pohodlné conversky. Vzala jsem si tašku přes rameno, peněženku a šla nakoupit. Obchod byl asi deset minut chůze a já měla dobrou náladu, tudíž jsem se chtěla projít. Strčila jsem si do uší sluchátka a zapnula hudbu.
I’d jump out of a plane, write your name in the sky,you’re shaking my life up.....
Zrovna začala hrát moje oblíbené část písnička tudíž jsem si začala zpívat a nevšimla si člověka, co šel naproti mě. Vrazila jsem do něho.
„ Promiň, nevšimla jsem si tě.“ začala jsem se rychle omlouvat. Když jsem zdvihnula hlavu, uviděla jsem nádherně průzračné modré oči. Jejich majitel byl blonďák ale podle tmavších kořínků bych hádala, že je obarvený.
„ To je dobrý, hlavně, že se ti nic nestalo.“ usmál se a já tím měla krásný výhled na krásně bílé zuby a ještě krásnější ďolíčky.
„ Jsem Niall a ty Andílku ?“ Andílku? Moc sem to nepochápala ale pak mi došlo, že jsem celou dobu kromě omluvy nic neřekla.
„ Anna.“ šeptla jsem a přidala k tomu letmý úsměv.
„ Moc mě těší, třeba se ještě uvidíme!" mrknul, znovu se usmál a pomalu se rozešel směrem ode mě. Já tam stála opařená a hodnotnou chvíli se nemohla hnout. Probudil mě až šťouchnutí do zad.
„ Kurva to nemůžeš dávat pozor ty slepice!“ obořil se na mě ten blb za mnou.
„ Pokud vím, tak to ty si do mě strčil ty blázne!“ upozornila jsem ho na fakt, že já nejsem viník této srážky. Když jsem se podívala na toho sprosťáka, nemohla jsem popadnout dech. Liam.
„ Jasně, kdyby si nestála uprostřed chodníku jak socha, tak bych do tebe možná nenarazil.“ řekl jízlivě a uchechtl se. Oba jsme tam chvilku postávali až jsem nakonec promluvila.
„ Tak se ti moc omlouvám a nebudu dál překážet. Milost pán jistě spěchá.“ snažila jsem se neznít blbě ale ironie z toho sršela na kilometry daleko.
„ Ty už dlouho překážet nebudeš, to máš pravdu!“ zašeptal potichu a asi si myslel, že ho neuslyším. Omyl, mám dost dobrý sluch. Jen jsem protočila oči a vydala se pryč. Jak to k sakru myslel, že nebudu dlouho překážet ?
V obchodě jsem nakoupila potřebné věci a opět šla domů. Cestou zpět jsem si všimla, že Liam se baví s tím klukem, s kterým jsem se předtím srazila. Myslím, že se jmenoval Niall. Odkud se sakra znají, nepřipadá mi, že Niall je někdo s kým by se Liam bavil. Co se tu děje ?
Vím nudný, kratší díl ale potřebovala jsem tam dát ještě jednu postavu s kterou se to opět zamotá a bude zamotávat :)
