Cursed ~ CZ

19. Odstup

Jsem si jistá, že při prvních paprscích slunce které se připlazily zpoza skal a vápencových hor, si všichni oddechli. A taky usnuli.

Gray dodržel slovo a zůstal se mnou ve stanu až do rána. Usnuli jsme dřív než všichni ostatní před východem slunce na provizorní posteli z balíků sena za zvuků Yusufova hlasu při hraní karet s gardou. Vypadalo to, že jim nedávné přepadení a omezování svobody už odpustil...

*

Probudila mě směsice zvuků jemného cinkání a šustění.
Pootevřela jsem oči. Plachta v místě vstupu do stanu se mihotala v jemném vánku a dovolovala tak prostoupit několika ranním paprskům dovnitř. Vítr si venku pohrával s rozvěšenými amulety.

Rozmžourala jsem se po okolí stanu. U stolu stál Gray a potichu si bral ze stolu odložené zbraně. Zapínal si opasek s dýkou a upravil její pozici. Otočil ke mě a pousmál se.

,,Dobré jitro."

,,Spíš poledne," posadila jsem se kývla hlavou směrem k paprskům vstupujícím do teepee.

Na tvářích jsem cítila uschlé slzy a při pohybu kotníkem v něm stále jemně pulzovalo. Přes roztodivné věci, které včerejší úplněk přinesl, jsem se cítila dobře. Zvláštně. Lehčeji. Jako by ze mě cosi opadlo a přitom nás to nejhorší stále čekalo...

,,Vypadá to, že my dva jsme měsíc přežili. Půjdu se podívat, jak je na tom zbytek venku."

Než opustil stan a dopřál mi tím trochu soukromí, zastavila jsem ho.

,,Grayi?"

Zůstal stát mezi plachtami.

,,Díky."

Usmál se a odešel. Šetřil slovy.

*

Sešli jsme se u ohniště pod skálami v typické a tím pádem kompletní sestavě: mě, lamačů kleteb a Alpha klanu. Všichni úplněk přečkali bez větších obtíží. Nejhůř na tom byl Yusuf. Sice na něj magie měsíce neměla sebemenší vliv, zato prohrál docela dost glehenů při včerejším karbanu s gardou.

Nyní jsme se posilňovali snídaní a probírali předešlou noc i věci nadcházející. Milouš dokonce přinesl novinky od Černých. Gray začal číst z pergamenu:

,,V Ermendanu bylo na slečnu Daisy Holmesovou vypsáno 150 000 glehenů. Konkrétně na její hlavu. Venkované přestávají přijímat racionální fakta a podepisují petice k popravě prokleté dívky, jenž předsatvuje hrozbu. Proto od řešení případu Černí definitivně odstupují. Nemají dostatek klanů ani cechů, stop či důkazů k řešení kletby, nemohou udržet rozbouřené davy a nehodlají podporovat občanské roztržky a hrozící vzpouru. Přiklánějí se tak na neutrální stranu a kletbáři na vlastní nebezpečí, ať uváží, zda chtějí pomáhat."

,,Tak to abych šla trénovat skoky do rakve," ponamenala jsem suše.

,,Tak vysrat sa na prokletý lidi v nesnázích je dneska přiklánění sa k neutrální straně?! A co kdybysom sa já vysral Černým před dveře?! Na jakej straně bysom byl, co?!"

,,Yusufe," mírnil ho Gray.

,,I když vykonávání potřeby před prahem kohokoliv není řešením, váš přítel má svým způsobem pravdu, Grayi. Černí tímto odstupem nechávají převzít celou situaci sedláky a vesničany, kteří mají s řešením jasno: vykonat hrdelní právo na slečně Holmesové. Pročež náš klan přijel pomoci v doprovodu ke Skalnímu městu," promluvil Izawel.

,,Je to celé nesmysl. Copak nám nestačí jeden nenávistnej trouba?" rozčílila jsem se.

,,Máte pravdu, nestačí. Lidé si potřebují na někoho ukázat a vy jste přímo skvělým terčem. Lidé... Vaše rasa mě vždy fascinovala," podíval se s úsměvem k nebi Izawel.

Gray si povzdechl a smotal svitek papíru.

,,Nějaké jiné informace, postřehy, posuny k debatě?"

,,No když už sa ptáš... Včera bylo za ouplňku na myšlení dost času. Ne že bysom byl ňákej myslitel, to ne, ale s chlapama sme sa bavili při karbanu a něco mě štrenklo. Ten, kdo proklel našu Daisy, musí být baba."

Izawel se na Yusufa se zájmem podíval.

,,A jak jsi na to přišel, Yusufe Sedmidubský?"

,,Jednoduše. Chlap nemože bejt takto hnusnej. Takovó kletbu može vyvolat jedině zkušená nasratá baba."

,,V legendách se většinou hovoří o drsných záporácích mužského pohlaví," přemýšlel Izdar nahlas.

,,Protože jenom málo potencionálních autorů přežilo ty ženské záporáky," usmál se Gray, jako by o tom věděl své.

,,Ať už to je muž nebo žena, síla kletby nezávisí na tom, jak zkušený je kletbář, ne? Je to o tom kolik nenávisti kletbě propůjčí ten, jenž si ji objednal, nemám pravdu?" ptala jsem se.

Gray, Izawel a Izdar současně přikývli.

,,Tak či tak, děkujeme Yusufe, za tvůj postřech. Jediné, co se dá konstatovat jako fakt, je to, že se pro nás se zatím jedná o mstitele bez jména," řekl Izawel a uzavřel tím debatu o pohlaví, jenž mě proklelo.

,,A totálního cvoka," dodala jsem.

,,S dvouciferným IQ," přisadil Gray.

*

Po snídani nás všechny Izawel vyzval k vypití detoxikačního nápoje proti případnému nástupu účinků po úplňkové noci. Yusuf si samozřejmě neodpustil další úšklebky na konto zelené tekutiny, avšak ho vypil do dna.

V odpledním slunci jsme tábor opustili. Aplha klan nás doprovázel dál ke Skalnímu městu a v bezpečí jsme dorazili až k jeho branám rýsujícím se na obzoru.

,,Nuže, nastala chvíle se s vámi rozloučiti," promluvil Izawel a zastavil svého bílého hřebce.

,,Zas to lúčení," povzdechl si Yusuf.

,,Já myslela, že zrovna loučení s Izawelem ti náladu zvedne," řekla jsem potichu, naklánějící se v sedle k Yusufovi.

,,Musim uznat, že som sa v ňom nakonec splet. Hlavně jeho maníci sú fajn chalpi. V kartách nejsó žádní šumaři!"

,,Přeji vám brzké vyřešení svízelné kletby, mnoho zdaru a zdraví ve vašich životech. Kdybyste náhodou zavítali do mé rodné Akyzie, na hradě Weremerrském vám budou dveře otevřeny dokořán," pokračoval Izawel.

Gray se napřímil v sedle.

,,Měl jsem pocit, že jsme proti celému světu sami, když nám Černí zanechali psaní se vzkazem odstoupení od řešení kletby. Jsem rád, že stále existují lidé nejen věřící, ale i bojující za spravedlnost. Vždy jsem vás měl jen za cizí vyšší klan, ale dnes vás považuji za čestné lidi a přátele. Upřímně vám děkujeme za pomoc."

Izawel se usmál a mírně poklonil v sedle s dlaní přiloženou k srdci, jak u něj bylo zvykem.

Bez dalších slov jsme se rozloučili a Alpha klan s gardou odjeli pryč.

,,To bolo rozlúčení! Suché až sa drolilo!" chechtal se Yusuf do ticha pustiny.

Gray se usmál.

,,Ale pověděl jsem to zcela upřímně. Pochybuju, že by dal Izawel přednost loučení po Sedmidubsku."

Ať už se Sedmidubští mají ve zvyku loučit jakkoliv, bylo mi hned jasné, že s Akyzijskými vybranými vzorci chování a jemnou decentností by to nešlo úplně dohromady.

Zůstali jsme opět jen čtyři a mířili k bráně Skalního města...