Cursed ~ CZ

10. Další cesta

Erdoth byl vlastně jakýsi polorozpadlý kamenný chrám porostlý čím jiným, než lišejníkem. Všichni tři jsme si ustlali v menší síni a koně nechali v docela zachovaném výběhu pro ovce za chrámem.
Nemohla jsem dlouho usnout a noc vůbec neubíhala. Připadalo mi, že do rána obrostu lišejníkem taky.

* 

Špatně se mi usínalo, a tím se mi ještě hůř vstávalo. Ani nevím, jestli mě vzbudilo ranní zpívání ptáků, bolavá záda, hlad nebo Yusufův hlučný hlas. Tak či tak jsem vylezla z chrámu.
Rozhodla jsem se to vzít zadem přes výběh.
Rána jsem snášela lépe ve společnosti zvířat, než lidí.

Venku jsem se snažila nadýchat co nejvíce čerstvého vzduchu. Přelezla jsem starou ohradu, za kterou se klidně pásla zvířata. Pozornost mi věnoval jen hnědák Azob.
Zastříhal ušima a zvedl hlavu. Došla jsem k němu a pohladila ho po čele. Vypadalo to, že jsme se po cestě sem docela skámošili...

,,Á princezna sa nám zbudila!"

Yusufův hlas vyplašil koně i mě.

,,Brý jitro," pozdravila jsem a tušila, že mám po ranní meditaci.

,,Akorát načas, Milouš krmí vrabce a Gray nachystal snídaňu!"

Následovala jsem ho k ohništi směrem k lesu. U něj bylo prostřeno ve stylu ,,co v lese roste a v brašnách zbylo", ale vypadalo to poměrně pěkně.

S Yusufem jsem se posadila k již doutnajícímu ohništi.

,,Snídaně. Čas bohů a králů," promnul si ruce a chopil se velkého lopuchu, na kterém leželo vejce, borůvky a kus opečeného pečiva s masem.

Yusuf se ke mně naklonil a podal mi s úsměvem list s pokrmem.

,,Dáma má přeca přednosť," usmíval se.

,,Děkuju," oplatila jsem mu úsměv a v hloubi duše mě po delší době zahřálo.

Pokud vám kus chlapa jako Yusuf dá přednost u snídaně, pak je to známka, že jste přátelé. Nu a na cestách do neznáma je důležité mít přátelé kolem.

Dali jsme se do jídla. Opodál postávali Gray s Miloušem a házeli vrabcům drobky z brašen.

,,Jak je na tom pan Mrazík?" kývla jsem směrem k nim, zatímco jsem chutnala lesní borůvky.

,,Řek bych, že od včera je to lepčí. Trochu sa provětral, prospal, najedl a dokonca se mnou aj pár slov prohodil."

,,To je dobře. Co se bude dít dál?"

,,Gray má namířený do Feyetemskýho města. Só tam lidi, co by nám mohli pomoct. Jeden známé klan. Sice je Degrem blíž, ale nechce sa mu cestovať přes města. No a taky by viděl deset vzpomínek pod každým kameněm. Přeca jenom to bylo Zaphiřino rodný město."

,,Jistě, chápu. No a co Černí? Ti by nám s kletbou nemohli pomoci?"

,,Prej sa to snaží řešit, zatím věděj to, co my... Takže velký hov-"

Než to stačil dopovědět, došel k nám zbytek členů výpravy.

,,Dobré ráno. Jdeme zrovna včas, jak tak poslouchám," pozdravil Gray.

Vypadal unaveně, ale v docela dobrém rozmaru.

,,Prý se pojede do Feyetemského města," nadhodila jsem.

Gray kývl.

,,Je to další možná pomoc. Sídlí tam jeden náš spřátelený klan. Jsem si jistí, že nám pomohou najít nějaké východisko."

,,Dobře."

,,Půjdeme nachystat koně na cestu. Najezte se a vyjedeme."

Vyjedeme...