Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

17

,,Dobré ráno."
Zamumlá blonďáček a nepřítomně mi mávne na pozdrav.

,,Chci si udělat vysokou."
Vybalím na něj s neutrálním výrazem.
Luke ke mně pomalu zvedne pohled a zamračí se.

,,Proč tahkhle najednou?"
Zeptá se zmateně a napije se kafe.

,,Přemýšlel jsem nad tím celou noc a chci si dodělat vzdělání. Jestli mi v tom budeš chtít zabrán-"

,,Jen jdi."
Zamumlá a položí hlavu na stůl.

Překvapeně vyvalím oči a poškrábu se na zátylku.

,,Jako fakt? Tobě to nevadí?"

Zvedne ke mně unaveně oči, načež je zavře a zavrtí se.

,,Ne... Dělej si co chc..."
Jeho věta zanikne v nepřítomném mumlání a Luke s hlavou na stole usne.

Pokrčím rameny a posadím se naproti jemu.
Dneska je sobota.
Podepřu si rukou hlavu a zadívám se z okna.
Je tam sníh.

Počkat.

Tam je sníh!

Usměju se. A zavrtím hlavou. Už jako malý, jsem tohle období miloval.
Na to, že bydlíme v paneláku, je tu docela hezký rozhled.
Přistoupím k oknu a ruce položím na parapet.

Čistě bílý sníh pokrývá všechny domy a díky slunci, se třpytí.

Zamračím se.
Když jsem šel ven, ani jsem nepostřehl, že by sněžilo.
Mávnu nad tím rukou a posadím se zpět k snídani.

Blonďáček si už zase opírá rukou bradu a nepřítomně někam zírá.

,,Kde jsi byl v noci?"
Zeptá se mě a probodne mě unavenýma očima.
Strnu a pomalu se na něj podívám.

,,Kde bych měl být? Asi se ti něco zdálo."
Pokusím se zakrýt nervozitu, načež ho přejedu pohledem a zamračím se.

,,Jestli jsi unavený, jdi spát. Je přece víkend."
Podotknu a vezmu mu kafe z ruky, načež se napiju také.

Luke skoro zabrečí.
,,Nemůžu. Mám přece tu konferenci..."
Probodne pohledem hrnek jeho kafe, který svírám v ruce.

Plácnu se do čela.
,,Jo vlastně!"
Provinile se usměju a vrátím mu ho..

,,Tak dělej."
Zašklebím se a zvednu se od stolu.
Pohled mi znovu spočine na sněhu.

Kde asi teď bydlíš, Levi?