Cursed ~ CZ

27. Konec a Začátek

Několik dní po zlomení kletby, když se uklidnily všechny pocity, myšlenky a ztratily pochybnosti, byla vyhlášena slavnost ve Skalním městě.

Borovice zdobily bílé stuhy a lampiony, na náměstí rozestavěný stůl do tvaru U se pyšnil spouty jídla a pití a loutnista ladil svůj nástroj. Čekalo se už jen na příjezd pozvaných hostů. Jediný, kdo pozvání odmítl, byli sedláci z okolních měst.

*

Prohlížela jsem si vlastní odraz v zrcadle. Spokojeně tam stála dívka v pastelově modrých letních šatech z lehké látky. Vyčesané světlé vlasy podtrhovaly její úsměv. Získala vnitřní klid. Po dlouhé době.

Otočila jsem se na Amani, stojící opodál a přejela dlaněmi po hebké látce.

,,Není to až moc?"

,,Je to akorát a to hned ze tří důvodů. Za prvé ti to sluší. Za druhé je to slavnost, k tomu šaty patří. A za třetí po zvládnutí několikaobětní kletbě už nikdy nic nebude ,,až moc"."

Usmála jsem se a dala jí za pravdu.

,,Tak pojďme."

Pokynula mi ke dřevěným dveřím vedoucím do dlouhé stinné chodby.

Vešla jsem do příjemně chladného prostoru a šamanka v bílých dlouhých šatech mě následovala.

Na konci chodby stál ve sloupku slunečního světla Gray v bílé lněné košily, ruce v kapsách černých kalhot.

,,Půjdu napřed. Ještě vyzvednu víno ze sklepa," pošeptala mi Amani a vydala se druhou stranou dlouhé chodby.

Pomalu jsem se rozešla a zamávala na něj.

Usmál se.

Vytáhl ruce z kapes a chytil mě za ty moje.

,,Nikdy jsem ti nepoděkoval, že?"

,,Za co?" podívala jsem se do modrých očí.

,,No... Za všechno."

Sklonil se a políbil mě na rty.

Chvíli na to se prostorem roznesly těžké kroky.

,,Milouši! Tady só naše hrdličky!"

Do chodby vtrhl Yusuf, oděn do tmavě zeleného svátečního doubletu se zlatým prošíváním. Zrzavé dlouhé vlnité vlasy měl spletené do komplikovaného vikingského copu. Následoval ho Milouš, nosící černý sametový doublet se stejným zdobením jako Yusufův.

,,Venku stojí také krásné stoly! A teho žrádla na nich! Dneska si dáme do šňupáka!"

*

Bard a Amani stáli bok po boku u brány, která byla dnes otevřená dokořán a vřele vítali řady lidí, jenž do města proudily. Mezi nimi byli i Alpha klan a Esme.

Setkání s nimi bylo velice zvláštní. S Izawelem, Izdarem i Esme jsme se setkali nedávno a přitom mi to připadalo, jako bychom se vítali po sto letech. V jiném čase. Zlomení kletby všechno změnilo.

Po přivítání jsme se usadili k prostřeným tabulím. Všude vonělo jídlo, borovice, oheň z loučí a vzduch i v podvečeru příjemně hřál.

Stoly zdobila masa různých druhů a původů, nechyběla ani zdravá verze v podobě salátů, ovoce a zeleninových pokrmů, u kterých se výhradně zdržovali Izawel s Izdarem.

K pití bylo k mání růžové víno, pivo, chlazená citronová voda, medový čaj, káva a našel se tu i tvrdý alkohol.

Yusuf se postavil a chopil se číše. Lidé zmlkli a loutnista přestal hrát.