Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

13

,,Co tu děláš?"
Zarazím se, když se přede mnou objeví mě dobře známá osoba.

,,Hledal jsem tě."
Zachraptí svým typickým děsivým hlasem, až mi naběhne husí kůže.
Přistoupí ke mě a ovane mě jeho teplý dech, nutící mě se zatřást strachem, ale také vzrušením.

,,Konečně jsem tě našel... Konečně tě mám..."
Pohled mi spočine na jeho propadlých tvářích a výrazných kruzích, které se vyjímají pod jeho nečitelnýma očima.
Dělí nás pouhých pár centimetrů a já mám chuť ustoupit, ale něco nehmatatelného mi zakazuje učinit jakýkoliv pohyb.
Jeho pobledlá tvář svědčí o tom, že toho moc nenaspal.

,,...A konečně tě můžu zabít."
Sykne mi do obličeje.
Ani nestačím ztuhnout, nebo ustoupit o krok dozadu a tělem mi projede palčivá bolest, nutící mě stáhnout obličej do bolestné grimasy a bezmocně zakřičet na celé opuštěné město ve kterém se nacházíme.
Sesunu se k zemi a poslední, co uvidím předtím, než se mi kompletně zatmí před očima jsou jeho rty zkroucené do sadistického úsměvu a oči, hltající každý můj projev bolesti.

S rukou položenou na mém zběsile bušícím srdci se vymrštím do sedu.
Peřina, kterou jsem byl přikrytý je na zemi a dokazuje, že jsem ji musel zkopnout, během mého spánku.
Můj nepravidelý rychlý dech mě děsí.
Po pár minutách, snažení se sám sebe přesvědčit, že to byl jen špatný sen si protřu frustrovaně obličej a vydechnu veškerý vzduch z plic.

Pomalu se zvednu z postele a přistoupím k oknu, nacházející se v mém pokoji a naplno ho otevřu, načež mě ovane studený vzduch.
Opřu se lokty o parapet, a zadívám se do temnoty nočního města.
Proč se tohle děje zrovna mě?
Co jsem komu udělal?

Co jsem komu udělal, Levi?!