Cursed ~ CZ

22. Matka ve Skalním městě

Skalní město spolkla tma, když se vrátil Milouš od Černých. Unavená jsem seděla na jedné z nízkých postelí a Gray nám tlumočil zprávu od Černých.

,,Černí si stále stojí za neutrálním postojem. Milouš říká, že více času trávil čekáním než samotnou promluvou s nimi."

,,Takže na nás serú. Udělali sme dobře, že sa vobracíme na šamanku a jejího muža. Nikdo iný nám nemože líp pomoct."

Všichni jsme byli potichu.

,,Nezbývá než v to doufat," prolomila jsem ticho po chvíli.

*

Probudil mě zvláštní pocit. Otevřela jsem oči a zjitila, že Miloušova a Grayova postel je prázdná. Jediný Yusuf tu ještě spal. Podle světla venku jsem usoudila, že dál ležet v posteli nemá cenu, a tak jsem potichu zamířila do koupelničky, kde jsem se zkulturnila.

Otočila jsem měděným kohoutkem, abych vypla vodu, když mi zatepalo v uších.

Za skálou, za slibem,
za jediným pokladem.
V ústech jí nezbyla ani kapka,
u jezera ticho jest a milující matka.

Srdce mi začalo tlouct jako splašené a vyřítila jsem se z koupelny. Míjela jsem Yusufa, který teď zmateně stál uprostřed rijadu a mířila jsem ven k jezeru.

Slunce dnes vyšlo rudě. Zbarvovalo krvavě oblohu nad městem a odráželo se ve vodě.

V nevinném ranním oparu a tichu u křišťálové vody někdo ležel.

Přihnala jsem se k ženě a žuchla k ní do oblázků.

,,Madam! Madam, slyšíte mě?!" zatřásla jsem jejími rameny.

Otočila jsem ji k sobě a ve tváři poznala paní Horrousovou. Její obličej zel prázdnotou.

,,Paní Horrousová," hlesla jsem a pustila ji.

Doběhl za mnou Yusuf.

,,U všech fósatejch... Další baba mrtvá."

S dalším šramocením kamínků k nám přispěchali Milouš s Grayem.

,,Kdo je to?"

Milouš se na něj otočil s vytřeštěnýma očima.

,,Znal ju. Dávala mu zob pro vrabce, když je chodil krmit k lesu," řekl Yusuf.

Podívala jsem se na Graye.

,,To je Horrousova matka... z Vylkemu."

Snažila jsem se nepanikařit, ale všechno začínalo být až moc komplikovaný.

,,Mluvil jsem s hlídači. Nikoho nepouštěli bránou ani dovnitř ani ven. Celou noc zůstala zavřená," řekl Gray znepokojeně.

V očích se mu odrážela rudá záře slunce. Padala na nás na všechny.

,,Tož to musela madam přijít přes skalní cestu..."

*

,,Žena z Vylkemu?"

Seděli jsme ve velké síni Skalního města i s Amani, Bardovou černošskou ženou a šamankou města. Dle vzhledu jsem soudila, že se nejedná jen o exotickou a krásnou ženu, ale i o velice moudrou osobu.

Její zamyšlený hlas se nyní odrážel od vysokých stěn.

,,Vezměme to tedy popořádku. Kdo všechno byl zabit touto druhou kletbou?"

,,Zaphira z Degremu a Cecílie Horrousová," řekl Gray.

,,Jak jsou oběti zabíjeny?"

Amani zvedla obočí. Milouš následně vstal od stolu a přistoupil k ní. Položil jí ukazovák a prostředník mezi obočí a já pochopila, že se jí vše snaží vysvětlit, pomocí předání myšlenek. Zavřela oči a soustředila se.

Po chvilce Milouš poodstoupil a nechal v Amanině tváři zvláštní výraz. Jakoby už něco takového kdysi viděla... a měla strach, vidět to znovu.

Milouš se vrátil na své místo a Bard chytil manželku za ruku. Odkašlala si.

,,Dobře. Chápu to správně, že ve Vylkemu došlo k naplnění první kletby a signum druhé kletby se ozvalo hned po jejím naplnění?"

,,Ano," kývl Gray.

,,Ale jaktože ta Horósová přežila? A proč by sem lezla uprostřed noci?" zeptal se napůl rozčílený Yusuf.

V tom mi hlavou probleskl moment z tehdejší večeře: ,,Každý měsíc jezdím do Přístavního města, kde od manžela vyzvedávám dopisy. Zrovna zítra se tam se synem chystáme. Posledně mi popisoval, jak je těžké kdekoliv obchodovat v dobách krize a pirátství,..."

,,Fern s matkou ve Vylkemu nebyli, když se to stalo. Byli v Přístavním městě," vydechla jsem.

,,Jsi si jistá?" zeptala se Amani pevným hlasem.

Kývla jsem.

,,Buďto měli štěstí a odjeli z Vylkemu před naplněním kletby nebo jeden z nich o nadcházející katastrofě věděl," přemýšlel nahlas Gray.

Hlavou mi poletovalo tisíc teorií. Nevím proč, ale rozhodla jsem se podělit s onou nejzvláštnější.

,,Možná to zní komicky, ale něco mě napadlo," ozvala jsem se.

,,Povídej, drahá," povzbudila mě Amani kývnutím hlavy.

,,Každé signum se vždy pojilo se smrtí oběti. No a včera mi Gray vyprávěl známou starou legendu, která se pojí právě k vašemu městu. Já si to nějak spojila... Totiž to signum říká:

Za slibem - někdo Cecílii něco slíbil.
Za jediným pokladem - slíbené je něco pro ni cenného.
Milující matka - vedla ji ,,láska", až sem do města.
A koho ona nejvíce milovala, kdo pro ni byl pokladem? Její syn, Fern Horrous."

,,Myslíš si, že ho sem přišla hledat?" zeptal se Bard.

,,Napadlo mě to."

,,No moment! A co by tady zgrézal von? A jak by sa sem synek dostal?!"

,,Někdo ho sem strčil jako návnadu, někdo, kdo znal cestu a vedl ho. Nebo to naaranžoval celé on sám."

,,A kam sa poděla láska, co vede stezkama?"

Yusuf vypadal, že ztratil už veškerou trpělivost.

,,Láska k vraždění?" namítl Gray.

,,Horrous, že by nechal zabít vlastní matku?" naklonila jsem se přes stůl, abych na něj viděla.

,,Zadržte, " zvedla ruku Amani.

,,Ony oběti, co jsou vlastně zač?"

,,Tož Zaphira byla ex tady pro Graye s ještě nevychladlejma citama. No a paní Horrousovou znal Milouš, chodil ju navštěvovat."

,,Několika obětní kletba. Každý z mrtvých byl pro někoho důležitou osobou," doplnil ho Bard.

Yusuf se začal smát a všichni jsme se na něj nechápavě otočili.

,,Tož to je v suchu! Já už nikoho nikdá nemám! Jediní, na kom mi vopravdu záleží, ste vy tři," pronesl hlučným hlasem.

,,To jsi nás teda uklidnil, Yusufe," řekl Gray a promnul si unaveně spánky.

Amani se postavila.

,,Dosti teorií. Myslím, že nadešel čas vyslechnout si dlouho promlčené odpovědi na všechny otázky. Budu ale potřebovat vaši plnou pomoc, přátelé. Jste připraveni?"