Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

Epilog

Nikdy nezapomenu na ten pocit bezmoci, když ho odváděli. Na tváři měl svou kamennou masku bez výrazu, ale mně bylo naprosto jasné, že je na tom stejně jako já.
Že kousek jeho v tuto chvíli zemřel.
Poslední pohled mi věnoval, když mu až moc silně strhli hlavu dolů, aby ho dostali do auta, zatímco já jsem stále šokovaný pozoroval jak ono auto odjíždí. Až po té jsem se začal dohadovat s policií. Teda... Nejspíš mi ani nerozuměli, jelikož jsem u toho nepřetržitě brečel.

Od té chvíle jsem tě neviděl. Kde jsi? Myslíš na mě? Bojíš se tak jako já? Nic nevím. Můžu jen doufat, že to zvládáš...

Já pouta mít nemusel. Posadili mě do jiného vozu, které následně odjelo na policejní stanici.
Ostatní se zatím vrhli do prohledávání  domu.
Když jsem došel k názoru, že je nekonečný brek k ničemu, zabodl jsem svůj pohled do sedadla přede mnou a snažil se vstřebat, co se za pár těch minut stalo.

Všechno se to stalo tak rychle, že jsem ani nepostřehl, kdy jsem se dostal do výslechové místnosti s opravdu nepříjemným strážníkem.

Nevím, co s námi bude, Levi... Bojím se o nás. Musíme to zvládnout a vydržet při sobě, protože to je v tuhle chvíli jediné, co můžeme dělat. Přes všechny nástrahy, překážky a přes všechno co jde proti nám, ti přísahám.
Nevzdám se tě, Levi.
Navždy ti zůstanu oddaný.