Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

20.

,,Jak se máš?"

Nechápavě se na něj podívám.
Vždyť se mě může zeptat na cokoliv...

,,Proč se na to ptáš?"
Zmateně zamumlám a věnuji mu pohled.

,,Teď se ptám já."
Podotkne a pozvedne obočí, očekávajíc mou odpověď.

Vztekle zabručím nějaký protest a odpovím.

,,Momentálně docela divně, jelikož sedím na lavičce s tebou."
Zamyšleně pokývá hlavou a pohled přesměruje k fontánce.

,,Kde teď bydlíš?"
Zeptám se na jednu z hlavních věcí, která mi vrtá hlavou.

,,Na konci města v jednom hotelu. Nic moc musím říct. Uklízení je na bodě mrazu."
Zhnuseně a pohrdavě se zasměje.

,,Jak se jmenuje ten kluk, se kterým bydlíš?"
Zamračím se a zabodnu pohled do země.

,,Luke..."
Zamumlám a zamračím se ještě víc.

,,Celým jménem."
Upřesní a já obrátím oči v sloup.

,,Luke Salywood."
Procedím skrze zaťaté zuby, ale hned se na něj opět podívám.

,,Jaké je tvé příjmení?"
Když se nad tím zamyslím, příjmení mi nikdy neřekl. Sem tam jsem slyšel Levi, nebo našel jeho podpis, ale druhé jméno...

,,Nemám druhé jméno."
Zabodne do mě svůj chladný pohled a mě se mezi obočím udělá vráska.

,,Každý má druhé jméno."
Odporuji, ale jeho chladný pohled mě umlčí.

,,To jméno pro mě neexistuje."
Řekne tišším hlasem.

,,Ale máš ho. Jak zní?"

Pozvednu obočí.

,,Ackerman."
Odsekne a odvrátí pohrdavě pohled směrem od nás.

,,Levi Ackerman."

Zamyšleně přikývnu a zkousnu si spodní ret.

Proč pro něj asi neexistuje?

Hned ale nasadím svou chladnou masku, abych skryl nervozitu a probodnu Leviho pohledem.

,,Sledoval jsi někdy Luka?"