Cursed ~ CZ

5. Hostina

,,Dejte mi tu husu za 2 zlaté, prosím," řekla matka obchodnici.

Ve Vylkemu se konečně vyčasilo. Měsíc nebylo po drakovi ani vidu ani slechu a v okolí žádné další oběti. Vesničané tedy znovu začali mířit prsty na Brann a osočovat ,,upíry", kteří se dosyta napili a teď spí.

Na náměstí se konal tradičně trh. Dalo se tu najít snad všechno. Přijížděli sem dokonce obchodníci ze sousedních vesnic. Ne že by byl Vylkem bůhví jakým obchodním centrem, ale byl rozhodně živější než ostatní vesnice. A to je co říct.

Sice se po dlouhé době udělalo krásně, ale dnes jsem byla opravdu otrávená. Matka totiž aktivně domluvila na dnešek večeři u nás v domě s Horrousovými. Už teď mi bylo jasné, jak strašný večer mě čeká.

Procházely jsme s matkou kolem bylinek, když mě chytila za paži.

,,Podívej, Horrousovi. Jaké milé překvapení!"

Než jsem stačila jakkoliv jednat, už jsme stály u paní Horrousové a jejího syna, Ferna.

,,Cecílie, jak ráda vás vidím!"

Obě se decentně objaly a políbily na tvář. Horrous mi chtěl políbit ruku, ale místo toho jsem tu jeho stiskla a projevila formální potřes pravicí. Uf.

,,Moc se s Fernem těšíme na dnešní večeři. Když už se musela odložit kvůli nepříjemným událostem ve vesnici, určitě dnes bude stát za to. Zrovna vybíráme nějaké víno," usmívala se jeho matka.

,,Ale že si děláte škodu! Mimochodem potřebovala bych poradit s výběrem koriandru a vy jste prý přímo odbornice. Mohla byste mi prosím poradit?" štěbetala moje matka.

Cecílie Horrousová nejspíš pochopila matčiny záměry a s významným kývnutím ji doprovodila ke stánku s kořením. S Fernem jsme zůstali sami.

,,Tak jak si užíváte trh, slečno Daisy?" zeptal se rozpačitě.

,,No...letos je tu opravdu velký výběr ryb."

Nic blbějšího mě v tu chvíli nenapadlo.

,,Nevadilo by vám, když se vzdálím? Zapomněla jsem si u pultu s drůbeží... drůbež. Večer na viděnou!"

Fern zůstal stát jako sloup a s tupým úsměvem přikývl.

Nervózně jsem svižným krokem odešla z náměstí. Zahnula jsem do uličky s kašnou a rozběhla se.
Bože to bude večer...

* 

Dívala jsem se z okna a míchala těsto na koláč. Psychicky jsem se snažila připravit na dnešní večer, ačkoliv to bylo nejspíš zbytečné.
Matka pekla husu a vypadala, že každou chvíli přestaví celý dům, táta na dvorku kácel dříví do krbu.

,,Ukaž já to dodělám, jdi se připravit," vzala mi matka mísu z rukou a usmála se.

,,Klidně to umíchám, vždyť máme čas, mami."

,,Daisy, jdi se nachystat, vydechni si ať jsi na večer připravená," pohladila mě po vlasech.

V jejích očích jsem zahlédla něco zvláštního. Jakýsi náznak lítosti a viny. Vůbec jsem onomu výrazu nerozuměla.

Odebrala jsem se tedy do svého skromného pokoje a vytáhla šaty ze skříně, které mi matka koupila. Prsty jsem přejela přes jemnou tmavě modrou látku.
Najednou mi přišlo, že v pokoji je naprosté ticho, kolem bezčasí a ve mě směs prazvláštní melancholie a prázdnoty. Nedokázala jsem jednoznačně určit, jestli se mi hnusí víc myšlenka trapné večeře nebo dvořící se chasník Horrous.