Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

29

Tentokrát přišel upravený. Jeho havraní vlasy se zdáli naprosto nezměněny, od oné události u jezera. Tahle chvíle mi přišla tak nějak nostalgická. Oba jsme tam jednoduše seděli.
A mlčeli.
Slov nebylo potřeba.
Podívám se na něj.

Nikdy jsem si ho takto detailně neprohlédl.
Ostře rýsovaná brada podtrhuje jeho mužnost a i přes jeho malou výšku mu dvě šedé bouřkové oči, dodávají nádech nadřazenosti.
Snad až v tuto chvíli mi dochází, jak je tento muž opravdu nádherný.

Mírně přimhouří oči, když ho ovane ledový prosincový vítr a zamračí se.

,,Jak jsi zjistil kde jsem?"
Zeptám se opatrně a on mi věnuje krátký chladný pohled.

,,Prostě jsem hledal."
Pokrčí rameny, jako by to vůbec nic nebylo.
Vydechnu veškerý vzduch a opřu se o studenou lavičku.

,,Je tu zima."
Poznamenám a věnuji mu vyčítavý pohled.
Krátce se na mě podívá, načež si bleskově sundá bundu a i přes mé protesty mi ji hodí přes ramena.
On sám mezitím zůstává v košili a neprojevuje žádné náznaky toho, že by mu byla o něco větší zima.

Mírně se začervenám a pousměju se.
Zachumlám se do jeho bundy.
Voní.
Věnuji mu pohled a všimnu si, že mě pozoruje. Mírně se natočil, takže teď sedí čelem ke mně.

,,Můžu tě pozvat na večeři?"
Zeptá se a mírně nakloní hlavu na stranu, takže mu pár pramínků vlasů spadnou přes oči.
Je tak roztomilý.
Pomyslím si. A bezmyšlenkovitě přikývku.
Počkat...
Co že jsem to právě udělal?

Možná za to může ta bunda. Nebo mě něčím zdrogoval.
Jo, to bude ono.

Když se nad tím zamyslím, je to tvůj přesný opak, Luku.