Cursed ~ CZ

24. Bestie

Prudce jsem otevřela oči. Z místnosti zmizelo teplo i vůně. Zůstalo jen ticho a bublání vody.

Zůstala jsem stát jako opařená. Ten potok se musel prostě splést...

,,Do řiti s poeziú! A s tým zlosynem!" prolomil Yusuf ticho a tasil meč.

Milouš se ho mírným gestem snažil přesvědčit, ať meč schová.

,,Občas se i jedna zdánlivě neškodná ovce stane smrtí smečce vlků, když je hnána hněvem," povzdechla si Amani a znovu pochytala neviditelná smítka nad puklinou.

,,Takže se bude chtít zabít, aby dokončil kletbu. Musíme ho zastavit," přemýšlel Gray.

,,Kde ho ale budeme hledat?"

,,To není těžké, má drahá," podívala se z okna šamanka.

,,Určitě je tady."

,,Čeká se svým divadlem."

,,A na co sa čeká před představením?" pronesl Yusuf teatrálně.

,,Na obecenstvo," odpověděl Gray ledovým hlasem.

*

Vyšli jsme z klidného sálu do rušného poledne. Sotva jsme sešli schody na písečnou cestu, odněkud se ozval výstřel. S leknutím jsem se přikrčila a pozorovala náhlou paniku mezi obyvatelstvem. Ozvěna rány se plazila po skalách a vyplašila ptáky, kteří s pleskáním křídel a křikem vyletěli od západní strany města.

Amani je pozorovala tmavýma očima a potom se otočila k nám.

,,U starého dubu... Tam čeká."

Gray sledoval ostrým pohledem směr letu ptáků a Yusuf cosi spěšně povídal Miloušovi.

,,Musíme ho zabít. Přerušit pořadí obětí a tím zrušit kletbu," řekl Gray a  nabil pistoli náboji.

Šamanka se zamračila a chytila ho za ruku, ve které držel zbraň.

,,Bude s tím počítat. Zabije se dřív než vystřelíš."

,,Holomek nás ani nezmerčí! Využijeme Daisy jako návnadu a pak ho vodprejskem!"

,,Ne!" odmítla rázně Yusufův návrh.

Postavila se blízko ke mně.

,,Fern na tebe uvalil velice těžkou kletbu, ale byl zaslepen hněvem. Neviděl všechno. Ať se stane cokoliv, pamatujte na to."

Proč mágové, šamani, kletbáři nemůžou mluvit přímo? Proč musí všechno být vyřčeno v proroctvích, poezii a hádankách? Začínala jsem dost chápat Yusufa...

,,Tož co navrhuješ?"

,,Relinque eum to fatum."

Milouš souhlasně kývl a podíval se na Graye. Ten se naopak tvářil velice nesouhlasně.

,,Jako lamač kleteb se často osudům stavím a teď to mám nechat na něm?"

,,Nechejte ho říct, co má na srdci. Nechejte mu čas, který mu zbývá, který si sám vymezil. Potom zasáhne osud."

,,Hovoříš jak kniha, to sa musí uznat," pohladil si Yusuf vous.

,,Máte moje slovo. Vy všichni," dodala pevně Amani.

Gray si povzdechl a podíval se směrem za město.

,,Hlavně ať nahoru k dubu nechodí nikdo z města a už vůbec ne Skalní vojáci."

Šamanka dala rychlým gestem najevo, že rozumí.

,,Tož za ním!" zařval Yusuf.

Nikdo na nic nečekal a utíkali jsme městem směrem k bráně.

*

Lidé kamsi zmizeli a s příchodem proklínače se vrátilo i ono ticho.

Ticho, jenž vám zalehne sluch. Tak tiché a přesto vydá za řev bojovníků. Tiché jako had, jenž se vám s mrazem plazí po páteři. Ticho reprezentující přítomnost smrti.

V běhu jsem vše vnímala zpomaleně. Let písku odrážející se od bot Yusufa, Miloušův ladný běh, Grayův orlí pohled těkající po okolí.

Ptáci se na obloze zastavili a já taky.

Přestala jsem cítit končetiny, vyschlo mi v ústech a na krku mi vystoupl studený pot. Tichu přišel naproti úděsný strach.

Strach o mé přátele, strach o to co bude. Nedokázala jsem se hnout, promluvit.

Gray se za mnou otočil a zpomalil. Nakonec jsme se všichni zastavili.

,,Co je ti? Zase se ozývá kotník?" 

,,Nemůžete tam se mnou," vydechla jsem v předklonu lapající po dechu.

,,Cože?"

Gray vypadal, že není zvědavý na moje výlevy. Chápala jsem ho, tlačil nás čas.

Všichni tři stáli několik stop ode mně a zírali, co ze mě vypadne dál.

,,Tam," ukázala jsem prstem na železnou bránu a snažila se chytit dech po běhu, ,,na mě čeká bestie. Začalo to všechno u mě samotné a mělo by to tak i skončit. Je to můj boj. Dovedli jste mě až sem a jsem vám za vše nesmírně vděčná. Právě proto nedovolím, abyste tam se mnou šli."

,,Děvčico naša, prosimťa. Potkal som tvrdé roby ze Sedmidubí a ani ty neměly také kuliska ako ty. Vím, si citlivá duša, ale to, co plkáš, je holý nesmysl."

Yusuf mluvil velice tiše a měkce. U něj něco naprosto nezvyklého. Gray se zamračil.

,,Dovedli jsme tě až sem. Je to tvůj boj, to je taky pravda. Je to mezi ním a tebou. To ale neznamená, že nemůžeš mít nikoho za sebou."

Jejich slova přebíjela ticho.
Jejich slova přebíjela strach.
Jejich slova přebíjela smrt.

,,Pochopilas dúfám, že sa nás prostě len tak nezbavíš? Je to prostě vosud."

Mlčky jsem se usmála a kývla. Úsměv pomalu přešel v slzy.

Gray neztrácel svůj orlí výraz. Zřejmě mu došly drolící se proslovy a udělal něco, co bych od pana Mrazíka čekala a zároveň vlastně vůbec nečekala.

Šetřil slovy a pevně mě objal. Přidal se Milouš a jako poslední nás medvědím objetím stiskl Yusuf.

,,Děkuju. Za vše."

,,My děkujeme."

To bylo stokrát lepší než jakýkoliv bojový pokřik. Dodalo mi to odvahu.

Přebilo to ticho.
Přebilo to strach.
Přebilo to smrt.

Zatím.