Cursed ~ CZ

16. Komplikace z Akyzie

Druhý den ráno jsme vyrazili z domu Esme. Ta nás doprovázela za vesnici, kdyby náhodou chtěli vesničané dělat potíže. Na to konto si musel Yusuf samozřejmě prosadit své, a tak když jsme projížděli vesnicí, vyprsil se v sedle a zařval: ,,Já som Yusuf Sedmidubský a s nikým sa neseru!"

Takže nakonec nikdo potíže nedělal...

*

,,Budeme se muset rozloučit," řekla Esme, když jsme dorazili na okraj vesnice.

Sesedli jsme z koní.

,,Já to lúčení tak nemám rád, do frasa," povzdechl si Yusuf.

,,Děkujeme Esme. Za pomoc, za přístřeší a za cenné rady," usmál se Gray a pevně ji objal.

,,To víš, na cenné rady já jsem expert. Pozdravujte ode mne Barda a Amani. Hlavně v pořádku dojeďte," pohladila ho po tváři.

Všechny nás postupně objala a její černé oči se zase jemně leskly.
Nasedli jsme zpátky do sedel a pomalu vyrazili.

Když jsem s Azobem míjela Esme, chytila jeho otěže a zastavila ho. Nechápavě jsem se k ní sklonila.

,,Pamatuj si, že není správné cesty jak tohle skončit. Budou umírat další lidé, ale nesmíš se nechat zničit. Neudělěj ty samé chyby jako moje dcera, prosím."

Její obličej teď smáčely slzy. Pevně mi na vteřinu stiskla ruku. Pustila otěže, odstoupila, hrdě zvedla bradu a usmála se na mě.

Cítila jsem, že i po mém obličeji se kutálejí slzy. Pobídla jsem Azoba a následovala skupinku tří mužů...

*

Byli jsme necelý den cesty od Skalního města a na les, kterým jsme projížděli, padl večer. Cestovali jsme po lesních stezkách, polích, loukách, mimo civilizace, abychom se vyhli dalším ,,přátelským" dědečkům, jako byl ten u Degremu. Zatím se nám nepohodlné cestování vyplácelo. Zatím...

,,Začíná bét pěkně frišno!" zvolal Yusuf do večerního chladu a promnul si ruce.

Lesem se táhly večerní zvuky zvěře a kopyt našich koní.

,,Za chvíli se někde utáboříme. Co kotník, Daisy?"

,,V pořádku."

Dorazili jsme na lesní mýtinku, když Milouš ve předu jakoby zbystřil. Zastavil koně a otočil se na nás.

,,Co čuješ?" zeptal se ho Yusuf a zastavil koně vedle mě.

Z druhé strany zastavil Gray a hleděl do temna mezi stromy.

Jediné, na co jsem se zmohla já, bylo scvrknout se v sedle a snažit se nepanikařit.

Za námi v houští lupla větvička. Všichni jsme se otočili tím směrem. Najednou jsem ucítila, jak mi někdo vytrhl otěže z rukou a chňapl mi po nohách. Koně se začali plašit a snažili se prchnout.
O to samé jsem se pokoušela i já. Kopala jsem a házela sebou, ale rychlé ruce mě stáhly ze sedla.

,,Vy zkurvisyni! Pusťte mňa!" řval Yusuf.

,,Yusufe nevzpouzej se! Nemá to cenu!" křičel Gray.

Ještěže Milouš nemohl křičet, jinak by se lesní mýtinka proměnila v čistý chaos.

Než jsem si stihla všimnout, kdo drží mě i mé přátele, přetáhli mi cosi přes hlavu, takže jsem byla naprosto paralyzovaná a cizí ruce mě za stálého držení kamsi popostrkovaly.