Cursed ~ CZ

4. Dříví v lese

,,Včera jsem potkala hlídače," řekla jsem, když jsme se všichni sešli u oběda.

,,Hlídače? To jsou ti ušmudlaní muži, co se potulují kolem vesnice?"

,,Náhodou mami... byl velice ochotný. Doprovodil nás s dětma až do Vylkemu."

,,Myslím si, že pár hochů Vylkem neuhlídá. A pak už vůbec ne před drakem," nedala se matka.

,,Helleno, draci takto nezabíjejí. Pokud tedy to, co bylo spatřeno nad vesnicí, byl vůbec drak. Podle mě je to člověk. Hlídači by nás měli chránit především před námi samotnými a ne před drakem."

,,Moje řeč tati!" máchla jsem lžící.

Matka si povzdechla. Poseldní dobou vypadala velice ustaraně a nezdálo se mi, že by příčinou byl můj a Horrousův sňatek. Jako by ji tížilo ještě cosi jiného...

,,Ještě ani neproběhla večeře s Horrousovými a v okolí panuje panická nálada. Jak tohle uděláme?" zamyslela se.

,,Zrušíme to?" zvedla jsem obočí.

,,To víš že ano a Fern do té doby odpluje s otcem na obchodní cesty!" rozhodila rukama máma.

,,Jen ať si odpluje kam chce, mě je to jedno," bručela jsem si pro sebe.

,,Chceš zůstat sama? Napořád?"

,,Helleno," vložil se do toho táta.

,,Ne Ragierre, podívej se ven! Je tam hlad, nebezpečí a co si holka sama venku počne!"

,,Já se o sebe dokážu postarat!" vstala jsem od stolu.

,,Ano? Ani by sis sama nenaštípala dříví!"

Podívala jsem se z matčina naštvaného obličeje do prázdné nůše u dveří, kde jsme skladovali malinká polínka a třísky do krbu.

,,Daisy, posaď se," řekl táta a mrzutě se díval na matku.

,,Ne. Jdu na dříví."

Naštvaně jsem vzala nůši a vyšla z místnosti. Zamířila jsem za náš dům k lesu. Vyšla jsem kopec a snažila se chůzí uklidnit.
U lesíka stál starý pařez s hromadou dříví, na kterém se polena kácela.

Na kopci nad vesnicí se rozléhal klid. Nikdo si tady nešuškal o dracích, o válkách, o sňatcích...

Položila jsem nůši. Já jí ukážu, prej nenaštípám dříví...

Chopila jsem se sekery. No... nebyla zrovna nejlehčí. Položila jsem kus polena na špalek. Zamířila jsem a pořádně se rozmáchla. Sekera tupě dopadla na poleno a zakousla se do dřeva. Snažila jsem se ostří vyndat. Marně. Páčila jsem, jak jsem mohla, ale sekera se ani nehla.

Že bych byla fakt tak nemožná? Možná se prostě bez Ferna neobejdu... Ale to radši umrznu u prázdného krbu, než abych s ním musela žít...

,,Dobré poledne."

Vzhlédla jsem od pařezu. Postával tam hlídač Gray a vypadal pobaveně.

,,Dobré," pozdravila jsem a v mém hlase se zračila mírná mrzutost ještě z obědního rozhovoru.

Sebevědomě jsem si nachystala další poleno.

,,Vypadáte, že byste si potřebovala popovídat."

Vzhlédla jsem zpátky k němu.

,,Tak vy se bavíte mým dřevorubeckým umem?"

,,Ukažte," uchechtl se a natáhl ruku pro sekeru.

Podala jsem mu ji.

,,Postavte si poleno pořádně na střed, takhle. Ostří nechte jít jako první, ne ruce. Jako když setkáte mečem."

,,Že já se mečem ve svém životě nasekala," mumlala jsem.

Gray se napřáhl. Sekera s lupnutím dopadla na pařez a z polínka vznikly dva symetrické sloupečky dřeva.

,,Zkuste to," podal mi sekeru.

Chopila jsem se jí a postavila nové polínko na pařez, jako to udělal před chvílí Gray.

,,Hezky na střed. A nezapomínejte energii poslat do ostří, ne do rukou."

Zaměřila jsem a připadala si jako cvok. Nicméně jsem se napřáhla a myslela na jeho poučku. S lupnutím se objevily dva sloupečky, pravda, ne tak symetrické.

Otevřela jsme překvapeně pusu a podívala se na Graye. Začala jsem se nahlas smát.

,,Podívejte!" zvedla jsem hrdě dřívka.

Kývl. Poznala jsem v tom pochvalu.

,,Můžu vám s tím pomoct. Dáme to 50 na 50. Klidně si oddechněte a potom se vystřídáme. Berete?"

,,Beru."

Posadila jsem se na menší pařez, kousek od Graye.

,,Cože jste si tak v poledni vyšla na dříví?"

Usmála jsem se a podívala se směrem na Vylkem.

,,Něco vás trápí? Co jsem vás potkal na útesu, drak to asi nebude, viďte?"

Rozmáchl se a napůlil další polínko.

,,Vesnický život, nejspíš," povzdechla jsem si a v prstech si hrála s trsem mechu.

,,Copak? Chce se vám za dobrodružstvím?"

,,To právě nevím... Jenom vím, co nechci."

Gray na to nic neříkal a sekal dál. Po chvíli jsem vstala a poskládala dříví do nůše.

,,Střídání," přistoupila jsem k němu a promnula si ruce. Podal mi sekeru a vložil si ruce do kapes černého pláště.

,,A copak vy? Vás jako hlídače nic netrápí?"

Začala jsem kácet.

,,Popravdě... Ano a hrozně," odmlčel se. Podívala jsem se na něj.

,,Že si useknete ruku," dodal.

,,Náhodou musíte uznat, že mi to docela jde."

S úsměvem zase přikývl.

Napřáhla jsem se znovu. Ostří sekery jsem měla ve výšce očí, když na něj dopadly paprsky poledního slunce. Oslnily mi oči a jakoby se dostaly až do hlavy. Zašuměly stromy a já něco uslyšela.

,,Notak, pojďte dovnitř, než vám příliv zmáčí boty."

Zamrkala jsem, abych to rozehnala a spustila ruce se sekerou do bezpečné polohy.

,,Děje se něco?" zeptal se Gray.

,,Ne, vše v pořádku," usmála jsem se, položila náčiní na pařez a rychle posbírala dříví.

Hodila jsem si nůši na záda.

,,Musím už jít. Děkuju vám," podívala jsem se na vysokého hlídače.

Měřil si mě zvláštním pohledem.

,,Nemáte zač. A dávejte na sebe pozor. Naviděnou."

Opustila jsem kopec.

Fakt mi hrabe. Asi z Ferna. Třeba je to normální. Třeba před svatbou hrabe každé. Je vůbec normální slýchat meteorologickou předpověď v předsvatebním období?
Panebože co mám dělat? Hlavně klid, hlavně klid,...

Došla jsem do domku s plnou nůší a matce málem vypadly oči.