Cursed ~ CZ

8. Plán na cestu

,,To je přece o Vylkemu," řekla jsem potichu.

,,Tohle signum jsme slyšeli krátce poté, co se naplnilo signum s přílivem. Mysleli jsme si, že jde o nějakou nenávistnou kletbu, která půjde lehce zlomit, ostatně takové řešíme často. Milouš však zjistil, že je nečitelná. Nelze přijít na to, kdo ji uvalil a co hůř, že směřovala na Vylkem, kde už existovalo tvé prokletí, tedy signum s přílivem," vysvětloval Gray.

,,A to só hned dvě kletby najednó," Yusuf vztyčil ukazovák a prostředník.

Milouš na mě ukázal prstem a zvedl obočí.

,,Přesně tak, Milouši. Tady slečinka má na chrbát příštý hned dvě kletby. Teda nic proti, ale nechcel bych bét v tvojí koži."

Gray zase protočil oči.

,,Co to znamená? Někdo mě k tomu všemu proklel znovu?"

,,Milouš zjistil, že je to poměrně čerstvá kletba, velmi nenávistná, ale dál nic víc. Nevíme, kdo za ní stojí a proč."

,,Ale signum o Vylkemu jsem neslyšela. Jakto?"

,,Slyšeli jsme ho když jsi byla mimo sebe. Asi před hodinou."

Milouš kývl na známku souhlasu.

,,Dá se s kletbou, o které nic nevíme vůbec něco dělat?"

,,Jistěže dá, ale budeme potřebovat pomoc. Sami bychom to nezvládli. Jelikož hlavní kletbář sídlí daleko, navrhuji zajet k nejbližší kletbářce, ta by nám mohla pomoci kletbu přečíst. Co vy na to?" otočil se Gray na své přátele.

Milouš kývl a Yusuf se nadechl.

,,Pundem za Zaphiró?" vyvalil oči.

,,Neznám bližšího kletbáře a mága k tomu, ty ano?"

Znělo to od Graye trochu ostře, nechápala jsem, co má za problém.

,,Beru to, jako že ne," řekl po chvilce ticha, vstal a odcházel z místnosti pryč.

Ze židle vstal i Yusuf a posadil se vedle mě.

,,Víš mimo to, že Zaphira je kletbářka a mág, je taky-," Yusuf se ke mě naklonil a významně pošeptal: ,,Grayova bejvalá."

,,To vysvětluje jeho tón. Kde přebývá?"

,,Už nějakej čas zgrézá tady po vokolí a teď sa usadila v chýši u Degremské skály za Degremem," zamračil se Yusuf.

,,Vypadá to, že si s Grayem nestihli mezi sebou vše vyříkat."

Milouš se podíval na Yusufa.

,,Já vím, Milouši. Ženský sú zlo. Teda nic proti, Daisy, tebe sem si za tu chvílu celkem voblíbil. Von Gray není zlej, ale vobčas je to pěknej morous. Říká sa mu ve vesnicách pan Mrazík. My si myslíme, že má Zaphiru pořád rád, víš."

,,Byli spolu dlouho?"

,,No asi tři léta, dokonca sa chceli brát. Enomže Zaphira byla strašná citlivka a-"

Milouš nenechal Yusufa dokončit větu a jemně ho plácnul do paže s nesouhlasným výrazem.

,,Nojo porád... Zaphira byla velice empatická a citlivá duša, a ne úplně sa vyrovnávala s kletbařinó. Často viděla věci, který by křehká ženská vidět neměla."

Yusuf najednou vypadal smutně.

,,Měli sme ju rádi. No enomže vona sa pak dočista pomátla, vodešla pryč a s ňou vodešla i část našeho Graye."

Všimla jsem si, že i Milouš měl ve tváři zasmušilý výraz. Rozhodla jsem se tedy změnit téma.

,,Teď mě napadá, jak dlouho jste vlastně věděli o té kletbě?"

,,No vono našim bossům, Černým, sa na Vylkemu už dlóho něco nezdálo. Tož sme sa na něho my tři zaměřili. S velkó kletbó už sa nedalo ale nic dělat, bylo moc pozdě. Mrzí nás to, Daisy."

Do místnosti zase došel Gray s hrnkem v ruce.

,,Nad hradem jsou černá mračna, vypadá to na vydatný déšť. Počkáme s cestou na zítra."

,,My jsme na hradě? Na Brannu?" divila jsem se.

,,No jo," usmál se Yusuf hrdě.

,,Měla by sis teď pořádně odpočinout. Zítra se to bude na cestě hodit."

Podal mi hrnek s aromatickým čajem. Podívala jsem se na tři muže, kteří u mě stáli a dívali se na mě. S bodnutím u srdce jsem si uvědomila, že byli to jediné, co jsem teď měla a nezbývá mi nic jiného, než jim důvěřovat.

Pomalu jsem čaj vypila a odpadávala zase do svého světa...