Cursed ~ CZ

2. Bestie nad vesnicí

Krmila jsem v pozdějším ránu na dvorku slípky, když za mnou došel táta s natrhlými novinami v rukách.

,,Podívej na to, Daisy. Pamatuješ, jak jsem ti o nich v dětství vyprávěl?"

Podal mi noviny. Na titulní straně stálo:

U pobřeží Belluny umírají lidé. Je možné, že za početné oběti může divá hladová zvěř, avšak za Širokým útesem byl 28.4. spatřen drak. Dávejte si proto v okolí Vylkemu pozor, nezdržujte se venku sami, hlídejte své potomky, schovávejte na noc dobytek,...

,,Draci? Vždyť už 40 let nikdo žádného neviděl! Beztak se někdo při jarmarku ožral a spletl si racka s drakem," pousmála jsem se a vrátila tátovi noviny.

Ten se podíval zasněně na nebe.

,,Pamatuju si je z dětství. V životě jsem viděl pouze jednoho, ale pamatuji si to živě až do dnes. Tak majestatný, chytrý, smrtící, krásný tvor."

Samozřejmě jsem si i já živě vybavovala momenty, kdy mi táta o dracích vyprávěl. Jeho děda Davis, prý dokonce měl možnost jednoho odchovat. Žil dlouho v otroctví a v oněch temných dobách si šlechta z draků udělala hotový byznyz. Chovali je pro maso, pro vzácnou kůži, pro zábavu. Mnohokrát se jim to vymstilo a smůlu to přineslo i tátovu dědečkovi. Tehdy mladého draka pustil na svobodu a to šlechta nemohla nechat jen tak. Hrozila vzpoura otroků, a to znamenalo jediné: nastavit pevné hranice hrozbou, terorem. Davis byl veřejně popraven.
Z promítání příběhů mě vyrušilo kvokání slepic.

,,Co si o tom myslíš?" zeptala jsem se.

,,Nemyslím si o tom nic. Jen bych si velice přál lepší budoucnost pro tyto výjimečné tvory," usmál se táta.

,,Daisy!"

Matčin hlas.

,,Jen jdi. Dokrmím je za tebe."

Podala jsem tátovi mísu se zrnem a utíkala do domu.

Matka stála u plotny a krájela brambory.

,,Pozvala jsem Horrousovi na večeři. Za dva týdny," řekla aniž by se na mě otočila, stále věnující se bramborám.

Asi jsem úplně nevěděla, co říct. Jestli se na to vůbec dalo něco říct. Já bych na takovou informaci spíš ječela.

,,Když tak poslouchám dění venku, hádám že upečeš draka."

Na onu reakci se matka otočila.

,,Bude to důležitá večeře, takže se vyvaruj takovýmto nevhodným poznámkám," vztyčila ostražitě nůž.

Otočila se zpátky k bramborám.

,,Já to s tebou myslím dobře," dodala po chvilce.

Další typická věta, na kterou se nedá nic říct...

* 

,,Slyšela jste už o tom drakovi?"

,,Co když jich je víc? Napadnou vesnici? "

Procházela jsem v pozdním odpoledni vesnici a všude se mluvilo o drakovi. Vesničané schovávali drůbež, dobytek, zhasínali venku ohně a svíčky v domech a malovali si na dveře prastaré ochranné runy. Jako by se všichni pomátli.
Připadalo mi, že povyk nevyvolala údajný drak, ale fakt, že se ve Vylkemu už dlouho nic nestalo. Chcípl tu pes a teď tu má poletovat drak. Není divu, že lidé šílí.

Došla jsem domů. Táta seděl u krbu a popíjel svařené víno.

,,Ahoj," sundala jsem si kabát a šla za ním k ohni. Políbila jsem ho na tvář a posadila se vedle něj.

Usmál se na mě a spokojeně upil svařeného vína. Na klíně mu ležel huňatý kocour a noviny z dnešního rána.

,,Pořád nad ním přemýšlíš, viď ?" zeptala jsem se a v krbu zapraskalo.

Zase se usmál. Táta měl ten dar, že dokázal mluvit očima. Nemusel vůbec nic říkat, a i přesto jsem věděla, co si myslí.

Po zbytek večera jsme seděli u příjemného ohně s dračí tématikou.

* 

Další den mě vzbudilo troubení rohu. Známý zvuk se rozléhal vesnicí. Byl to Mors Cornis, lesní roh, na který se troubilo, když někdo z vesnice zemřel. Poslední dobou se zdálo, že se tóny prohání vesnicí čím dál častěji. Naskočila mi husí kůže.
Natáhla jsem na sebe tmavý župan a vyšla z pokoje.

,,Kdo?" zeptala jsem se matky, která stála i s tátou u okna.

,,Starý Croft. Nad ránem ho našli u lesa," řekla potichu.

,,Pokud je to opravdu drak, dá se něco dělat?"

Táta se na mě otočil.

,,Vždycky se dá něco dělat. Jenom se obávám, že bez krveprolití to nepůjde."