Cursed ~ CZ

7. Klan

Cítila jsem bolest a ztuhlost po celém těle. Bolest mi objímala zejména hrudník a při každém nádechu se ozývala. Zkusila jsem se zavrtět, jestli ji tím zaženu. Pohyb bolest nezahnal, ale pomohl mi si uvědomit, že na něčem ležím.

V ústech jsem pociťovala určitou hořkost a v hlavě zmatek. Přišlo mi, že jsem prošla jakýmsi světem, kde neexistují slova, cokoliv z vnějšího známého okolí, světlo ani tma, jenom pocity. Pocity z vesnice. Vrátila jsem zpátky jako jiný člověk. Vrátila jsem se z něj zpátky sem. Ale kam vlastně?

Ve strachu jsem pootevřela oči ve snaze zjistit, co se vlastně stalo. Pálily mě, řezaly. Nade mnou se skláněl neznámý dřevěný strop. Taky jsem zastřeně uslyšela tlumené hlasy.

,,Měla by se brzy probudit."

,,Vždyť musí vážit třiceť kilo aj s posteló. Není divu, že sa zesunula!"

Opatrně jsem se posadila na posteli pokryté kožešinou, abych uslyšela víc. Hlava se mi přitom lehce zamotala.

Mezitím co jsem se probírala, se do místnosti otevřely dveře. K mému překvapení vešel vysoký hlídač následován chlapíkem, připomínajícího vikinga. Měl spletenými copánky zdobené rezavé vlasy a bohatý vous. Byl o něco menší než Gray, zato byl o dost mohutnější. Vypadal, že by unesl celý Brann na jedné ruce. Za vikingem se jako kočka plížil onen vysoký kluk, kterého jsem vídávala krmit vrabce.

Zírala jsem na ně a oni na mě.

,,Hlídači?"

V mém hlase byl náznak zrazení, namířený k němu. Nejspíš to vycítil.

,,Nejsem tak úplně hlídač," řekl potichu, napůl provinile.

,,Co se děje?" nabírala jsem tónu zoufalství.

Povzdechl si.

,,Jsme Ophiský klan. Lamači kleteb. Určitě víš, že se nad Vylkemem už dlouho vznášelo něco jiného, nebezpečného a nebyla to jenom smrt."

Zarazila jsem se.

,,Notak pojďte dovnitř, než vám příliv zmáčí boty," zašeptala jsem.

Všichni tři kývli.

,,Chceme jen pomoct, toť vše."

,,Takže celé ty historky o drakovi nad vesnicí jsou jenom bláboly místních a ty nejsi hlídač Gray. No... to je pěkný," říkala jsem si pro sebe s pohledem upřeným ven z okna.

,,Jmenuji se Gray. Alespoň v tom jsem nelhal. Tohle Daisy, je Yusuf a Milouš, mí přátelé. Yusufe, Milouši, tohle je Daisy," představil mě a poukázal pravicí na dva muže stojící vedle něj.

,,Yusuf Sedmidubský, těší mňa," řekl viking a mírně se poklonil.

Milouš pouze s plachým úsměvem kývl a poté si s Yusufem sedli ke stolu s natočenými židlemi směrem ke mě. Gray zůstal stát opřený u okna.

,,Co se tam teda stalo?" promluvila jsem za zvuků vrzání židlí a pokoušela se zůstat věcná.

,,Tož... Mordovalo sa tam," řekl viking opatrně, ale bylo vidět, že citlivost mu dělá problém.

Gray dal oči v sloup.

,,Milouši," kývl směrem k tmavovlasému klukovi.

Ten vstal, došel za mnou a položil mi ukazovák a prostředník na čelo mezi obočí.
V uších mi zašumělo a bolestivě zatepalo. Zase jsem slyšela větu s přílivem.

Vyděšeně jsem zvedla oči k Miloušovi. Opět se mi do nich hrnuly slzy.

,,To je signum. Slyší ho prokletí a my, jako lamači kleteb, ho můžeme slyšet také. Na Vylkem byla uvalena silná kletba, proto jsme tu."

,,Cože? Jaká kletba?"

,,Byla uvalená na tebe, Daisy. Proto signum slyšíš."

,,Já ale nevím o žádné kletbě. Kdo by mě proboha chtěl proklínat? Vždyť mě nikdo nezná, nic nemám, nikomu jsem v životě nic neudělala, ..." drmolila jsem, koukala zmateně po místnosti a snažila se vzpomenout, kdo by mě mohl tak strašně nenávidět a za co.

,,Tvoje matka."

Očima jsem zastavila na Grayově tváři.

,,V dětství se utopila tvoje starší sestra, když jste si hrály na břehu v době přílivu. Ty jsi stihla utéct. Je to tak?"

Kývla jsem.

,,Matka tě tehdy nechtěně proklela. Za matkou tehdy přišel kletbář a pověděl jí o prokletí, jenž zasela a jeho důsledky. Tvou matku to vyděsilo a ujednala ve starém přístavu smlouvu - místo smrti prokleté dcery zemře celý Vylkem. Přesně dva měsíce po dni, kdy by měla tvá sestra 24 let. Proto tě chtěla provdat, aby jsi odešla pryč a měla jisté zázemí někde jinde. Cítila pomalý příchod kletby, kolem Vylkemu začali umírat lidé."

,,Mateřská láska je vobčas sviňa," povzdechl si Yusuf.

,,O tom prokletí věděla jenom moje matka?"

,,Vypadá to tak."

,,A jak je možný, že před chvílí vyvolal signum on?" kývla jsem na Milouše.

Yusuf se ujal slova.

,,Von tady Milouš toho sice moc nenamluví, ale je to čtenář kleteb. Umí to fajně s paměťou živejch i mrtvejch. Dokáže sa nimrat v jejích zákótích, zjistit kdo je zamordoval a proklel, co só zač, atd. Tady náš Gray je léčitel. A já," pyšně se usmál a chopil se lžíce ležící opodál na stole, ,,su silák."

Sevřel lžíci v pěst a rozdrtil ji na prach. Gray si tisknul prsty kořen nosu.

,,To byla tento týden třetí," řekl klidným hlasem a zněl jako rezignovaná matka, která neustále ječí na své potomky, aniž by dosáhla menšího úspěchu. 

Yusuf se zatvářil omluvně, já zděšeně.

,,Hlavní je, že většinou lámeme kletby z oblasti peněz, vztahů a obecně menší pakty. Dlouho už tu nebylo něco tak silného jako tvoje prokletí."

,,Měla jsem divný pocit už tenkrát, když jsem signum uslyšela poprvé.
Je těžký to popsat... Nedokážu indentifikovat hlas a mám pocit... pocit deja vu," vysvětlovala jsem.

,,Deža ví? Jaká Deža, a co ví? To je zas ňáký proroctví?" nechápal Yusuf.

Milouš ho chytil za rameno. Yusuf po vteřině přikývl a pohladil si nervózně vous.

,,Aha, pardon."

Gray si povzdechl a otočil se zpátky ke mně.

,,Proč mi o tom matka neřekla?" přemýšlela jsem nahlas.

,,A čemu by tím pomohla? Dokázal by jsi ty někomu říct, že jsi ho proklela?"

Díval se na mě a já nedokázala určit, co se mu honí hlavou.

,,No ale ide vo to, že je tady eště jedno signum. Někdo sa do toho asi přichomejtl," řekl Yusuf.

Předklonil se a pošeptal:

,,V té vesnici pod mlhou,
plesá smrt nad tebou.
Tam, kde byly dračí stopy,
tam prochodila smrt si boty."