Cursed ~ CZ

13. Esme

Děsivé věci se přirozeně dějí. V dětství se mi utopila sestra, proklela mě vlastní matka, byla jsem nucena si vzít Ferna Horrouse...
Za poslední dobu jsem však zažívala jiné děsy. Tyto děsy ke mně promlouvaly slovy. Rýmují se, takže se hlouběji vpíjí do kůže. Jako jed plynoucí k srdci a ať k nim zakřičíte cokoliv nazpět, nikdo neodpovídá, co hůř, neumlčíte je...

*

Oheň už nepálil, příjemně hřál. Zato déšť stále zůstával silný.

Pomalu jsem zase přicházela k sobě. Cítila jsem po těle pichlavé seno a zároveň mě hřála látka pláště, jenž mě objímal jako kukla motýla.

Otevřela jsem oči a podívala se stranou, kde seděl napůl zmoklý Gray. Když si všiml mého pohledu, napůl se usmál.

,,Tak jak se cítí naše chycená laňka?" přisedl si blíž ke stolu a opřel se o jeho okraj.

Zamžourala jsem na jeho obličej.

,,Mám strach, že postrádám dvě důležité věci k cestování. Koně a nohu."

Zasmál se.

,,Zvládneš se pomalu posadit?"

Kývla jsem.

Pomohl mi do polosedu a můj zrak sklouzl hned k poraněné noze. Kotník byl ošetřený v obvazu.

,,Noha je tam, kde má být. A pokud jde o Azoba, ten prevít se vrátil hned, co jsme tě položili na stůl. Čekal u vrat a žral seno. Yusuf s Miloušem ho teď suší."

Opatrně jsem pohnula kotníkem na stranu. Byla jsem připravená na bolest, ale žádnou jsem necítila. Pohla jsem s ním víc. Stále bez bolesti.

Udiveně jsem vzhlédla ke Grayovi. Dle výrazu jsem soudila, že se mou reakcí náramě bavil. Opatrně odhrnul kus látky, kterou byl kotník překrytý. Na místě poranění se rýsovaly malé bíle jizvičky, které tam zbyly po zubech lesní pasti.

,,Ty seš mi ale čaroděj."

,,Preferuji označení léčitele a ranhojiče," zasmál se.

,,Děkuju," opětovala jsem mu úsměv.

Nevěřila jsem tomu, ale Mrazík i idiot spolu odešli asi někam na kafe a byl tady se mnou jenom Gray... Neuvěřitelné. Využila jsem tak prostoru pro otázky.

,,Grayi, teď mě napadá... Slyšeli jste to také?"

Zmateně se na mě podíval.

,,Slyšeli co?"

,,V lese. Znělo to podobně jako signum, ale bylo to v něčem jiné."

,,Co jsi slyšela?"

,,Prokletou jsi byla a prokletou zůstaneš, zuby ostré jako pila, v lese sama zůstaneš," odříkala jsem potichu a cítila, jak mi po páteři běží mráz.

Zamračil se.

Venku zase uhodilo a s tím se ozval i Yusufův hlas. S někým mluvil. Dle tónu jeho hlasu jsem poznala, že nemluvil na Milouše.

Otevřela se dřevěná vrata a vkročila vysoká, štíhlá elegantní žena s černým deštníkem. Za ní vešel Yusuf s Miloušem.

Žena sklopila deštník, tudíž nešlo přehlédnout její tmavé divoké kadeře a černé oči. Mohla být ve věku mé matky. Sálala z ní energie a charisma na celou kovárnu, div ji to nezbořilo.

,,Esme?" promluvil zmateně Gray.

Kývla bradou na Yusufa s Miloušem.

,,Jděte k nim."